Na mamuta!

Zlatý Medvěd - výběr (20.02.2010)

Pochopil jsem to jako onanistickou parodii onanistických francouzských art filmů, čtvrtý společný počin dvojice režírujících magorů však stejně dobře funguje jako dojemný příběh penzionovaného mamuta a jeho družky, jež nestačí moderní době, a baví jako ta nejpřízemnější prolétářská komedie (oproti groteskám si ale dovoluje mnohem, mnohem víc a mnohem víc také sází na nejistotu). Depardie po dlouhé době skutečně září. Ve skoro autobiografické roli (nic ve zlém, Cyrano), pro kterou se narodil a zestárnul. 75% (12.12.2010)

Pokud někdo četl výbornou knížku Naživu, která je vlastně dělaná formou dlouhýho rozhovoru Gerarda s Laurentem Neumannem ví jakou žízeň po hraní Gerard má. Bohužel se tak trošku ocitnul jako sám voják v poli, narodit se totiž o patnáct, dvacet let dřív, tak by hrál v samých klenotech a zářil by v nich jak prskavka. Jenže v dnešní době se točí tolik penězolovidel, že kdyby Gerard čekal jen na ty nejkvalitnější scénaře, zřejmě by jeho touha hrát nemohla být nikdy uspokojena. Jasně, zamrzí to, obzvláště u Francie, která si vždycky šla svou vlastní cestou Hollywood, neholylwood a teď najednou jen tupě přebírá některé povětšinou špatné trendy z druhýho břehu velký louže. Naštěstí, hlavně v posledních dvou letech se zdá, že ve Francii začínají mít filmové produkce koule a dávat peníze i na typicky francouzsky znějící příběhy. Jedním s důkazů je i tento snímek, který jde Gerardovi přímo na jeho xxl velikost. Ve filmu Na mamuta dokonale vyniká Gerardův jedinečný talent pro spontální herectví a právě díky němu si příběh může uděla hoplá přímo do srdce. Z mnoha scén člověk cíti smutek, osamělost, ale z mnoha dalších je zase cítit radost ze života a toucha dejchat dokud to jen půjde. Nádherně zahraný zrcadlo života. (15.12.2010)

Jelikož Gérard Depardieu rád hraje, nebrání se žádným nabídkám...a to ať kvalitních nebo špatných scénářů. Když jsem četl knížku o něm, sám se přiznal, že hraní miluje, že bez něj nemůže být, a že tím rád pomáhá i méně známým režisérům. V tomto filmu každopádně perfektně sednul, to se mu upřít nedá. Bylo i sympatický, že ukázal lásku k hledání pokladů detektorem kovů. To se totiž ve filmech zase tak často nevidí a člověk, který rád po lesích a loukách s tímhle kovovým klackem chodí, musí scény v tomhle filmu obdivovat. I když jich je málo, zaplaťpánbůh za ně. Nicméně tyto scény představují radosti života, které se ale míchají i se strastmi a trápením, který se za těmi radostmi táhne jak smrad za hovniválem.A přesně o tomhle tento film je. Film, vyprávěný neskutečně pomalým způsobem, při kterém přesto ta hodina a půl uteče jak voda. (19.06.2011)

║Rozpočet €2milióny║Tržby Celosvetovo $7,134,000║ Deň plný nevšedných filmov na filmovom festivale ale ani zďaleka neskončil a mali sme možnosť vidieť aj francúzsky film Na mamuta! (Mammuth, 2010) z klasicky dobrým hercom Gérardom Depardieu. Ten si sebe svojským prístupom opäť podmanil pozornosť diváka a v horko-sladkom dôchodcovskom príbehu opäť predvádza najrôznejšie úlety aj keď miestami to zachádza do peknej bizardnosti, takže niektoré úseky príbehu dali dosť slušne zabrať tak ako brániciam ale aj medziam znesiteľnosti. /videl v kine: 55%/(filmový festival Cinematik 2014) (08.07.2010)

Po antikapitalistickém akčním filmu přichází čas na něžnou proletářskou romanci odcházení, návratech, incestu a nalezení východiska tam, kde se zdá všechno u konce. Nádherně těžkotonážní výkon Gerarda Depardieu a bagru jménem Yolande Moreau. Surrealismus všedního dne, hroby, zombíci, onanie a filozofie pracující třídy. Kervern a Delepine to opět dokázali, a ačkoli jsem z kina neodcházel až tak odvařený, ten film hřeje chumelenici navzdory. Sice mu chybí výbušně radikální jádro Louise-Michel, ale furt hnětá jak ta stará mašina. Dobrý ročník, takové už dneska nemontujou. Místo nich vyrábějí 3D storyboardy. (01.12.2010)

