Baekyahaeng

Tak to je jeden z filmů, kde jsem viděla všechny žánry, které jsou nahoře vypsané, jak se postupně slily v jeden nádherný gejzír plný emocí. Smutek, láska, bolest, křehkost, ale i krutost, to vše je v Baekyahaeng harmonicky propojené a graduje v tragickém závěru, který jsem sice očekávala, ale i tak byl dechberoucí. A ačkoliv tomu úvodní část nenasvědčovala, protože jsem chvíli tápala v ději (přiznávám, že i v obličejích), tak na konci musím říct, že tak drsný, přitom krásný a strhující film s naprosto úžasnou hudbou jsem už dlouho neviděla. 90% (03.09.2013)

Ve většině věcí velmi povedený film, který na mě ale po stránce emocí nazapůsobil tolik, kolik mohl a kolik jsem očekával. Díky pomalejšímu tempu moc nestrhává, a navíc vyžaduje divákovu stroprocentní pozornost, jinak se snadno ztratíte. Nenudil jsem se, vlastně jsem většinu filmu slušně bavil, ale žádnou emocionální odezvu ve mě nevyvolal. Přesto nemůžu dát méně než 5, ale je to 90% zaokrouhlených nahoru. (11.04.2010)

Z úcty k japonskému originálu nemohu dát pět hvězd, ale Korejci si s tím námětem vyhráli dost mistrně a obsazení Ye-Jin Son a Go Soo, je prostě výborné a nemohlo být lepší. Časové roviny, malé detaily, osudy všech postav se na konci dokonale protnou. Potěšila mě povedená hudební stopa zejména ten motiv z Labutího jezera. (28.03.2010)

Na to jsem se těšil asi moc hodně, jelikož mě to docela zklamalo. :( První půlka hodně nepřehledná, nezajímavá a nudná bez jakékoliv akce. Druhá půlka lepší, po chvilce skoro všechno rozuzlí a jede se až do konce. Určitě tam bylo par skvělých momentů, které stály za to. Příjemná hudba, skvělé herecké výkony a kamera pozdvihují tento snímek do mého lepšího průměru. Určitě snímek sedne hodně lidem lépe než mě. :) Dobry koment: Flakotaso. 70% (02.04.2010)

Son Ye-jin, Han Suk-gyu, soundtrack plny nadhernej klasickej hudby a mohutny prival emocii. Uz od prvych minut to pripominalo v tom najlepsom slova zmysle "Scarlet letter" (a zdaleka vobec nie iba vdaka Hanovi). Na ploche 140 min precizne vystavany thriller s tazivym pribehom plneho bolesti, nenavisti, pomsty, odpusteni a vasne. Kazdy zaber vysustruzlikany do dokonalosti, dej majstrovsky a chirurgicky presne davkovany v pomalom tempe, ale o to s vacsim emocialnym dopadom. Zaverecna scena ma nasla v slzach - jednak nad pribehom, ale i radostou nad (pre mna) jednym z najlepsich korejskych komercnych filmov za uplynulu dekadu, kde spatne povodne mozno jednoduche symboly davaju po poskladani v zavere novy synergicky vyznam a silu. [EFM 2010] (14.02.2010)