Lesní duch

Bubububudeme se bát.. Hodně recenzentů se zaměřilo na suverénní vzkaz tvůrců před premiérou ve smyslu, že půjde o nejděsivější film všech dob. Cha cha chi chi, znělo po projekcích z jejich pera. Já osobně mám nakoukané stovky hororů a přiznávám, že ho děsivým, světe, div se, shledávám. Samozřejmě jsem viděl silnější kousky, hlavně co se atmosféry týče, ale Evil Dead bych ze skupiny remaků zařadil docela vysoko. Původní film jsem neviděl a upřímně po tom ani moc netoužím (i když oceňuji, že ho Raimi dělal takřka na koleni a s partou přátel). Předělávku beru jako samostatný film, nesrovnávám, nepočítám inovace nebo amputované končetiny, prostě se chci slušně „pobavit“. Režisér je sice totální rutinér, ale tu a tam nějaký ten záblesk navíc vykřesal. Jsme v chatě uprostřed lesa, někteří z bandy kamarádů mají problém s dávnými křivdami, drogami i třeba s tím, jak nejvíc sexy se vystavit před kamerou. U daného žánru jsme na to ostatně zvyklí. Nikdo tu nijak zvlášť nevyniká, jen tu prokletou knihu neměli otevírat a vyvolat z ní zlo. Takže naše milá skvadra bere zatím nářky jedné tak trochu závislé brunetky, že ji v lese na intimních partiích otlapkával slizký strom, na lehkou váhu a připisují to abstinenčním příznakům. Chyba lávky. Napětí začne ustupovat, explicitní uřezávání končetin nebo rozřezávání jazyku má zelenou. Prostě jsme v roce 2013, takže je logické, že vše bude dynamičtější a brutálnější. Osobně z technického hlediska nemám co vytknout, film má tempo, casting se vydařil. Co víc si přát? (02.08.2013)

To se takhle jednou sebere banda pseudoempatických kreténů, aby si zajeli do hloubi lesnaté americké prdele na odvykací kurs pro emo feťačku. Inu, co za příšernou katastrofu tento směšně vážný remake původní komedie může vyplodit? Ve shnilém sklepě plném kočičích mrtvol se nalezne tajemná kniha plná špatně nakreslených strašidelných obrázků, aby se skrze ní začala okamžitě vyvolávat bájná "Kunda". Následuje největší noční můra, která s Kundou vůbec může nastat. Nezastavitelný příval krve, která je tak nepoddajná a neporazitelná, že ke konci začne tvořit i dešťové srážky. Emo feťačka přesto nechce rezignovat na slastné pocity z nedostupného fetu, a tak občas provede BDSM hrátky s křovím, případně si nařízne jazyk nožíkem na koberce, aby se mohla lépe vykousnout se svojí žhavou zdravotní sestřičkou. Nejvíce jsou z Kundy pochopitelně vykolejení kluci, protože jí jednak ještě nikdy neviděli, ale hlavně díky jejímu nenadálému zjevení se v plné své kráse, nedokážou myslet mozkem. Postavy se tedy točí v bludném kruhu extrémní demence takovým způsobem, že pokud by se na scéně objevil osmiletý kastrát, zachoval by si více racionálního rozhodování, než postavy, kterým nevíte jestli fandit, ignorovat je, nebo se jim jen mohutně smát do ksichtu a raději přát mocné Kundě. Fet Alvazer zkrátka natočil vážně se beroucí sračku, hrající si na děsný horor, přitom snad ani neviděl původní film, na který domýšlivě udělal remake s mizerným filmovým portfoliem na kontě. A vzhledem k tomu, že jsem se snad ani jednou nelekl a navíc loni viděl jeden podobně zkurvený film s totožným námětem, absolutně mě to nezasáhlo. A to jsem rozhodně nepodléhal nějaké předpojatosti, jelikož mě originál tak totálně nudil, že dostal ještě menší hodnocení než tento shit. 40% (07.07.2013)

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)

jsem rád, že jsem výjimečně dal na recenze a do kina na film nešel, jak jsem plánoval původně. býval bych byl zklamaný mnohem víc. ukázalo se, že remake má daleko ke klasickému hororu, jak ho znám a mám rád. jedná se především o gore film usilující diváka zhnusit a teprve v druhé řadě vyvolat hrůzu. soukromá projekce po půlnoci v rozlehlé liduprázdné budově mě naštěstí přiměla se párkrát nejistě ošít v křesle a kupodivu i napjatě čekat, které klišé předvedou tvůrci příště. vysoký potenciál nápadu s léčením duševně nevyrovnané narkomanky proti její vůli, do něhož zasáhnou démonické síly, ale zabíjí přílišná konvenčnost. potěší jednotlivosti, jako občasně zajímavé nasvětlení scény, zdařilé gore efekty, výtvarné provedení lesa, krvavá sprška v závěru, ovšem jako celek film selhává. dát osobnostem postav více než jeden rozměr, přidat jim k tomu ještě krapet rozumu a vyhnout se alespoň některým, nejhorším klišé, mohlo to vzbudit větší zainteresovanost u diváků a mít za následek ztíženou předvídatelnost. přispělo by také, kdyby tvůrci trochu přitvrdili. nejsem sice nakloněný nechutnostem, ale to platí především tehdy, jsou-li čistě samoúčelné. pokud cíleně a ve správných dávkách napomáhají děsivé atmosféře, nebráním se jim. ačkoliv se tak zveličené reklamě nedalo ani na okamžik věřit, od filmu, který slibuje to nejděsivější, co jsem kdy viděl, jsem přeci jenom čekal víc a jistě jsem nebyl jediný. po vynikající Chatě v lesích ale už nic takto přízemního a žánrově ortodoxního nelze brát vážně. (09.11.2013)

Tak ako dopadol remake slávneho hororu? U mňa nad očakávanie dobre. Film je trochu prispôsobený dnešnej dobe- narkomanka ide s kámošmi a bratom na chatu prežiť niekoľko ťažkých dní bez drog. Kultový snímok S. Raimiho mal zvláštnu miestami i zábavnú atmosféru, no dnešný remake je dosť vážny a poriadne krvavý. Každý z nich je iný, ale obidva sú skvelé. Krvi si v novej verzii naozaj užijete a miestami je atmosféra dosť strašidelná. Osobne by som privítal pár scén s knihou, alebo magnetofónom, ktorý v tejto verzii chýba, pretože tam je hlavne cítiť to zlo, o ktoré ide. Je tu niekoľko podobných scén, niektoré samozrejme úplne nové. Žiadne z nich nerušia, pôsobia celistvo, ale niečo mi predsa len vadilo. Chata, ktorá z vonka vyzerala ako malá perníková chalúpka sa v niektorých scénach akoby rozrástla na nekonečnú vilu s desiatkami miestnosti, kde nikto nepočuje, čo sa deje vo vedľajšej izbe. To je jediné mínus, ale celkovo slušný remake. 80%. (09.09.2013)