Suspiria

Zpátky do sedmdesátých let - vizuálem a kamerou obecně, přes ozvučení, střih až po dramaturgickou strukturu. Přitom je film proloženej modernou v podobě geniálního soundtracku Thoma Yorka a vrstevnatostí, která nemá v současný době v rámci žánru konkurenci. Suspiria je atmosferická pecka, která ač se v určitých pasážích mdle táhne, ve finále vystřelí z diváka duši a dá tomu všemu bizáru smysl. Krok zpátky, kterej je ale v záplavě dnešních komerčních sraček paradoxně evoluční. Horor předešlýho roku a zřejmě i toho letošního! (21.01.2019)

„Bola jej zima, keď zomrela. Ale nebála sa.“ Obludná hororová vízia. Argentov originál sa mi páčil, ale nie som žiadnym jeho megafanúšikom, čiže vznik remaku ma nerozčuľoval a nakoniec som rád, že vznikol, lebo vďaka tomu máme dočinenia s filmom, aký sa v dnešnej dobe vidí málokedy. Režisér dostal peniaze na dospelý, pomalý a brutálny horor, ktorý trvá dve a pol hodiny a odohráva sa v 70. rokoch v Európe (trocha to pripomína o dva roky starší Liek na život od Verbinského, ale naozaj len trocha). Je tam plno skvelých a sympatických mladých herečiek (Dakota Johnson alebo Mia Goth, ktorá by nemala chýbať v žiadnom divnom úchylnom horore) a Tilda Swinton, ktorú nemusím, ale to, čo tu predvádza (nebudem spoilerovať), je paráda. Retro atmosféra úžasná, scenáru som ku koncu síce čiastočne prestal chápať, ale vôbec mi to nevadilo, nakoľko som sa niekoľko dní psychicky spamätával z niektorých konkrétnych scén, ktoré sú hardcore aj pre brutálnych hororových fanúšikov. Nerozumiem, ako sa k tomu (v úlohe producenta) primotal (inak prevažne scenárista) James Vanderbilt, špecializujúci sa prevažne na totálne komerčné látky (Deň nezávislosti: Nový útok, Zelené peklo s Travoltom, Vitajte v džungli, Pád do temnôt, Amazing Spider-Man). (03.02.2019)

Jsem velkým fandou Argentovy trilogie a všechny tři díly o „Matkách“ považuji za velmi kvalitní tvorbu, na kterou nedám dopustit. I z tohoto důvodu jsem k tomuto „remaku“ – i když bych tento film moc tímto označením nenazýval, přistupoval s obrovskými obavami. Originální Suspiria totiž dle mého žádnou „renovaci“ nepotřebovala a nikdy potřebovat nebude – je to téměř dokonalost sama. Režisér Luca Guadagnino si toho ale byl vědom a svým způsobem se tímto filmem nechal jen inspirovat, použil hrubou kostru příběhu a natočil si to celé po svém. Nechtěl jen zbaběle kopírovat scénu po scéně – což mu přičítám sice k dobru, ale i tak si můj obdiv nezískal. Proč? Místy byl děj až moc zbytečně natahován v mých očích zbytečnými pasážemi – což bylo vzhledem k přepálené stopáži až ubíjející. To však nebyl jediný problém, který jsem tu zaregistroval. Dalším byla nevyvážená atmosféra a fakt, že obrovské množství odlišností mi přišlo spíš na škodu, než abych se z toho posadil na prdel. Argento si jel svoje, dokázal si bravurně pohrát s atmosférou, skvěle dokázal skombinovat snové pasáže s obdivuhodnou konstelací barev a vynikajícím hudebním doprovodem, při čemž samozřejmě nezapomněl ani na filmové násilí – což se do jisté míry povedlo i zde, ale ne tak jak bych si představoval. Jasně, násilí bylo i tady – takové lámání kostí nebohé baletky dokázalo jistě otřást nejedním divákem, ovšem vůbec nejpodivnější mi přišel samotný závěr. Čarodějnický rituál, nahatá děvčata a až šílené učitelky – to vše mělo něco do sebe, ale totálně mi to zprotivil červený filtr, vybuchující hlavy a gejzíry krve – to bylo co za pičovinu? Guadagnino to chtěl co nejakčnější, ale v mých očích se to míjelo kýženým účinkem. Spíš jsem jen nevěřícně zakroutil hlavou, jak to celé dokázal takříkajíc „posrat“. Co se hereckých výkonů týče, tak ty byli celkem slušné. Dakota Johnson si nevedla zas až tak špatně (přestože ji moc nemusím), Mia Goth se mi ale líbila o něco více. Jasný prim tu měla až odporná Tilda Swinton – na tuhle ženskou bych nevlezl ani v největším draku, ale zvládla to vcelku obstojně (na to že si zahrála těch postav víc). Moc ale nechápu, proč hrála i „hlavní“ mužskou roli – asi pro své „mužatství“. Potěšila i krátká přítomnost Jessicy Harper – která hrála v původní Suspirii Suzy Bannion. Byl bych však padlý na hlavu, kdybych tomuhle chtěl dát stejné ohodnocení, jako Argentově filmu. Vždyť to bylo o třídu horší – naštěstí tak odlišné…60% (26.11.2019)

Nová Suspiria není naštěstí remakem původního snímku, což by bylo nudné a zbytečné. Zůstal v podstatě jen hlavní motiv školy, Matky, čarodějnic a nové studentky přijíždějící z USA. Podobně ale jako Argentovy filmy i tenhle je svým způsobem zvláštní, podivně mysteriózní, a byť ne přímo artový, pak má oním směrem pěkně nakročeno. Zpočátku zdánlivě chaotické, později s jasnými dvěma liniemi a v závěru napínavé a šťavnaté. Swintonová opět září, jak jinak, jelikož role zvláštních postav jí prostě sednou, a pokud není upírkou, pak jí i tu čarodějnici člověk věří. Neklidná kamera se téměř nezastaví, hudba je místy příjemně tajuplná a zneklidňující. Místo masakrální je nová Suspiria atmosferická. Ovšem pixelovou krev si mohli odpustit, tady se nabízely skutečné rubínové fontány. Jinak spokojenost. p.s. a já si říkal, že je mi ten doktor povědomý..... (24.02.2019)

Určitě ten nejdivnější film, který jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Nejsem si jist, zda jsem celý tento příběh správně pochopil. Ale přišlo mi to příliš dlouhé a divné na to, aby to u mne mohlo uspět. Největším zklamáním však byla minirolička mé oblíbené herečky, která je však zde na čsfd uvedena na třetím mistě. Za normálních okolností bych dal asi jen dvě hvězdy, ale nemohu snímku upřít, že to celé bylo natočeno velice poutavě a ani na chvíli jsem se při sledování nenudil. 55% (28.03.2021)