Kúki ningjó
Nafukovacia panna
Air Doll
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mark LeeHudba:
Kacuhiko MaedaHrají:
Du-na Bae, Arata Iura, Icudži Itao, Džó Odagiri, Mari Hošino, Susumu Teradžima, Kimiko Jo, Tasuku Emoto, Džunko Fudži, Takaši Jamanaka, Tomomi Marujama (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Nafukovacia panna v životnej veľkosti žije v ošumelom tokijskom byte. Nedokáže sa hýbať a ani hovoriť, ale je jediným spoločníkom pre svojho majiteľa. Muž v strednom veku s ňou hovorí, kúpe ju a každý deň po práci sa s ňou miluje. Keď sa však jedného dňa jeho predstavy stanú realitou, zabehnutá rutina sa preruší: Nafukovacia panna z ničoho nič ožije a získa dušu. Podobne ako novorodenec, vôbec nerozumie tomu, čo sa okolo nej deje; avšak vie, že za oknami bytu sa skrýva svet, ktorý čaká na preskúmanie. Keď sa vydá von, je fascinovaná všetkým, čo vidí, ale napriek tomu, že stretne množstvo odlišných ľudí, nikto jej nedokáže presne odpovedať na to, čo znamená "byť nažive". Vo chvíli, kedy sa nafukovacia panna zatúla do videopožičovne, sa však jej život navždy zmení. Stretne predavača Junichiho, do ktorého sa na prvý pohľad zamiluje. Nafukovacia panna je romantická fantazíjna jazda, ktorá skúma zložitosť lásky a straty, radosti a bolesti, predstáv a skutočnosti. (Film Europe)
(více)Recenze (64)
První setkání s režisérem a rovnou docela neortodoxní příběh nafukovací panny, kterou už nebaví, že je určena pro jeden jediný účel a tak oživne a začne projevovat emoce. V hlavní roli Du-na Bue odvedla překrásný výkon a udělala z filmu nádhernou poetickou záležitost. V kolika filmech můžete říct, že v hlavní roli nafukovací panna hledá emoce a divák má naopak co dělat, aby je ovládl. Moc hezké, je vidět, že Hirokazu Kore´eda je top filmař, protože poetika a realismus mu je vlastní tak, jako bylo třeba našemu Menzelovi. ()
Žádný pygmalionovský mýtus se nekoná, Air Doll je existenciální až do morku plastikových kostí. Japonsky zvrácená, civilizačně odcizená, smutně vtipná. 70% ()
Hirokazu Koreeda opět přichází se sociálním dramatem, ve kterém se mu daří s jemností jemu vlastní až poetickým způsobem reflektovat problémy současnosti. Vyprávění skrze nafukovací pannu může zpočátku vyvolávat otázky o laciné podbízivosti, personifikaci tématu vyprázdněnosti a zbytečnému sexuálnímu podtextu, nicméně Koreeda k ničemu takovému nesklouzává. Nevolí cestu humoru, ale podává děj s vážností a nejen díky odzbrojujícímu hereckému výkonu Bae vdechuje nafukovací panně život a umožňuje divákovi, aby chápal veškerá její životní dilemata a dokázal se do ní vcítit. ()
Je to skvelá dráma z japonskej produkcie. Má veľmi zaujímavý a výborný príbeh o nafukovacej panne, ktorá ožije a vždy, keď je jej majiteľ v práci, odchádza von, aby spoznávala život okolo seba. Zamestná sa vo videopožičovni, kde sa zamiluje do spolupracovníka, ale začne si uvedomovať, že ani skutoční ľudia nie sú moc odlišní a určitú prázdnotu pociťujú všetci. Spracovanie je perfektné, ešte tých pár úvodných minút som si nebol presne istý, čo vlastne dostanem, ale mal som svoje očakávania a tie sa nakoniec prakticky aj naplnili, po oživnutí hlavnej postavy si ma to úplne získalo, spoznávanie krás života, lásku, ale neskôr aj samotu a zlé stránky života a to všetko pri skvelej, až takej melancholickej atmosfére, kde sa dej nikde neponáhľa, ale dá sa vychutnávať každý detail a približne celú prvú polovicu sa o ničom inom, ako nadšení hovoriť nedá, druhá polovica už síce o trochu zoslabne, už sa tu nájde aj niekoľko priemernejších scén, ale ako celok je to stále výborné, je tu niekoľko vynikajúcich scén, skvelých myšlienok a perfektný záver. Síce všetky tie menšie vedľajšie línie majú len malý priestor a pritom viaceré z nich pôsobia dosť zaujímavo, ale filmu to neškodí, cítiť, že sú tu hlavne preto, aby naplňovali celkové vyznenie filmu. Herecké obsadenie je skvelé, film stojí hlavne na zaujímavej a originálnej hlavnej postave