Expres na západ

Zajímavé opaky obou postav. Barvou kůže - černý, je věřící, nevzdělaný a myslí pozitivně. Bilý je ateista, velice vzdělaný a negativní. Černý vidí jenom to dobré a snaží se dívat na život jako na poslání či smysl. Bilý nevidí důvod žít. Proč žít, když stejně umřeme? Velice mnoho otázek i odpovědí kolem života a víry. (16.03.2011)

Mám s tímhle počinem dvojí problém, první výtka je zásadní (kompozičního rázu, týkající se vztahu času a myšlení), druhá čistě hodnotová, z ranku normativní kritiky (tedy nutně arbitrární). Zaprvé: filmy, v nichž se neděje než to, že se v dialozích přetřásají hluboké, abstraktní myšlenky (víra a ateismus, život a nihilismus, vykoupení a sebevražda) si žádají delší stopáž. Hodina a půl je hrozně málo - ostatně i dvě hodiny mně přijdou málo -  to je čas akorát tak na „čus a nazdar“, hrozně kraťoučká doba, ve které se nedá pořádně nic projednat (kór když jde o otázku bytí a nebytí), slova do sebe náraží a rychle a nevratně mizí ve víru času. Věřím, že by ve mně McCartyho román (Vlak Sunset Limited) zanechal hlubokou stopu, potenciál tahle debata má, ne že ne, nicméně adaptace mně tím, že se nezvládá napojit na „myšlení pomalé“, že tomu svou dynamikou brání, přijde zkratkovitá, polovičatá, jednoduše řečeno neúplná (chybí pauzy, „trávení“, opětovně promyšlení stanovisek). Své poslední naděje vkládám do Malmkrogu. Zadruhé: nekonvenuje mi, s jakou lehkostí získává k závěru SPOILER vrchu profesorovo hledisko SPOILER, nabyl jsem dojmu (nutno podotknout, že možná jsem jen něco nepochopil, že jsem se v určitém momentu mohl ztratit) že film v jistou chvíli začne jedné z postav stranit, nadržovat, s tím jsem se, přiznávám, neztotožnil, tohle setkání mělo zůstat bez jasného vítěze, ideálně obapolným znejistěním, případným slevením ze svých pozic. 65 % (19.11.2022)

Těžké po všech směrech a protože tvůrci pod tou tíhou hekají a podlamují se jim kolena-je z toho nakonec docela zklamání..... Oba ostřílení herci dělají co můžou ale na takhle uzavřeném prostoru s takovým textem prostě řemen občas spadne a najednou chybí gesta(nekonečně opakované mnutí očí a zoufalé facepalmy přímo bijou do očí),chybí pohyb(z židle na gauč,pak chviku přešlapovat a zase z židle na gauč..).... Problém není až tak ve filmařině jako spíš v samotném textu, který se tváří být chytřejším než je a jehož jedinou zbraní proti divákovi je bezhlavě(až nepřirozené) kulometné tempo, které ale zabíjí gradaci a jakékoliv vypointování celé přestřelky. (31.08.2011)

Včera jsme takhle seděli u stolu a přišli jsme do bodu, kdy nám došly témata k hovoru. Škoda, že jsem před tím neviděl tenhle film. SUNSET LIMITED je především o udržování konverzace. Najevo nám tu vychází jedna velká pravda... můžete mluvit, pokud to chcete. A boj reality světa s vírou v Boha může být po čertech zajímavým tématem k hovoru. Zvlášť když si povídají takové dvě herecké esa jako Samuel L. Jackson a Tommy Lee Jones, kteří své řemeslo předvádí na okraji svých možností. Místy je možná problém udržet pozornost, ale to není tím, že by slova, která slyšíme byly nějákým způsobem slabší. Jen v nich je tolik myšlenek a pocitů, že na jejich pochopení budeme potřebovat více než jedno shlédnutí. Možná i více než dvě. (12.05.2011)

Mám rád konverzačky, táto patrí nesporne medzi tie vydarenejšie, napriek tomu by som ju radšej vstrebal v knižnej podobe, kde by mal človek viac času zamyslieť sa "nad tým všetkým". Takto to celé vyznieva intelektuálsky (niekedy až príliš divadelne a nadnesene), slovná kadencia oboch pánov je úctihodná (Jackson vedie, aj po stránke hereckej), kvalita argumentačného slovníka nejednoznačná a cit pre myšlienku ostáva vo forme otáznika, nech už sú argumenty akékoľvek. Páčila sa mi práve tá ambivalencia, čierno - bielosť, napriek tomu ma film nenamotivoval na opätovné pozretie... (09.07.2012)