Pes baskervillský

Další verze Baskervila a další trefa. Lanfield si dal práci, a odvedl jí skvěle. Rathbone v roli Holmese nezklamal a byl naprosto úžásnej. A i ostatní herci hrály dobře. Jen škoda že se ve filmu tak strašně povídá, ne nebyly to hloupé dialogy, ale bylo jich až příliš a to sráží hodnocení na 4*. Protože atmosféra byla tak dokonalá že jsem na to koukal s otevřenou hubou. K čemuž dopomohla i hudba která byla parádní, a když se k tomu přidalo vytí psa tak jsem měl málem orgasmus. Jen prostě škoda přespřílišných keců. (14.07.2012)

Klasika odolávající času. U meziválečného The Hound of the Baskervilles naopak platí, že čím je starší, tím je působivější. A to hlavně díky perfektně zvládnuté atmosféře, která budí dojem že byl film točen v době ve které se děj odehrává. Pochopitelně je to jen iluze, případ prokletého rodu se ve skutečnosti udál téměř o čtyřicet let dříve. Tento detail režisér umně zamaskoval prostředky, k nimž už se nikdy žádný novodobý film nedostane. Krásná ukázka meziválečného mysteriózního thrilleru. (24.04.2012)

Psa baskervillského jsem znal jen podle názvu a jsem rád, že jsem si opět trošku doplnit své vzdělání. Protože zde vystupují pánové Holmes a Watson, jedná se v podstatě o detektivku, nikoliv o horor (pokud nepovažujete přerostlého psa za hororovou rekvizitiu). Čehože se týká moje jediná výtka. Jinak ovšem klobouk dolů - výborný film s perfektním spádem, skvělými představiteli titulní dvojice a úžasnou atomsférou bažin. (20.10.2013)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné literární předlohy A. C. Doyla. Ačkoli se tato filmová adaptace drží předlohy poměrně věrně, rozdíly zde přece jen najdeme. Z barvitého děje byla vypuštěna celá řada postav i motivů, což je tak nějak i pochopitelné, chcete-li směstnat děj 200 stránkové knížky do 80 minutového filmu. Osobně si nejsem jistý, jestli bych se kvůli tomu v ději filmu bez znalosti původní předlohy orientoval, film působí skutečně mimořádně zhuštěně a pádí doslova zběsilým tempem ke svému závěru. V určitých scénách dokonce jedna replika stíhá druhou tak rychle, že člověk sotva stíhá číst titulky! (snahu porozumět relativně archaické angličtině herců jsem vzdal hned na začátku). Za hlavní klad tohoto filmu bych označil herecké obsazení: protagonisté postav Sherlocka Holmese a dr. Watsona se pro své role opravdu výborně typově hodí, a totéž lze říct i o zbytku hereckého ansámblu. Jinak samozřejmě platí, že je film výrazně poznamenaný dobou svého vzniku, která se podepsala mj. na podobě exteriérů, ale osobně jsem dalek toho považovat to za nedostatek - naopak, proboha, přesně tyhle detaily tomu přece dodávají onen nenapodobitelný punc autentického filmového retra ze starých zlatých časů Hollywoodu. Ó ano, ten film je samozřejmě tak trochu naivní a pitomoučký, ale totéž platí stejnou měrou i o Doylově předloze a tvoří to zcela neodmyslitelně její charakteristický rys, aniž bych to myslel nějak pejorativně. Máte-li tento typ starých černobílých bijáků v oblibě jako já, pak samozřejmě neváhejte - tenhle film i po více než 70 letech od svého vzniku stále stojí za vidění. (27.03.2013)

Přemýšlím, která verze Psa Baskervilského na mě udělala větší dojem. Jestli tato nebo ta barevná s Peterem Cushingem. Obě byly výborné, každá byla jinak trochu jinak pojatá a Sherlock byl v každé osobitý sympaťák. Tato verze byla možná o dost temnější. Atmosféra na blatech byla doopravdy strašidelná. Ve filmu je plno vtipných momentů - viz. tvrzení, že vytí psa Baskervilského bude nejspíš vítr :-) (26.09.2008)