MILUJU TOHO SLONA V TOBĚ, HVĚZDY V TVÝCH OČÍCH. NEČISTÝ, ALE UVNITŘ ČISTÝ…..DOUFÁM, ŽE NAJDEŠ SVŮJ ŽIVOT...../// Tohle v televizi ve 20:00 neuvidíte, ale festivalový nadšenci zřejmě prožijí svoji ,,srdeční arytmii“. A já? Sorry, já viděl jen dutou máničku a lidi dělající podivný věci. Proč všichni točí tyhle typy filmů? Asi nemaj v pořádku papíry. Na důchod (samozřejmě). Á pardon, málem bych zapomněl – FESTIVALY! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ještě jsem neviděl (ani neslyšel), jak holky ve Francii hrajou golf. 2.) Konečně uvidím honit péra do kříže (že by porucha na Mammutovi z roku 1973?). 3.) Nevím, jak se dostat zpátky do života. 4.) TENHLE typ filmů prostě miluju! /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.04.2011)

Tohle je mé 3333 hodnocení a jsem ráda, že můžu dát plnou palbu. A proč? To je totiž film, který má duši a tu mu vtisknul naprosto nepřekonatelný Gérard a čert vem ty kila navíc, o to víc to bylo přirozenější a člověčí. Smutek, radost, absurdnost mnoha scén, prostá dobrota, metoda sbírání mincí nebo "zatnu a nepovolím", zkrátka od každého něco. Do toho trochu vzpomínek na bývalou lásku, plavání v neobvyklé lodí nebo jen tak ležet na vodě v rybníku a prostě jenom dýchat. To všechno s Mammutem 1973 a Sergem nemělo chybu. Závěr byl dokonalý. (25.09.2015)

Při pohledu na filmografii Gérarda Depardieu z poslední dekády je nutné konstatovat, že podle všech známek trpí velkou sociální nouzí, protože bere prakticky jakoukoli nabídku a z někdejšího filmového klenotu a vývozního artiklu do zámoří se stala nevkusná bižuterie zdobící obstarožní klekánice. Důkazem, že hrát nezapomněl a jeho filmové role nejsou jen důsledkem prohrané sázky, je vedlejší postava gangstera ve Veřejném nepříteli a především hlavní role v tomto snímku. "Mamut" je zasloužilý pracovník jatek, který po dobu deseti let neprotestoval proti jakémukoli přidělenému úkolu, ba co víc, v podstatě ve své práci ani nepromluvil. Jeho myšlenkový svět je totiž prostinký a je vděčný za namáhavou fyzickou práci, při které nemusí zaměstnávat mozkové buňky. Dokonale ho zaskočí fakt, že dosáhl důchodové hranice a jeho doposud pečlivě nalinkovaný jednoduchý svět dostane zásadní trhlinu. Při své těžkopádnosti je pro něj obtížné se změnám přizpůsobit a vyřešit banální životní problémy. Při pouhém nákupu v supermarketu je schopný nadělat takovou paseku, že se divákova bránice natřásá ještě po několika minutách. Tím spíš pak je pro "Mamuta" obtížnější zvládnout vyřízení starobního důchodu. Střídal totiž zaměstnání jako ponožky a vzhledem k jeho odporu k papírům je nasnadě, že mu spousta důležitých lejster schází. Po nevybíravém nátlaku manželky usedá na stařičký motocykl a film se mění v poněkud bizarní road movie po jeho minulosti, při které se setkává nejen s pozoruhodnou sebrankou bývalých zaměstnavatelů, ale i s pozapomenutými rodinnými vazbami. Celé se to odvíjí v tragikomickém duchu a ve zvláštní poetické nadsázce. Pouhý pohled na hromotluka s tváří vysloužilého boxera po sérii drtivých porážek, s dlouhými vlasy a věčně nechápavým pohledem ve tváři tomuhle filmu přidává spoustu procent. Trochu mi vadila ta halucinogenní linie s Isabelle Adjani, ale každopádně jde o přívětivý lidský snímek, který na pár místech překračuje hranice politické korektnosti, jak ji vnímá maloměšťák. Celkový dojem: 80 %. (28.11.2010)

Sociálny systém vie o jednoduchých ľudkoch, čo v mladosti nemysleli na starobu a necháva ich pri dokazovaní nároku na dôchodok zámerne sa škvariť v ohni dokazovania ťažko dokázateľnej variabilnej pracovnej minulosti. Štát ušetrí a sociálne negramotní nech aj zgrgnú, pre ekonomiku sú aj tak nepotrební. Čo im ostáva ako alternatíva? Návštevy príbuzných a zblíženie sa s tými povoľnejšími z nich, paberkovanie drobných mincí, spomienky a poézia okamžiku. Režisérskej dvojici ubudlo humoru, čo je pri téme o ľuďoch za zenitom pochopiteľné. Tempo filmu zodpovedá veku a životnej situácii šesťdesiatnika, spomalenej dlhodobou ťažkou prácou, hľadajúceho korene mladosti v novej dobe. Funguje rovnako dobre a vyvážene ako komédia, nostalgický film, sociálna kritika i road movie. No a Depardieu? Nemá chybu. (20.09.2011)

