poster

Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát

  • USA

    Regarding Fame I Can´t Complain

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2013, 94 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Pignon
    ****

    Někde mezi 3 a 4. Nebyt těch retardérů, jak o nich byla v dokumentu řeč - např. "profesor" Vondráček, mohlo být ještě lepší. Plno zajímavých svědectví, lidí. I ve chvíli, kdy jsem myslel, že se už forma vyčerpává, tak přišly hrané pasáže a životní zamyšlení. Osobní přínos měl pro měl Cyril Höschl se svým pojmenováním nudařů a do práce chodičů, štinknormal od 6 do 14.(31.3.2014)

  • ainny
    ****

    Troufám si tvrdit, že ten, kdo nezažil Marsyas v době největší slávy, tenhle film tak úplně nedocení. Je to vlastně podobné jako Balada pro banditu, i ta má svoje kouzlo hlavně pro pamětníky. Pro mě to je výlet zpátky proti proudu času, protože na střední jsme nevynechali jediný pražský koncert. Jeden z někdejší Dvojky mám ještě někde nahraný. V paměti zase zůstal další z divadla v Bráníku, kde Jirka Vondráček odboural Zuzanu Michnovou při písničce věnované Leonardu Cohenovi. Jindy se zase odbourala sama, když při Můně vypadla z rytmu. Prostě co koncert to improvizace a úžasný zážitek. To všechno a ještě mnohem víc mi dokument připomněl. K dokonalosti mu chybělo to, že písničky nebyly přehrány celé. Klidně bych snesla delší stopáž, kdybych si je mohla zase jednou poslechnout.(29.3.2014)

  • PabloClavito
    ****

    Marsyas jsou moji oblíbenci, i proto jsem musel ten film vidět. Úplně nezklamal, paní Michnová je trhlá ženská, ale písničky i zpěv jsou výborný. Možná i proto tam Němcová vložila ty hrané pasáže, aby to odlehčila, tu zpěvaččinu zvláštní povahu. Často se k písním Marsyas vracím a že už nové nejsou mi nijak nevadí, protože než by měly být blbé, to těch výborných je z minulosti dost a Michnová je slavná tak akorát.(24.2.2015)

  • janosban
    ****

    Vždy, když má nějaký film označení "umělecký dokument", "netradiční pojetí", "abstraktní vize" a podobně, začnou se mi ježit chlupy na ruce a očekávání je spíše na bodu mrazu, protože těmito frázemi se tvůrci většinou snaží spíše zakrýt neumětelství, popřípadě obsahovou prázdnotu či formální tápání v žánru. O to pozitivněji jsem však byl překvapen tímto filmem o Zuzaně Michnové, kterou jsem do té doby znal prakticky jen jako encyklopedické heslo. Film byl nad očekávání vtipný, i když některé snové vize byly možná až moc velký pokus o gross-artisch, nicméně i přes svou celovečerní stopáž jsem se nenudil. Z filmu je dosti silně cítit vztah Jitky Němcové k paní Michnové, takže občas film sklouzává až k nekritické adoraci a naopak mi chybí stinná zákoutí této zpěvačky - proč pověsila muziku na hřebík (krom pár sóloakcí), jaký má vztah k alkoholu, ke své rodině, k blízkým lidem.... Na tyto otázky jsem v dokumentu odpovědi nenašel nebo bylo téma nadhozeno a prosvištělo kolem jako vítr. O to více oceňuji, že i z takto koncipovaného díla lze vykřesat nemálo vyloženě vtipných momentů - tím rozhodně nemyslím asi stokrát opakovaný pád z kola, ale slovní humor ve spojení hry střihu a daných souvislostí. Takových vtipných mouder a spontánních reakcí zpovídaných osob bylo ve filmu povícero a já i ostatní diváci v kině se jim upřímně zasmáli.Film tedy dopadl z mého pohledu nad očekávání dobře!(9.9.2013)

  • Pucmeloud
    ****

    Zuzana Michnová je velice svérázná žena, ale úžasná textařka a interpretka. Dnes jsem si koupil dvoj-DVD: jednak film paní Němcové a záznam koncertu Zuzany Michnové a hostů z divadla La Fabrica...Marsyas byli a jsou součástí toho nejlepšího, co z muziky znám (a znám ji dost). Nejsem schopen film objektivně zhodnotit, je to srdeční záležitost a ten koncert jsem doslova probrečel...(11.12.2014)

  • - Speciálním autem se převáželo z Šumavy do Prahy 22 ovcí a ovčácký pes, aby vznikla scéna, kde Zuzana Michnová kráčí po Vinohradech s ovčím stádem. Dvě ovce ji pak pronásledují až do bytu, kde se věnuje zpěvu... Tato scéna volně navazuje na Buňuelův film Anděl zkázy. (Zdroj: BioArt production)

  • - Scéna ve filmu, kdy nahý muž znásilňuje na ulici zpěvačce auto a křičí, že ji miluje, je skutečným příběhem Michnové z 80. let. (Zdroj: BioArt production)

  • - V jedné scéně připravuje Iva Janžurová několik metrů nad zemí pro Zuzanu palačinky v okapové rouře. (Zdroj: BioArt production)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace