Regarding Fame I Can´t Complain
Režie:
Jitka NěmcováScénář:
Jitka NěmcováKamera:
Diviš MarekHrají:
Zuzana Michnová, Iva Janžurová, Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Marek Eben, Bolek Polívka, Roman Holý, Jiří Macháček, Matěj Ruppert, Marian Roden (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Celovečerní film o hudební skladatelce, textařce a zpěvačce Zuzaně Michnové. Mimo jiné hlavní představitelce legendární skupiny Marsyas. Film není klasickým dokumentem, jedná se o koláž vzpomínek, vzácných archivních materiálů, hraných scén, výpovědí osobností a záběrů z vyprodaného koncertu v La Fabrice. Nevšední střihová skladba propojená emotivním vyprávěním a absurdními situacemi je jako živý bláznivý sen, který se před ničím nezastaví. Fantazie a abstraktnost textů Zuzany Michnové prosakuje po vzoru Luise Buñuela i do pojetí hraných scén, a tak chvílemi vzniká doslova obrazová báseň. Z filmu vyzařuje energie, která osloví nejen ty, jimž je blízká Zuzana, Marsyas, skvělá muzika a život, z něhož se jde radovat v každém věku. (Magic Box)
(více)Recenze (25)
Dokument pouze pro skalní fanoušky Marsyas. Ty ostatní jenom zmate. K v anotaci zmiňované nevšední střihové skladbě dokumentu jsem nenašel žádný klíč. Takže to byla převážně nuda střídaná pár dobrými písničkami. ()
Na Marsyas si moc nepamatuji, ale mám pocit že tahle parta po sobě až na výjimky moc velkých hitů nezanechala. Texty Michnové neznám. Jako mladá byla hezká. Je hrozné jak ženy rychle tají jako kornout zmrzliny. Dokument se mi zdá moc dlouhý, něco by šlo vystříhat. ()
Troufám si tvrdit, že ten, kdo nezažil Marsyas v době největší slávy, tenhle film tak úplně nedocení. Je to vlastně podobné jako Balada pro banditu, i ta má svoje kouzlo hlavně pro pamětníky. Pro mě to je výlet zpátky proti proudu času, protože na střední jsme nevynechali jediný pražský koncert. Jeden z někdejší Dvojky mám ještě někde nahraný. V paměti zase zůstal další z divadla v Bráníku, kde Jirka Vondráček odboural Zuzanu Michnovou při písničce věnované Leonardu Cohenovi. Jindy se zase odbourala sama, když při Můně vypadla z rytmu. Prostě co koncert to improvizace a úžasný zážitek. To všechno a ještě mnohem víc mi dokument připomněl. K dokonalosti mu chybělo to, že písničky nebyly přehrány celé. Klidně bych snesla delší stopáž, kdybych si je mohla zase jednou poslechnout. ()
Ďalší neúspešný pokus vysvetliť hudbu. Chvalabohu. ()
Ten dokument je jednoduše natolik zajímavě pojatý a natočený, že prostě nemůžu s hodnocením níže. Tohle mě bavilo, i když osobnost Zuzany Michnové v podstatě neznám a dozvěděl jsem se o ní až tímhle způsobem. Líbilo se mi, jak se podařilo hrát si s formou, hrát si s filmem jako médiem. Skvěle pojaté, což je základ toho, proč mě to tak bavilo. ()
Zuzana Michnová se zvláštním hlasem a skvělými texty, inteligentní a komplikovaná osobnost. Dokument sám mě sice chvílemi pobavil, ale osobně bych uvítala, kdyby šel víc do hloubky. Ovšem sama Zuzana říká ,, Já Vás k sobě nepustím" ()
Ta krásná dívka co se bojí o svoji krásu... ()
Fenowoman... ()
Výborné texty písní,ta atmosféra,ta doba mě oslovila. ()
Učebnice špatných filmařských postupů! Doporučuji. ()
jsem fanousek synů velke medvedice. ()
Zuzana je hodně svérázná a obdivuju ty, co s ní vydrželi déle než týden. Nejsem žádný skalní fanoušek Marsyas, ale dokument se mi dost líbil. Minimálně by se na něj měli podívat textaři, převrácený přízvuk zlobí.A hrát líp než Bůh... ()
Výborný počin, za který jsem rád. Kolem Marsyas i Zuzany Michnové je totiž zbytečné ticho po pěšině. Bylo fajn se o této zajímavé ženské, ostatních členech kapely i o samotných Marsyas něco víc dozvědět ()
