Američan

Přiznávám, že po zdejším hodnocení jsem byl mírně rozladěn a zaskočen, protože tento snímek jsem již dlouhou dobu s netrpělivostí vyhlížel. Přesto jsem si říkal, že G. Clooney by nekývnul na " obyčejný " snímek a je pro mě dostatečnou zárukou kvality. Stejně je tomu i v případě Antona Corbijna, byť jde teprve o jeho druhý počin. Již jeho prvotina Control na mě totiž nesmírně zapůsobila. Jestli to půjde nadále touto křivkou a tempem, tak se max u čtvrtého Antonova počinu " udělám " hned po úvodních titulcích. Je mi smutno z faktu, že tento snímek zde má tak nízké hodnocení. Není se však co divit, je to odrazem dnešní doby. Faster and faster, more and more, to je oč tu běží. ANO, i já mám rád pojetí alá Bourne (jsem velkým fanouškem této trilogie), nicméně tento snímek vydávající se zcela jinou cestou je mi bližší. G. Clooney pronáší " na pikniku " ke svoji klientce, (když ji na rameno usedne motýl) větu: je to OHROŽENÝ DRUH. Snad nejvíce tyto 2 slova vystihují tento typ snímků ( hrdinů ). Pomalu ale jistě jim odzvonilo. O to více potěší a já za to tvůrcům posílám vřelé díky, když se někdo rozhodne oprášit myšlenky na " staré dobré časy ". Tohle je totiž skutečná pocta filmům staré školy. Na A. Corbijnovi se nezapře, to co ho ve světě doposud proslavilo nejvíce a to sice portrétní fotografie. Každý záběr je jako jednotlivá dokonale vypiplaná předpřipravená fotografie. Je tak nesmírným zážitkem pozorovat na velkém detailu jak např. George sestavuje zbraň, milování se s prostitutkou, či " pouze " jak si dopřává v kavárně šálek kávy..... Jako velkého nadšence hist. památek ( a býv.studenta architektury - Obnovy památek ) je pro mě nesmírným zážitkem pohybovat se ( díky Antonovi ) zapadlými italskými uličkami, kochat se tou nádherou a závidět Georgovi, že sedí v zastrčeném baru ( kavárničce), usrkává kávu a je zabořen do novin. Vždy, když letím na dovolenou, nevyhýbám se také centrum, nicméně vždy navštívím alespoň jedno malé městečko, (vesnici) a s vekou radostí se toulám zastrčenými uličkami, s bary a kavárnami a plnými doušky do sebe nasávám zdejší vůně a v mnohých případech i pálenky :o) Zpět k filmu. Úplně jsem se tetelil blahem při odkazech ke starším snímkům a scéna, kdy v kavárně v TV běží Leoneho Once upon a time in the west ve mně probudila vskutku vlnu nostalgie. To byla přímo Tsunami. Anton udělal obrovské terno, když se mu podařilo zlanařit do hlavní role G. Clooneyho. Zabil tím tak dvě mouchy jednou ranou. Nedovedu si představit lepší alternativu(Ten chlap má charisma, to musím konstatovat i já ). V druhé řadě potom zejména díky němu si otevřel cestu k americkým velkým sálům. Těžko by jinak v Americe hledal distributora pro velká kina . Za to náleží oběma pánům můj velký dík. Možná bych mohl mít výhrady k úplnému konci- až uvidíte pochopíte, nicméně v tomto případě ( motýl stoupá k nebesům ) mi to kupodivu výsledný dojem nepokazilo. Za určitých okolností bych snad i uvažoval nad 4* ohodnocením, ale když vidím to místní, rád snímek " pošlu " o něco výš - 5*. p.s. všichni vy, co snímek sledujete v pochybné kvalitě na svých noťasech zasloužíte kulku do hlavy, protože tento snímek si o VELKÉ PLÁTNO jednoznačně říká a vyžaduje ho! Přicházíte tím jednoznačně o největší přednost snímku a výsledný zážitek troufám si tvrdit nemůže být ani třetinový. p.p.s. vždy když objevím u někoho v profilu věty na téma: komentáře delší než 8 řádků nečtu ( ztrácím se v nich ). Vám všem takovým, co přečetli v životě max časopisy typu man and healt chci říci jedno: díky za každý takový komentář ke snímku, co zde napsal uživ. Sobis87. Tam je napsáno téměř vše a zcela výstižně. Chtěl bych vidět kteréhokoliv z vás vyplodit něco podobného a navíc to zhustit do 6 řadků. Pokud se vám to podaří, smeknu a osobně se vám omluvím. " 70 léta nejsou mrtva, díkybohu za to! " (12.12.2010) (méně) (více)