a tú zahrala Bae Doo-Na dokonalo, toto je asi jej životná úloha, úžasný herecký výkon a veril som jej každé gesto, ostatné postavy už nemajú šancu sa k nej ani priblížiť, ale nikomu nemám čo vytknúť, zaujal ma aj jej majiteľ, spolupracovník a aj tých pár ďalších. Réžia a technická stránka sú dokonalé, podobné filmy sa netočia ľahko, ale toto vyšlo prvotriedne, úžasný vizuál, kde ma hlavne prvú polovicu pohltil pomaly každý záber, pôsobivá atmosféra, zaujímavo to pôsobí po emocionálnej stránke, tu nemám čo vytknúť. A chválim aj hudbu, ktorá to všetko ešte vylepšuje. Škoda tých pár priemernejších častí v druhej polovici, ale to je zároveň asi aj to jediné, čo tomu môžem vytknúť. Ani neviem prečo mi trvalo až tak dlho, kým som si konečne tento film pozrel, ale robil som chybu, jeden z najlepších filmov, ktoré som videl za dlhú dobu. 88% ()
Motív nafukovacej panny ako oddanej životnej partnerky, večne mladej, neodvrávajúcej a vždy povoľnej, sa odrazil niekoľkokrát v umení. V literatúre, hudbe a tuná aj vo filme. Každá z variácií, ktorú som mal možnosť vstrebať, bola nejakým spôsobom prínosná. Hirozaku Kore´eda zachádza ešte ďalej a nafukovaciu spoločníčku oživuje. Vkladá do jej chladného a prázdneho tela srdce. Srdce naklonené láske poézii a videopožičovni. Film plný metafor týkajúcich sa partnerstva, životnej prázdnoty, odcudzenia, samoty, narodenín a umelého spôsobu života, ktorý je len náhradou skutočného žitia. Skvelý nápad, podporený humornými momentami, je trocha rozdrobený prílišným tlačením na pílu poetizujúcej stránky, či už sa jedná o jednoduchý obdiv k prírode a životu, filozofujúce myšlienky alebo posmutnelú melanchóliu zániku, kedy duša jednoducho vyfučí z tela. 70%. Poznámka: Top veta z filmu je táto: "Nepodarilo sa mi nafúknuť Juničiho." ()
On to je de facto klasickej příběh o nefungujícím manželství, kdy ženská cítí odpor ke starýmu a nachází si milence. Akorát s tím rozdílem, že tady je ta ženská nafukovácí panna, což je ventilováno tím, že je trochu míň chápavá, běžné věci jí přijdou fascinující a sem tam potřebuje dofouknout. Film nepřináší nic nového, ač by se to mohlo z námětu zdát, každopádně v něm nacházím určité kouzlo, kterému dopomáhá především roztomilá Du-na Bae a taky podmanivá hudba hrající na pozadí. 60% ()
Nevím jestli je to náhoda, ale poslední dobou zpracovávají japonští tvůrci téma lidské samoty poměrně často. Tento film ukazuje mnoho podob tohoto stále se šířícího jevu. Po zhlédnutí mi až běhal mráz po zádech a bylo mi hodně smutno. Ještě, že bydlím sama ! ()
Nedejte na první dojem, který byste mohli získat už ze samotného názvu. Jen protože je o "nafukovací panně", neznamená to, že by šlo o laciný snímek. Nahota a sexualita zde mají své velké opodstatnění a rozhodně nejsou samoúčelné (ostatně, kdo zná Koreedovu tvorbu, jen těžko by od něj čekal něco "povrchního"...). Ve skutečnosti jde o symbolický typ filmu pro všímavého diváka. Středobodem je sice postava nafukovací panny a její objevování života a lidského světa, ale v průběhu sledujeme v útržcích hned několik lidských osudů. Co začíná poměrně nevinně a místy i humorně, stále víc nabírá na tíživosti, která se dost podobá atmosféře ve filmech Daremo shiranai (Nikdo to neví) nebo Manbiki kazoku (Zloději). Koreeda naráží na problematiku odcizení ve společnosti a ve střípcích nám ukazuje lidskou prázdnotu a osamělost, a způsoby, jak lidé svou prázdnotu vyplňují pomocí různorodých "náhražek". I nafukovací panna tak postupně dojde k poznání a nachází svůj úděl, který plní v životě člověka. Koreeda opět dokazuje, že i s pomocí jemných a někdy až náznakových prostředků či detailů dokáže vytvořit silný dojem, který v divákovi přetrvá... ~(4,4★)~ ()
