VOD (1)
Obsahy(1)
Rekonstrukce fotografického Ateliéru Seidel v Českém Krumlově a znovuobjevení unikátní sbírky téměř sto čtyřiceti tisíc historických fotografií se stává nejen podnětem k vyprávění pohnutého životního příběhu dvou fotografů – otce a syna, ale vede také k oživení česko – německého dialogu, ke zpřítomnění dávných životů a zaniklé kultury. Přivádí k obecnému zamyšlení nad fotografií, která tu není jen historickým svědectvím, ale i prostředkem prožívání a vzpomínání.
Natáčení dokumentárního filmu o Fotoateliéru Seidel začalo v únoru 2006. Ve ztichlé budově secesního ateliéru tehdy ještě dozníval tep života rodiny Seidlů a budoucnost se jevila nejistá, tak jako se v mrazivých dnech jeví nejistý první jarní výlet včel. Proud událostí se dal pomalu do pohybu a začala se rodit legenda. Během následujících tří let prošel Ateliér Seidel v Českém Krumlově podivuhodnou proměnou. Stará secesní budova dostala nový háv, vzácné přístroje byly restaurovány, fotografie na skleněných deskách přemístěny do depozitáře a zakonzervovány. Příběh rodiny fotografů, který se zdál být dávno zapomenut, nabyl nového lesku při pohledu na tisíce jakoby zázrakem dochovaných fotografií. Dokumentární film Včely letěly krásně zaznamenává vzpomínky pamětníků i živé dění kolem probíhající revitalizace ateliéru.
Prostřednictvím archivních záběrů a starých fotografií nás přenáší do časů, kdy se na Šumavě plavilo dříví, těžila rašelina a včelaři se těšili z každoročního letu včel... Historické události posléze zamíchaly osudy lidí a navždy proměnili tvářnost česko-německého pohraničí. Díky pozoruhodnému podnikatelskému elánu i ojedinělému nadání nám oba fotografové Seidelovi zachovali věrný obraz světa, který by jinak nenávratně zmizel z našeho obzoru. Díky nim dnes můžeme na fotografiích studovat předválečnou šumavskou kulturu a společnost nebo se jen na chvíli zasnít, krátce se odpoutat a překonat běh času. Neboť fotografie jsou, jak píše Suzan Sontag, nejen dávkami informací, ale i oblaky fantazie.
V průběhu tříletého natáčení přicházejí do ateliéru lidé, kteří tu kdysi pracovali nebo je s tímto místem spojuje rodinná historie. Jsou tu lidé z obou stran hranice, kteří dosud pamatují Franze Seidela a jeho ženu, lidé, jejichž svědectví je nadmíru osobní a sahá do období těsně po druhé světové válce. Fotograf Jan Štindl v ateliéru po válce fotografoval a retušoval, nyní se po dlouhých letech vrací na místo, které určilo jeho další životní směřování. Othmar Hanke, blízký rodinný přítel, byl po válce odsunut s rodinou do Rakouska - nyní se zasazuje o zřízení společné databanky fotografií Šumavy. Manfred Pranghofer, ředitel Böhmerwaldmuseum Passau, již před rokem 1989 usiloval o záchranu fotografií z Fotoateliéru Seidel a nyní do ateliéru přichází, aby se dal znovu portrétovat. V neposlední řadě Ing. Petr Hudičák, ředitel a duše projektu obnovy ateliéru a záchrany fotografické sbírky.