Plně souhlasím s textem na přebalu DVD. Pokud měl být film Na mamuta! komedií nebo snad parodií, angažováním Gérarda Depardieu se z něj stalo něco úplně jiného. Bizarní road-movie s hlavním hrdinou, který vypadá nevábně, chová se jako buran a slovo "Blb" slyší častěji než kterýkoliv vrátný "Dobrý den", je totiž jeho koncertem. Když se Depardieu prohání na té stařičké motorce, úplně jeho náhlou a dlouho hledanou "důchodovou" volnost cítíte, a každé setkání s podivnými lidmi a každá z půvabných hořkosladkých vzpomínek vám pomalu a jistě odhaluje jeho citlivé nitro. Film se mi líbil o dost více než předchozí práce dua Kervern/Delépine, mrzelo mě jen to, jak si oba snímky byly podobné. Úvod byl vlastně takřka totožný, IQ ústřední postavy taktéž. Chválím nápad natočit celý film jako video z dovolené - barvy jsou někdy přepálené, jindy vyšisované, obraz občas zrní až hanba... Milé. A hraje k tomu velice dobrá hudba. (10.12.2011)

Nejsem stvořen pro sledování takto nudného filmu... A ani Gérard to nezachrání... (30.04.2012)

[IFF, Bratislava 2010] Po politicky nekorektnej a ironickej pamiatke na francúzsku anarchistku ("Louise-Michel") si radikálny tandem Gustave de Kervern/Benoît Delépine na plné obrátky rozkrúca menej hyenisticky driapavý, ale za to čo do diverzného žartovania nezvykle progresívny kolotoč. Ten sa hneď od prvotných okamihov vrtí ako pobesnený, nekonvenčným a hodne sugestívnym typom interpretovania odfúkava preč akékoľvek narážky na okatú povznesenosť, ktorou je tento "reprezentatívny" originál sympaticky nasiaknutý. Od famózneho stvárnenia skormúteného/šiblého pracanta (Gérard Depardieu), cez sladkobôľne dominantnú hud. zložku alebo opätovne avantgardné využite rozmerných kamerových možností, až po nákazlivé prechody medzi skutočnom a chimérou (Isabelle Adjani) sa vynára naslovovzatá potvrdenka profesionality so štipkou disidentstva. "Mammuth" dosvedčuje, že je nielen dezinfekciou zvyčajnosti, ale aj prvotriednou a neriedenou substanciou pragmatického absurdizmu, ktorého údernosť ma zakopáva hlboko pod zem. 4+ (12.11.2010)

Meditativní francouzská blbina o extrémně blbých lidech. (11.12.2011)

Na tom filmu jsem ujížděl, škoda že víc neutíkal. (07.12.2010)

[Cinematik 2014] Road movie: Crouton edition alias 35mm anarchia (aspoň v tomto formáte som mal možnosť dielko tandemu Kervern-Délepine vidieť) a nevyspytateľná žánrová revolta. Trpká realita rafinovane zahalená svojskou surreálnou poetikou, zavrhujúca skostnateľosť francúzskeho hlavného prúdu a sršiaca nápadmi, netradičným rozprávaním príbehu, prazvláštnymi obrazmi, vsuvkami narúšajúcimi chronológiu a pôsobivými audiovizuálnymi trikmi. Telesná postava Depardieua využitá do posledného mililitru tuku. Grandiózna ukážka sebestačnosti európskej nezávislej scény a nádych "toho pravého umenia". 100% (12.09.2014)

Depardieu jezdí na motorce, vykopává mrtvoly z hrobů, onanuje se svým bratrancem ... v daleko nejdospělejším a nejmeditativnějším filmu povedené dvojičky Kercern + Delepine. Stále ale Kervernovsky superúchylné. (12.12.2010)

Film má zepár světlých momentů, třeba hraní golfu a příprava na zpětvzetí mobilu, ale jinak je hodně fádní, ničím nezaujme. Z některých road movie alespoň čiší pohoda, ale i tu jsem zde postrádala. Jsou to smutné konce velikánského talentu jménem Gérard Depardieu. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (14.06.2015)

Čekal jsem tradiční road movie s procitnutím umírající duše staršího muže a dostal jsem sbírku černohumorných bizardností. O to víc se mi film líbil. Musím ještě pochválit moc pěknou, dokumentárně laděnou kameru a upozornit diváky na velmi pozvolné vyprávění. (07.02.2011)

Francie je skvostná. Od francouzkých polibků, přes francouzský způsob života až k francouzkým filmům je všechno tak nádherné, že jsem z toho samou radostí vyseděl do země českej ďůlek, ale...! Jestli bych měl fracouzský polibek někdy prožívat, jako v případě Na mamuta, tak to abych do toho ďůlku strčil hlavu, světově se z toho posral a radši přestal žít. Obrovký zklamání.... (20.12.2010)