Choi voi

Velmi pěkné melancholické drama o novomanželích hledajících naplnění svých sexuálních tužeb. Bavila mě ta hra na hádání a domýšlení, kterou se mnou režisér rozehrál. Před zkouknutím jsem zkontroloval hodnocení zde a na imdb, na základě kterého jsem nečekal žádnou velkou zábavu. O to příjemněji jsem byl překvapen tím, co jsem viděl. JFL to okomentoval výstižně. (27.03.2013)

Kvůli melancholií prodchnutému nedramatickému tempu a vyprávění vedenému pouze v náznacích si film žádá velmi trpělivého a vnímavého diváka, ale toho také překvapí svým osobitým přístupem k otázkám sexuality a genderu v současném Vietnamu. Potencionálně lákavé až skandální téma je zpracováno s maximální decentností, přičemž namísto nabízejících se jednoznačných soudů či vypjaté exploatace přichází pečlivé budování kontrastů, z nichž v druhém plánu nenápadně vystupují jednotlivé významy. Krajně estetizované sekvence dávají nahlédnout pouze povrch, přičemž podstata zůstává pouze tušena. Skrze ústřední postavy a lidi z jejich okolí se rozprostírá obraz tradičních a moderních podob soužití mužů a žen, lásky i sexuálních orientací. (08.02.2010)

Citlivý, náznakový film o pomalém sbližování novomanželů.(max.70%) (27.12.2023)

V životě jsem se nesetkal s opravdovým festivalem. Náhoda tomu dala, že jsem se na Andělu toho dne zastavil a navštívil zdejší kino, kde Febio Fest probíhal. Vybral jsem film, který začínal pět minut před mým vstupem do kina a tak jsem si kvaltnul, abych alespoň něco stihnul. Jenže hnedka od začátku mi bylo jasný, že tohle žádný maso nebude. Drama, který vlastně není drama. Z toho filmu jsem prostě měl absolutně nulovej pocit. Prý má ukázat vztahový život ve Vietnamu a já jsem čekal alespoň nějaký obchodníky s bílym masem. Jenže i když tam byla jedna mrtvola, já jsem v mozku měl absolutně vypnuto. Jediný, co mě na tomhle filmu ale bavilo, tak to byla ona krajina. Díky tomuhle filmu jsem si krajinu Vietnamu mohl blíže přiblížit a opravdu hezky a zajímavě se na ní koukalo. Plno zvláštních způsobů života, pro Evropana takřka nefunkčních, ve Vietnamu naprosto normálně fungují. Ale po příběhové stránce...Přemýšlím, jestli to vůbec příběh mělo.....No, ani ne. Byla to prostě nula. Ty dvě hvězdičky jsou za to zobrazení Vietnamu jako takového. To bylo hezké, ale od doby, co uběhla půl hodina jsem si přál, aby film skončil. Dusil mě totiž dalších 80 minut. Ale což, prošel jsem si po červeném koberci, užil jsem si tu atmošku a viděl svůj první festivalový film. Co víc si přát... (27.03.2010)