Fotografie nalezené v ateliéru Josefa Seidla jsou dnes neocenitelným svědectvím jedné epochy, jsou pamětí zaniklé kultury, která po staletí utvářela ráz šumavského pohraničí. Stávají se také pojítkem lidí na obou stranách česko-německé hranice, kteří usilují o záchranu společného kulturního dědictví. (kino Světozor, 2009)
(oficiální text distributora)
Recenze (12)
Dokument o starém fotoateliéru a starých fotografiích ze začátku 20. století v jižních Čechách. I vzhledem právě k dané lokalitě nevidím nijak velkoplošnou hodnotu tohoto dokumentu, která by zaujala pestrou škálu diváků. U mě spíš jako dobrá televizní kulisa, nic víc. [48. hodnocení, 11. komentář, 60%] ()
Nepříliš srozumitelný dokument o věcech, které coby Krumlovák důvěrně znám...každý přespolní musel být ale zmaten... Nicméně kdo se díval a poslouchal pozorně, uslyšel i silně nadčasová slova: ,,Krumlov byl první německé město, město, kde začátkem války visely jako první prapory s hákovými kříži..." ()
Pokud máte předky, kteří žili na začátku 20. století v Českém Krumlově a okolí, či se zajímáte o historii fotografie, mohlo by vás to něčím zaujmout. V ostatních případech tuhle šanci vidím jako dost malou (50%). ()
Filmový čas v dokumentu plyne pomaleji a je to už vlastně také nostalgie, když to bylo natočeno před deseti lety. ()
Nesmírně citlivě a hezky natočený dokument, který má jednu zcela zásadní vadu: neinformovanému diváku sděluje vlastně neuvěřitelně málo. Chybí informace, kdo ve filmu hovoří a proč, i ta nejzákladnější životopisná data se člověk dozvídá spíš mimochodem, pokud vůbec. Struktura filmu je neinformovanému diváku přinejmenším nečitelná. Také význam nejen unikátně dochovaného fotoateliéru, ale i samotného fotografického díla obou Seidelů, se dozvídáme spíše mimochodem. To je rozhodně chyba a také je to velká škoda. Pokud totiž ta základní data znáte, stane se film výpovědí neuvěřitelně živou a plastickou. Dokument přitom nesmírně hezky vypovídá nejen o obou fotografech, o jejich rodině a přátelích, o staré Šumavě, ale také o zapáleném nadšení těch, kteří se zúčastnili prací na rekonstrukci ateliéru. Celkový dojem: 75% PS: Základní informace o ateliéru Seidel lze najít na webu: http://www.seidel.cz/ základní životopisná data konkrétně zde: http://www.seidel.cz/docs/cz/seidel_josef_a_frantisek.xml PPS: Františka Seidela i jeho manželku, a také dům a ateliér v podobě, v níž se nacházel v devadesátých letech, lze spatřit v dokumentu Karla Vachka "Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu)". Jako doplněk tohoto dokumentu nesmírně ideální materiál. Škoda, že jej tvůrci v nějaké podobě nevyužili... ()
Melancholií dýšící dokument, osvětlený hvězdou naděje. Mám starou fotografii rád, takže o Seidelově atelieru jsem již povědomost měl a mnohé, co jiným připadá nudné, mne zajímá. Avšak nějaká informace, kdo zrovna v dokumentu mluví, by tomuto hodně pomohla. ()
Ohlédnutí... ()
Moc hezký (i když trochu moc dlouhý) dokument o věcech, které málokoho zajímají. ()
Pěkný dokument, ale nesoustavný a některým mluvčím bylo špatně rozumět.(50%) ()
Dokument získal na Mezinárodním filmovém festivalu evropského umění Arts&film 2010 v Telči Cenu poroty v kategorii Výtvarné umění ve všech oblastech a oborech. Šestého ročníku se zúčastnilo 32 zemí z Evropy s 283 filmy. Soutěžilo se v pěti kategoriích: 1. Výtvarné umění ve všech oblastech a oborech 2. Architektura a design, lidové umění 3. Hudba, dramatické umění, film a literatura 4. Film Future 3000 5. Multimedia. ()
Zajímavý dokument, žel trochu méně poutavě pojatý. Hodnocení: 55 % ()
Nejsem si jistý, jestli je to esej nebo dokument. Během přehnané stopáže se příliš informací nedozvím, ani často netuším, kdo ve filmu hovoří. Celkově dílo působí trochu zbytečně. ()