Nafukovacia panna mohol skončiť ako zaujímavý bizár, ktorý by mal potenciál sa stať kultom, avšak Kore´eda prispôsobuje tému svojmu autorskému cíteniu a tak tu máme vzťahovú drámu, festivalovú artovku, stále však s príjemnou atmosférou, občas reznutej melanchóliou, a nakoniec aj trochu toho bizáru. Kore´eda však nezabúda, že jeho film musí mať myšlienku a že primárnym cieľom je ju správne predať (nielen) svojmu publiku. Že sa zameriava na japonskú spoločnosť neznamená, že by západný divák nepochopil, o čom je reč a že až tak rozdielne problémy vo vzťahoch a v našich moderných, ale často osamotených životoch, neriešime. ()
Každý človek vo svojej osamelosti a prázdnote potrebuje nejaké to malé popostrčenie. Hlavná myšlienka filmu dobrá, niektoré okamihy úplne skvelé, ale miestami ma to dosť nudilo. Asi mám od Koreedu radšej naozajstné príbehy. Doo-na Bae ako Nozomi fantastická .. je fajn, že lepiaca páska stále držala. Odo mňa silná trojhviezda. ()
Jak to, že ten mužík (Icudži Itao), který se hned v prvních scénách představí jako úchyl sexuálně posedlý panenkami, působí často tak sympaticky a hoden soucitu? Jak to, že tak zvrácený příběh plný bizarních sexuálních scén ve svém zbytku může působit tak lahodivě poeticky a kouzelně? Protože Japonsko = jiný svět a jiná dimenze... A jak to, že tak skvěle vedený film s neotřelým námětem se opět, v rukou dalšího ze slavných japonských tvůrců současnosti, promění posledních 20–30 minut v jednu bizarní šílenost plnou nihilismu, extrémních zvratů, tekoucí krve i několikanásobné porce oněch úchylností? Protože Japonsko = jiný svět a jiná dimenze... Někomu takový film může plně sednout jako celek, za mě škoda přeškoda toho přerodu v téměř jiný film v okamžiku, kdy už po dvou třetinách mírně přestávalo kouzlo atmosféry Nafukovací panny fungovat, protože navzdory tomu, jak mě první scény vylekaly, se mi tahle nevšední love story velké oživlé panenky hodně líbila, stejně jako výkon hlavní herečky (Du-na Bae) s proměnou od živé panenky po zralejší mladou dívku i rozjímavá poetická atmosféra ve jménu radostí z obyčejných věcí, setkání či scenérií nočního Tokia; zajímavým je určitě i „filmové“ prostředí DVD půjčovny. Škoda přeškoda, protože v právě tak poeticky fantaskním filmu bych určitě přivítal odlišné vyústění, které by nezničilo veškeré předchozí kouzlo a nepřešlo by do trpce vyhroceného bizáru. [70%] ()
Konečně! Uff! Hodně jiné. Na můj vkus by mohlo být méně nahých scén, ale ok. Treba vidieť! ()
Koncept pomalého rozprávania podporovaný pomalými jazdami kamerou je zjavný od prvých minút. Nečakajte žiadnu prechádzku ružovým sadom, jedná sa o silnú existenciálnu drámu, kde sa rozpitváva pocit osamelosti a nezdolná túžba po teple ľudského srdca. V tomto zmysle sú azda najsilnejšie scény so starcom. ()
Film o oživlé nafukovací panně, to opravdu natočí jen Japonci (a Choze). Spousta nádherných scén beze slov i se slovy. Například, když se hlavní hrdinka natrhne v DVD půjčovně a její kolega ji dofukuje a vlastně posledních cca 20 minut mě totálně rozemlelo. Nádherný film o krásách života. ()
Korejka Du-na Bae mě poprvé nadchla (ještě než mě nadchla podruhé v Cloud Atlasu) v téhle japonské brilantní hořkosladké a melancholické lahůdce. "Cože? Korejka v japonském filmu?" Ale ano, proč ne, ona... ona v něm skoro nemluví, ona v něm totiž hraje šuk... pardon, nafukovací pannu. Nafukovací pannu Nozomi, kterou jednoho dne zkrátka přestane bavit dělat jenom to, co obvykle takové... nafukovací panny dělávají, a rozhodne se podívat ven. Začne chodit do práce, učí se mluvit, poznává svět, a tak. Její páníček si toho dlouho vůbec nevšimne, takže má Nozomi spoustu zajímavých zážitků; jen si musí dávat pozor na ostré hrany. Pozoruhodný film - chvílemi úsměvný, chvílemi smutný, chvílemi k zamyšlení... a nádherně - ryze japonsky - zvláštní... ()
