Palata N°6
Pavilón č. 6
Ward No. 6
Kamera:
Alexandr KuzněcovObsahy(1)
Adaptácia alegorickej poviedky Antona Pavloviča Čechova. Pavilón 6 sleduje život doktora Andreja Ragina, ktorý skončí ako pacient vo svojom vlastnom ústave pre choromyseľných po tom, ako ho narastajúca fascinácia jedným z jeho pacientov privedie k schizofrénii. Scenár filmu je do súčasného Ruska zasadenou adaptáciou alegorickej poviedky Antona Pavloviča Čechova o človeku, ktorý sa snažil o premenu zanedbanej psychiatrickej liečebne, ale vinou svojho okolia v nej sám skončil ako duševne chorý. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Skvele vystihnutá téza, ako sa človek vplyvom zamestnania nakoniec stáva presne tým, voči čomu sa profesne vymedzuje, nakoľko celý život naň atakujú argumenty protistrany. Ono je to také kus freudistické, v duchu inej tézy: dobre si všimnite, čo a koho druhý človek nenávidí, čo deklaruje, že neznáša, pretože presne to sú základné črty jeho povahy. Trochu zdĺhavé, na taký akoby dokumentárny spôsob, no v zásade vzhľadom k zvolenej téme a prostrediu dobre odvedená práca. 65% ()
V čom sa líšia ľudia v psychiatrickej liečebni a tí na slobode? V ničom, za všetko môže iba náhoda. V tomto duchu sa nesie aj film, keď nám predstavuje dvoch chlapíkov. Jeden je pacient, druhý lekár. Ten prvý má reči ako zaslúžilý filozof, ten druhý je totálne na prášky. Ako to medzi nimi a v ich životoch dopadne, na to odpovedá ďalší Šachnazarovov nekonvenčný film. Z tých, čo som videl, je možno najmenej zaujímavý, čo ale nie je žiadna zdrvujúca kritika. Oficiálny text distribútora si nečítajte, opäť spoilery ďaleko za polovicou filmu. Čo iba potrvrdzuje úvodné slová o náhode.. ()
Pre niekoho moc ukecané, pre niekoho krásne filozofické. Miestami ide o hrané dielo, miestami akoby dokumentárne. Prínosom sú existencionálne myšlienky o zmysle života a sebauvedomenie hlavnej postavy. Zaoberanie sa otázkou, kto je v ústave vlastne blázon,, či oficiálni pomätenci alebo doktori, smer síce už videli v Prelete nad kukačím hniezdom, ale Čechov ako autor literárnej predlohy túto tézu priniesol ďaleko predtým. Filmársky spracované na dôstojnej úrovni. ()
CITÁT - Kolik let tady žijete?.......... Polodokumentární drama z psychiatrické léčebny v Rusku. Příběh vyžaduje pozornější sledování a chápání dialogů. Mnohdy jsem se sice nudil, ale příběh je to velmi zajímavý. Je jednoduché ocitnout se na druhé straně barikády. CITÁT - Jak se vám daří?.......... ()
"Na světě není nic dobrého, co by ve svém počátku neobsahovalo špatnost" (Anton Pavlovič Čechov, Pavilon č. 6). Samozřejně se to dá obrátit, (i když jazykově je to složitější). Dobro bylo i na počátku všech Pavilonů č. 6 (viz Michel Foucalt "Histoire de la folie à l'âge classique" a "Surveiller et punir"), míst, kam se sosustřeďovali nestandardní lidé (proto je také cílem všech rodičů vychovat standardní potomky). Doktor Andrej Jefimyč Ragin se po nástupu do nemocnice snaží mírnit utrpení svých bližních, dokud si nepoloží otázku: "...pro komu v utrpení ulevovat". Tím se ovšem dostává do bludného kruhu, který má jen jedno východisko: nechat se rozpoznat, jaký opravdu je; tedy nestandardní. Jeho jediná radost - číst knihy a filosofovat s bláznem (Ivanem Dimitričem) - to jen ozřejmí. Andrej Jefimyč zná své místo uvnitř establišmentu: "Pokud se společnost chrání před zločinci, před psychicky nemocnými a vůbec před nepohodlnými