Američan je filmem, který byl už od samého započetí produkce odsouzen k opovržení ze strany většinového diváka a celkově chladnému přijetí ze strany široké veřejnosti. Filmu bývá často vyčítáno velmi pomalé tempo, chudá příběhová linie a vůbec celkově mnoho lidí svůj divácký zážitek přirovnává k „nekonečné nudě“. Faktem zůstává, že film v konfrontaci s tradičními diváckými očekáváními opravdu je nudný, dějově vyprahlý a velmi pomalý, avšak v tomto ohledu nelze vinit tvůrce, neboť oni ani neměli v plánu taková očekávání naplnit. Jak již bylo zmíněno, především v nekomediálních žánrech si Clooney zpravidla vybírá nedivácké látky a v případě Američana je velkým problémem výchozí námět, který klamně slibuje tradiční žánrový zážitek. Film pojednává o nájemném vrahovi Jackovi, který je po nevydařené akci „uklizen“ na italský venkov, kde se má skrývat před švédskými zabijáky. Trudomyslný profesionál se navzdory vší opatrnosti spřátelí s místním knězem a zamiluje se do pohledné prostitutky Clary, která představuje poslední impuls v jeho rozhodování o budoucí kariéře. Zatouží po normálním životě, v němž bude pokřivená minulost dočista zapomenuta, avšak před odchodem na odpočinek se rozhodne pro vykonání poslední zakázky – sestrojit odstřelovací pušku pro tajemnou kolegyni z branže, Mathildu. Samozřejmě se nakonec vše zkomplikuje a Jack zjistí, že před minulostí se člověk jednoduše neschová.______ Taková zápletka diváka přímo vybízí k tomu, aby si o Američanovi udělal mylný obrázek, že se jedná o tradiční thriller, ve kterém nebude nouze o akční konfrontace a vše vyvrcholí strhujícím finálním zúčtováním. Během vyprávění jsou sice naplněna jistá klišé a vyústění celého příběhu není ničím překvapivým, což přímo nabádá k aplikování určitých vzorců při sledování, avšak navzdory povědomé fabuli film prostě není určen pro mainstreamové publikum. U Američana představuje pro tradičního diváka kámen úrazu fakt, že tvůrci přehodnotili důležitost jednotlivých aspektů příběhu a onen žánrový film tak posunuli do značně lyričtější – až meditativní – formy. Američan tematizuje zenovou tradici, neboť Jack se dobere k pravdě o životě a jeho podstatě skrze „probuzení“ z dosavadního života. Zatímco kněz se ho snaží „probudit“ během strohých – avšak oduševnělých – rozmluv a selhává, Jack se toho pravého „probuzení“ dobere až skrze lásku k Claře, což přímo koresponduje s teorií zen-buddhismu hlásající, že člověk se skutečného poznání dobere skrze srdce, nikoliv skrze rozmluvy a přímé čtení textů. ______ Clooneyho dramaticky minimalistické herectví přímo koresponduje s celkovým vyzněním filmu, který postrádá širší záběr a neustále se „tiskne“ k jeho postavě. Neznamená to však, že by hledisko vyprávění bylo nějak subjektivizované, vyjma jediného momentu, kdy je vizualizovaná Jackova noční můra (nepovedená zakázka z prologu, při které