Sice jsem se pětihvězdičkově nebavil, zato ve mně zůstaly pětihvězdičkové pocity. Hluboká existenciální výpověď, která s odzbrojující přímostí klade ty nejjednoduší, ovšem zároveň nejpalčivější, otázky. Doona Bae je jako gumová panna dokonalá, jak zvládnutím pohybů, tak i mimiky. Vnímavý, chápavý divák si jistě bez větších potíží dokáže nalézt paralelu k jakémukoli (klidně sebefádnějšímu) životu, zejména v této odosobněné době, a jediný skutečný rozdíl mezi životem hlavní hrdinky a životem obyčejného (především velkoměstského) člověka, lze - slovy filmu - charakterizovat spalitelností, či nespalitelností zbylého odpadu. Scéna s nafukováním Junichiho je logickým vyústěním, byť souhlasím s Jansenem, že do dynamiky snímku tak úplně nezapadá (výsledný efekt je ale působivý a předpokládám, že i takto zamýšlený). Výtku, že vedlejší příběhy nedostaly dostatečný prostor, nepovažuji za opodstatněnou - pro film nejsou vůbec důležité a slouží především pro lepší orientaci diváka při přenosu zkušenosti a principů (vlastně by se dalo říci, že jsou ve filmu obsaženy spíše pro ty méně chápavé).. Hudba od World`s End Girlfriend je skvělá, na chvíli se dějem mihne 65-tiletá Junko Fuji a poslední záběr (nádhernou kameru jako takovou netřeba zdůrazňovat) by mohl fungovat jako samostatný obraz. Pomalé a intenzivní... ()
Velké zklamání. Absolutně nevyužitý potenciál pojící se s námětem filmu. Tvůrci vsadili na melancholicky pomalý koncept vyrovnávání se s nabytou lidskostí. Ovšem vůbec tuto roli nezvládají. Film je to tak spíš rozvláčně nudný než melancholicky expresivní. Scéna “nedokázala jsem nafouknout Juničiho“, kdy se hrdinka opět snaží vdechnout život svému příteli, potom co ho probodla a znovu zalepila, v domnění, že je stejný („uvnitř prázdný“) jako ona, působí úplně jako z jiného filmu. Tady se dostává na povrch japonsky zvrácený nadhled, který, přiznám se, jsem od filmu očekával. V kontextu pojetí filmu tahle scéna ale působí veskrze nehodícím se dojmem i přesto, že narativní vývoj tuhle situaci do určité míry a s notnou dávkou fantazie implikuje. Další věc, kterou nemůžu pochopit, je dlouhá stopáž. Ke konci je film nesmyslně natahovaný. Za každou zatmívačkou už je cítit konec, ale tvůrci ještě přesto přidají dalších pár minut, které už by se lépe vjímaly v bonusových materiálech na DVD. Nevím, přijde mi to jako velmi rozpačité přešlapování nad výborným nápadem. [FEBIOFEST 2010] ()
Air Doll od Koreedu pojednáva presne o tom, čoho sa tak strašne bojím. Rutina životov, neschopnosť dosiahnuť šťastie, pretože svet je uponáhlaný, pomýlený a zvrátený. Neschopnosť vytvoriť si puto so živým človekom( tí väčšinou zvyknú sklamať, alebo podviesť) vyúsťuje do meditatívnej odysei oživenej panny snažiacej sa nájsť niečo čím by sa mohla naplniť. A tým nemyslím len semenom a vzduchom. Tam, kde Koreedovi takmer dokumentaristický štýl plný statických záberov funguje - hlavne aj vďaka jeho precíznosti pri vedení postáv a schopnosti vypovedať o rôznych smutnopekných emóciach, tu nepadá na úrodnú pôdu. To je hlavne podporené žánrom. Príchuť fantasy( stretnutie so stvoriteľom považujem za jednu z najlepších scén filmu), si ale meditatívnu atmosféru nezasluhuje, hlavne v prostredí sterilného a urbanistického prostredia. Ostrý strih nesúci nás na nové miesta, do nových situácií nenecháva priestor pre väčšie stotožnenie. Samostatne silné filmové scény( opatrovanie dedka) sú zase zásluhou hereckej vyspelosti a uvedomelosti. Pre mňa niekde na polovice cesty k niečomu nezvyčajnému. Koreeda má osobnejšie a krajšie filmy. ()
Zaujimava sonda do zivota Japoncov, ktora sa venuje teme ich osamelosti v sucasnom modernom svete. Keby sa film venoval postave majitela nafukovacej panny, alebo aj ktorejkovek z dalsich vedlajsich ludskych postav, tak by ma zaujal ovela viac a hlavnu myslienku filmu by sprostredkoval rovnako dobre. Sledovat to cez osud nejakej nafukovacej panny ma vobec nebavilo pretoze som sa nevedel do nej vcítiť a to napriek tomu, ze ju hra moja oblubenkyna Du-na Bae, ktora sa neraz vo filme odhali. Ale chapem, kedze je to podla existujucej manga predlohy, tak to muselo byt o nej. Lenze na mna to posobilo az prilis infantilne japonsky. ()
Dechberoucí, čemu všemu se dá vdechnout život a co všechno dechem bohužel oživit nelze. Mít srdce je srdcervoucí.. Aneb svět trochu jinýma očima. ()