lidmi, je nepřemožitelná. A na rozdíl od Buddhy, pro něhož byla nemoc stárnutí a smrt výzvou k jejich překonání, doznává: "Věznice, blázince přestanou existovat, a pravda, jak jste se ráčil vyjádřit, zvítězí, ale podstata věci se stejně nezmění, přírodní zákony zůstanou tytéž. Lidé budou stonat, stárnout a umírat tak jako dnes." - Myslím, že už to stačí! Nicméně šlo o skvělou adaptaci, Čechovovy povídky, která je napsána sice jen na pár stránkách, ale dal by se z ní udělat celý seriál. (Samozřejmě za předpokladu, že se k ní bude přidávat, nikoli ubírat jako zde). Pozn: 1: Jak Pavilon č. 6 vůbec funguje? Blázny zde napolévaí studenou vodou, ani je neléčí elektrošoky. Jsou tu prostě jen zavřeni, aby jim bylo zabráněno dosáhnout svých bláznivých cílů: oženit se, mít děti a vést normální život (jak sami říkají). A doktor? Ten se dostal mezi blázny proto, že se neoženil, neměl děti a nevedl normální život. - Tak jaká je v tom logika! ()
ocenenia : MFF Moskva 2009 - Najlepší herec (Vladimir Ilyin) ()
Velmi poutavě zpracované téma o tom, jak snadné je dostat se na druhou stranu, a to i proti své vůli. Vzhledem k tomu, kolik lidí v Rusku skončilo v blázinci jen proto, že byli politicky či jinak nepohodlní, je to takové věčné ruské téma... Pokud zrovna neskončili s kulkou v hlavě, v gulagu či v nucené emigraci, byl blázinec tou prostřední alternativou. Čechov není nadarmo nadčasový autor. ()
Dokumentárna forma, ktorej sa dá uveriť. Až príliš, takže je to podozrivé. Zmysel mi nakoniec unikal, ale čo už čakať od psychiatrického ústavu. S Preletom sa to porovnávať nedá, je to niečo celkom iné. –––– Hranica medzi psychicky chorými ľuďmi a normálnymi ľuďmi je iluzórna. Všetci trpíme rôznymi formami psychických ochorení. ()
8,0/10 Chladný a až dokumentárny štýl filmu umožňuje vyniknúť silným stránkam Čechovovej tvorby, teda do podrobna rozpracovanej psychológii postáv a ich motivácii. Ak vás nenudia psychologicko-filozoficky ladené rozpravy, potom si určite vychutnáte aj tento príbeh na témy "normálnosti", "choromyseľnosti", či vzdel(áv)ania. A standing ovation pre Vladimira Ilyina, prosím. ()
V titulcích filmu uvedeno: režie (pouze) Karen Šachnazarov. ()
Zaujímavá zápletka natočená zbytočne zmätočne. Filmárov by už mohla prejsť tá mánia okolo filmov snažiacich sa pôsobiť dokumentárne - roztrasená kamera dobrý filmový zážitok nezaručí. ()
Zlo,násilie,nespravodlivosť to je téma tejto ruskej drámy.Vynikajúci výkon Dr.Ragina v podaní Vladimíra Ilyina. ()
Prelet nad kukučím hniezdom. Na ruský spôsob, s odstupom troch dekád. ()
Jak tenká je hranice mezi psychickou vyšinutostí a „normalitou“? Čechovova předloha je posunuta do současnosti a nasnímána jakoby dokumentárním stylem. Hodně zvláštní, až meditativní film. I když se odehrává v dost nevábném prostředí zanedbaného ruského blázince a mezi odepsanými existencemi, časem silně vtáhne do děje a nutí k zamyšlení nad podstatou lidského bytí. Čiší z něj smutek i typicky ruská chandra. ()
Film nesrovnatelný s Letem přes .......,i když tematicky srovnání láká.Jako u většiny ruských filmů-herecká sonáta. ()
Strasidelne zobrazenie dnesneho Ruska kde zajtra znamena vcera.Ked by tento film zobrazoval len 20% pravdy ,co je dost mozne, bojim sa ze sa sem vratia.Uplne som citil tu atmosferu smutnej krajiny ,ku ktorej sa vodka naozaj hodi ako anestetikum k bezpraviu a beznadeji mysliacich.Herecky vynikajuce,kamera skvela. ()