musel zabít ženu), tomu je přesně naopak – divák zaujímá pozici nezúčastněného pozorovatele, kterému nejsou poskytovány žádné „berličky“ nad rámec striktně objektivní optiky. Musí se tak naučit číst v přímých činech postav a soustředěném herectví aktérů, přičemž ne vše je podáno zcela explicitně a způsob filmového čtení může být pro některé diváky únavný, až nezáživný, nehledě na to, že pro ty, kteří na tuto „hru“ rezignují, se může Američan jevit jakožto vyprázdněná a chladná podívaná. Dalším stěžujícím prvkem je, že postava Jacka představuje jakousi parafrázi na introvertní profesionály ve filmech Takeshiho Kitana (Sonatine, Ohňostroj, Ve spárech jakuzy,…), což znamená, že toho sám moc nenamluví a rozhovory – jindy pasáže bohaté na odhalování informací – představují jen další hru v luštění náznaků a v některých případech se mohou zdát být zcela nepodstatnými._______ Bylo by však krátkozraké označit Američana pouze jako dílo bořící konvence, neboť provařená zápletka zde nepředstavuje jediný důvěrně známý prvek/vzorec. Už samotný propagační plakát je stylizovaný do podoby konspiračních thrillerů, špionážních filmů a kriminálek let 60.-70., což koresponduje nejen se zápletku a paranoidním vyzněním některých scén (paranoidní thrillery jsou pro 70.léta příznačné – viz Pakulův Pohled společnosti Parallax) ale i s některými vizuálními prvky (celkové barevné ladění scén). V souvislosti se situováním děje do Itálie se nabízejí dvě zajímavé paralely. Zaprvé zde lze objevit několik odkazů na tradiční italský žánr – spaghetti western. Za přímo explicitní lze považovat ten, když ve scéně v kavárně zrovna v televizi dávají Tenkrát na západě od Sergia Leoneho. Odkazů parafrázujících je zde hned několik – např. finální „duel“ pomalu gradující v jeden rychlý výpad, nebo scéna, v níž Jack jakožto tajemný cizinec přijede na náměstíčko v italské vesnici, vystoupí z auta, vymění si podezřívavé pohledy s tamními obyvateli a bez jediného slova opět odjede. Druhou paralelu lze spatřovat v obou ženských postavách, přesněji tedy v jejich představitelkách. Nizozemka Thekla Reuten, která ztvárnila Mathildu, i Italka Violante Placido v roli Clary nenaplňují soudobé představy o filmových kráskách, které dennodenně okupují přední strany bulvárních časopisů, ale místo toho upomínají na italské divy let 60. – takové, jaké do svých filmů obsazoval Federico Fellini._______Vizuální stránku filmu nepochybně výrazně ovlivnil fakt, že vznikal pod režijním dohledem Antona Corbijna, slavného nizozemského fotografa. Každý jednotlivý záběr oplývá precizní kompozicí, přičemž velký důraz je kladen na práci s hloubkou ostrosti (vede divákovu pozornost) a mizanscénou – konkrétně pak na vnitrozáběrové aranžmá a barevnou vyváženost. Je fascinující, jakými „prostými“ prostředky dokáže Corbijn uhranout, aniž by si vypomáhal expresivnějším osvětlováním nebo modifikovanou škálou barev. V záběrech celků italské vesnice a přilehlého prostředí užívá důmyslné kompozice a tvoří tak vyvážené geometrické celky. Ženy oděné do přesně zvolených šatů zase snímá tak, že téměř každý záběr s nimi by našel uplatnění v časopise Vanity Fair a akční sekvence (není jich mnoho) zase v kontrastu s dnešními trendy vykazují až nezvyklý klid, pečlivé záběrování, přičemž místo zběsilého střihu je v nich budováno napětí skrze pečlivou montáž. (29.11.2010) (méně) (více)