Právě dohrává LP Marsyas a ve mně zůstává lehce posmutnělá touha za nevratnými časy, kdy se skvělá hudba pojila s poetickými texty, v tomto případě z pera jedné autorky… "Spoušť v duši se s vírou střídá – nebe je lesklá slída – pohnutím – prasklá právě nad náměstím…" Respektuji a chápu její nechuť pustit nás více pod kůži – i to je vypovídající. Nepatetické, místy vtipné, laskavé. ()
Tak bylo to fajn zas jednou Michnovou videt. Silne mi v tom filmu ale vadili ty surrealisticke Michnove napady, tak hrozne filmove vymyslene a zahrane. To pusobilo hodne nasilne. Naopak scena jak Michnova opravuje Lindaura, tak ta opravdu nema chybu. ()
Vždy, když má nějaký film označení "umělecký dokument", "netradiční pojetí", "abstraktní vize" a podobně, začnou se mi ježit chlupy na ruce a očekávání je spíše na bodu mrazu, protože těmito frázemi se tvůrci většinou snaží spíše zakrýt neumětelství, popřípadě obsahovou prázdnotu či formální tápání v žánru. O to pozitivněji jsem však byl překvapen tímto filmem o Zuzaně Michnové, kterou jsem do té doby znal prakticky jen jako encyklopedické heslo. Film byl nad očekávání vtipný, i když některé snové vize byly možná až moc velký pokus o gross-artisch, nicméně i přes svou celovečerní stopáž jsem se nenudil. Z filmu je dosti silně cítit vztah Jitky Němcové k paní Michnové, takže občas film sklouzává až k nekritické adoraci a naopak mi chybí stinná zákoutí této zpěvačky - proč pověsila muziku na hřebík (krom pár sóloakcí), jaký má vztah k alkoholu, ke své rodině, k blízkým lidem.... Na tyto otázky jsem v dokumentu odpovědi nenašel nebo bylo téma nadhozeno a prosvištělo kolem jako vítr. O to více oceňuji, že i z takto koncipovaného díla lze vykřesat nemálo vyloženě vtipných momentů - tím rozhodně nemyslím asi stokrát opakovaný pád z kola, ale slovní humor ve spojení hry střihu a daných souvislostí. Takových vtipných mouder a spontánních reakcí zpovídaných osob bylo ve filmu povícero a já i ostatní diváci v kině se jim upřímně zasmáli.Film tedy dopadl z mého pohledu nad očekávání dobře! ()
Písničky Zuzany Michnové mám rád, ale jako osobnost jí moc nerozumím, jsme na jiné vlně. A tento film to jen potvrdil. Z mého pohledu se jedná o naprostý úlet, v němž nacházím jen střípky srozumitelnosti. Rád si poslechnu písničky, rád se podívám na Syny velké medvědice, kterých si jako muzikantů nesmírně vážím. Ale na rovinu, čekal jsem něco trochu jiného, než tento hodně umělecký pohled. ()
Zajímavý dokument o zajímavé dámě, kterou jsem z dob její slávy sice nepamatovala, ale která mě něčím velmi oslovila. ()
Když jdete do kina na dokument o zpěvačce a skupině, o které jste, s výjimkou jedné písně, nikdy neslyšeli, automaticky očekáváte, že to bude propadák. Paní režisérka, která ne nadarmo patří ke špičkám ve své profesi, mě ale přesvědčila o opaku. Velice vtipně pojatý příběh, popisující doby, které zas tak veselé nebyly. Především scéna se stádem ovcí, které "pronásleduje" Zuzanu Michnovou po Vinohradech, stojí za to. Nenásilný dokument, který má všechno, co potřebuje k tomu, aby dokázal zaujmout: dobré zpracování, zajímavé téma, vtipné dialogy a spontánní akce. ()
Někde mezi 3 a 4. Nebyt těch retardérů, jak o nich byla v dokumentu řeč - např. "profesor" Vondráček, mohlo být ještě lepší. Plno zajímavých svědectví, lidí. I ve chvíli, kdy jsem myslel, že se už forma vyčerpává, tak přišly hrané pasáže a životní zamyšlení. Osobní přínos měl pro měl Cyril Höschl se svým pojmenováním nudařů a do práce chodičů, štinknormal od 6 do 14. ()