Obsahy(1)
Do štědrovečerní Prahy 60. let přivádí diváky malý chlapec Pavlík. Ztratil se svému otci a jelikož domů nijak nespěchá, potká mnoho zajímavých lidí i několik pohádkových postav. Text Ludvíka Aškenazyho upravil pro jeviště režisér Jan Borna, který pomocí dobových písniček, nápaditých masek a dekorací vytvořil revue tak trochu v semaforském stylu. Nezapomenutelný Pavel Tesař v hlavní úloze, konverzační i vizuální humor a živě hrané hity 60. let jsou jedny z důvodů, proč se hra stala evergreenem Divadla v Dlouhé. Představení a jeho aktéři posbírali několik ocenění a nominací. (Bohemák)
(více)Recenze (13)
Divadelní představení, které se snaží napodobit divadla malých forem 60. let a podle mého se mu to i úspěšně daří. V době, kdy pro Semafor představuje věk jeho zakladatele zátěž, která ho tlačí dolů, je tohle sympatická připomínka éry, kdy divadla převzetím kabaretních prvků dostala mocný impuls a ožila. Z obsazení vyčnívá Pavel Tesař s jeho skvělým podáním slavných Neckářových melodií. Celkový dojem: 80 %. ()
Aškenazyho klasika s písničkami moderními v šedesátých letech, nápaditá režie a zejména naprosto roztomilý Pavel Tesař. Skvěle jsem se bavil. ()
Jde o zpracování téhož Aškenázyho textu, který Milan Vošmik zfilmoval do filmu Hry a sny v roce 1958. Divadlu v Dlouhé chybí jakákoliv hravost typická pro původní Aškenázyův text, písničky 60. let (kam časově posunuli předlohu) hrají zcela nehravě, nepoeticky. Více pro sebe než pro diváky, a to pomíjím, že Aškenázy psal pro děti, divadelní zpracování je tak maximálně určeno pro generační druhy divadelníků. ()
Nezbývá si než přát, aby Pavel Tesař stárnul pomalu a zvládl ještě pár let vyprávět vánočně laděný příběh z pohledu pětiletého Pavlíka Tesaře. V televizi jsem viděl jen jednou, ale v divadle hned třikrát (v zahajovací sezoně r. 2000, při 200. repríze r. 2006 a v r. 2007). V jedné recenzi poznamenali, že Pavel Tesař zpívá Neckářovy songy líp než Neckář. A s tím souhlasím:-) Strávit příjemný podvečer v Divadle v Dlouhé mohu jen doporučit. V nominacích na Cenu Alfréda Radoka za rok 2000 obsadila inscenace druhé místo, Pavel Tesař byl druhý v kategorii nejlepší mužský herecký výkon roku, druhé místo získal i Marek Zákostelecký za scénu, za kostýmy byla nominována Zuzana Krejzková, za scénickou hudbu Jan Vondráček a Milan Potoček. Režisér Jan Borna byl jedním z pětice nominovaných na světovou Cenu čestných prezidentů ASSITEJ (Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež) a za svůj přínos divadlu pro děti a mládež získal výroční cenu českého střediska ASSITEJ. ()
..s Osiřelým západom v pražskom Činoherním klubu NAJlepšie predstavenie mojho života. A že už mám viac než tri X X X a niečo divadiel za sebou. ()
Představení pro poněkud specifickou diváckou skupinu v záznamu, který ve stísněných prostorech divadla zápasí s pohledy kamer i samotnou divadelní i televizní režijní "koncepcí". Jako pelíškovští pohrobci tak představení táhnou nestárnoucí písničky, které se počátkem 90.let zdály být navždy zapadlé v propadlišti totality. ()
Zážitek z příjemné divadelní inscenace umocňuje invenční práce televizního štábu. -------- Divadelní režie Jan Borna. ()
Už nevím přesně, v kterém roce jsem v Dlouhé tento nádherný vánoční příběh viděl, ale dobře si pamatuji, že od té doby mě ještě před Vánoci nic nepohladilo tolik po duši jako tenkrát. Tam tu vánoční atmosféru nikdo nevytvářel, tam prostě byla. U obrazu, vychází-li skutečně z duše malíře, říká se, že je "čistou malbou", a já jsem měl přesně takový pocit z této vánoční povídky. Vivat! Ještě hodně dlouho! ()
Skvělá hra! ()
Nej nej nej NEJúžasnější divadelní představení, které jsem kdy měla čest vidět. Již jsem ho navštívila 7x. Vždy před Vánoci. Prostě to k nim patří. Ty písničky, ten vtip, zpracování,.. vše hodnotím za pět, včetně milých uvaděček a šatnářek. Špica. Pavel Tesař v hlavní roli Pavlíka naprosto okouzlující, Neckářovy hitovky znějící v celé hře - brilantní! ()
Nevím, jak na divadle, ale v TV to moc nefunguje. Pár slušných nápadů se najde, ale třeba všechna hudební čísla jsou tam tak nějak na sílu přišpendlená, s dějem moc nesouvisí. ()
Taková malá tradice, vždy před vánocemi jdu na toto úžasné představení do divadla v Dlouhé. Nic nepohladí tak krásně po duši jako skvěle roztomilý Pavel Tesař, jeho vyprávění a písničky ze 60tých let. Tak doufám, že toto představení ještě nějakou dobu nechají v repertoáru divadla. ()
V divadle možná dobrá zábava. Ale v televizi je to těžce nekoukatelné - proto jsem to ani nedokoukal. Písničky napasované jen tak pro efekt (a možná i pro prodloužení děje) a pro navození vánoční atmosféry, nudný děj a stísněné podmínky divadla. Snad jediný pozitivní fakt na tomto dílku je výkon hlavního herce. Nechápu, jak někdo na tohle může chodit opakovaně.... A také cílové publikum - děti to zřejmě nejsou (přestože v divadle během natáčení v publiku sedí). ()