Slečna Emma

Slečna Emma (2009) 

Poprvé, kdy mi hlas Jitky Ježkové lezl krkem. Ale ona za to, fešanda, nemůže. Příběh venkovské, užvaněné, nesympatické slepice, která je mezi jednookými hotovou královnou a jako taková se domnívá, že se smí vměšovat či zlomyslně strefovat do všeho, co se hýbe, ubližuje lidem pro zábavu, přitom si nevidí na špičku nosu, štěstí by nepoznala ani kdyby ji kouslo do zadku, její rozhled je omezen prvním mírně zvlněným kopcem, za kterým nikdy nebyla, ačkoli pohledná, je protivná i těm, kteří ji milují a přesto se ji nikdo neodváží poslat do háje. Skoro nikdo. Díla Austenové a jejich filmové, či seriálové adaptace si užívám, některé doslova miluju a líbí se mi, s jakou obřadnou chutí se jich Angličané ujímají. Emma má mezi knihami Jane asi nejvíc nesympatických postav, přesto je zábava brilantně popsanou tehdejší společnost sledovat. Pro mě je sice problémem závěrečné rozuzlení, jakoby bylo ušito horkou jehlou, prostě dvě linie příběhu mi nesedly, takže tuhle knihu zas až tak nemusím. Co se týče tohoto zpracování, první tři díly mě nádherně chytily, já na to čumákovala do jedné v noci, bohužel díl poslední citelně zvadl. Podobně jako předloha. Kdo se mi ale líbil nejvíc? Johny Lee Miller, škoda, že ho nevídáme častěji. Na to, že Austenová dávala ve svých knihách mužům minimum prostoru, jelikož vlastně nevěděla, jak se muži projevují v nepřítomnosti žen, tak Miller a Michael Gambon jako hypochondrický tatínek vypálili své role na vcelku malém prostoru parádně. (26.06.2020)