Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (více)Obsahy(1)
Film Melancholia dánského režiséra Larse von Triera před diváky rozprostírá intimní portrét konce světa. Globální zánik lidstva je vyobrazený prostřednictvím sester Justine a Claire, ztvárněných bravurně herečkami Kirsten Dunstovou a Charlotte Gainsbourgovou. S těmi se diváci seznamují v den Justininy svatby, který má být završený velkolepou a precizně zorganizovanou oslavou na honosném venkovském sídle, kde bydlí Claire s manželem a malým synem. Jenže navzdory podrobným plánům je průběh večera narušován nejrůznějšími vnějšími faktory. Během veškerého lidského hemžení a marné snahy dodržet přednastavený absurdní řád se zpoza slunce vyloupne planeta Melancholie, jež se pohybuje po zkázonosné trajektorii. Lars von Trier předkládá jízlivý protipól hollywoodským spektáklům o konci světa, který ale se snímky, vůči nimž se vymezuje, má současně mnoho společného. Jak je pro Trierovu tvorbu posledních let typické, cynicky manipuluje s emocemi diváků a zároveň publikum od filmu distancuje záludnými symboly a rébusy, zatímco nechává ve vycizelovaných záběrech defilovat ansámbl složený z mezinárodních hvězd a charakterních herců a hereček. Vedle zmiňovaných Kirsten Dunstové a Charlotte Gainsbourgové se v dalších rolích objeví Kiefer Sutherland, Charlotte Ramplingová, Udo Kier, Stellan Skarsgard a John Hurt. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (1 197)
Na m/Melancholii a konec světa se nelze připravit. Trier už dokáže zachytit náladu, kdy se do ničeho nemáte, s podobnou naléhavostí jako Bergman. Jen tím naštve víc lidí a navrch nechá zničit Zemi. Melancholia logicky navazuje na Antikrista. V něm šlo o střet muže a ženy. Tentokrát se střetávají dvě sestry, dva životní postoje a nakonec dvě planety. Depresivní Justine osud pasivně přijímá. Ví, že nic nezmění. Zároveň reprezentuje krajní individualismus. Raději zůstane sama sebou, než aby se podřídila společenským konvencím. Claire víc záleží na druhých. Situaci se neodevzdává, ale chce ji mít pod kontrolou. Teprve v závěru si vyměňují role a jedna nachází porozumění pro druhou. Svým způsobem tak jde o happy end, který zároveň ukazuje, jak celý život před myšlenkou na smrt utíkáme do magických jeskyní, jež mohou mít pro každého jinou podobu, ale ve výsledku jsou stejně málo nápomocné. Melancholia je zároveň jízlivou polemikou s americkými katastrofickými filmy, snažícími se nás naopak přesvědčit, že tragédii lze s lidskou činorodostí (a Brucem Willisem) zvrátit. Trier namísto zachránce nabízí jen dva možné způsoby, jak přijmout nevyhnutelné. Poslední hodiny před koncem světa nás nadto nutí trávit s dekadentními představiteli high society, kteří rozhodně nejsou nositeli vznešených vlastností a mají dost problémů sami se sebou. Nenabízí tak mnoho důvodů, proč si přát, aby konec nenastal, což mi přijde upřímnější než hollywoodský přístup. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, JFL, J*A*S*M, Lavran, Subjektiv, FlyBoy, Traffic, fmash, Aelita, Iroquaise, Psice, jemenfoutiste, mjuran ()
Melancholia je určitě stravitelnější, než režisérův předchozí počin. V tomto případě se nebál ironie, vtipkování, ale samozřejmě ani tentokrát nechyběly pocity naprostého zoufalství a deprese. Vizuálnímu pohledu na konec světa se nedá nic vytknout, je jednoduše '' krásný '' a dlouhé scény beze slov s velice poutavou zvukovou stopou nenechají nikoho netknutým. Člověk se prostě při odchodu ze sálu musí ptát, na čem že to ten Trier frčí - 80%. ()
Melancholia je jeden z nejoriginálněji a nejpůsobivěji pojatých filmových konců světa, jaké si snad lze představit - mimo jiné díky všudypřítomné nejistotě a nevědomosti (nehledíme expertům z NASA na klávesnice a naše naděje nenesou k nebi kluci z ropné plošiny). Jen její potenciál nebyl možná (zcela určitě) využit na 100 %. Má pár trochu "nejistých" momentů (některé dialogy nebo chování), které diváka donutí se na té sedačce trochu ošívat, aby vzápětí zas byl uklidněn další silnou scénou. Obě kapitoly, věnované každé ze sester, mají něco do sebe - pod rozvernou konverzační slupkou první části bublá temná předzvěst toho, co přijde v části druhé, děsivé a beznadějné (i když na pár chvil možná...). Ale co z toho je pravda a co sen, metafora nebo škodolibá hra režiséra? ___ Člověk by řekl, že vzhledem k na Larse až nepřirozeně krásnému vizuálu je to ideální kousek na plátna kin, ale ve skutečnosti přítomnost dalších lidí zážitku jen škodí. Jistě, na opravdu DOBRÝ film by to nemělo mít žádný vliv, ale Melancholia je výjimkou, kterou omlouvá její křehkost. (3,5*) ()
Na tenhle film mě navnadil Trier především svými výroky o Hitlerovi, proto jsem doufal, že alespoň v závěrečné scéně začne malý chlapec znenadání hajlovat za doprovodu zběsilé masturbace. Nestalo se tak, ale film mě i přesto bavil. Trier prostě dokáže vykouzlit hodně dobrou atmosféru, leč druhá půlka mohla být o trošku svižnější ! ()
Opus, který nelze popsat slovy ani zobrazit na obrazovém plátně. Melancholia je něco jako hypnotický obraz, který se před námi pohybuje - na začátku pohybu všechno dává smysl a i když víme jaký bude výsledek v polovině se obraz roztříští na malé kousky, které se snažíme dát opět dohromady - nesmírný rozsah. Během celého projektu se v nás otevírá spoustu hlubokých emocí a temných melancholií, které po skončení nejdou zavřít. Ve výsledku bude Melancholie divácky rozdělena jako Kubrickova ODYSSEA - myšlenková meditace během celého projektu. Temný most, 19. jamka, temná postava Justine, nebo audiovizuální orgasmus. Nejlepší scénou pro mě zůstává noc před půlnocí a závěrečný *******. ()
Galerie (48)
Zajímavosti (22)
- Reklama, pro kterou má Justine vymyšlen chytlavý slogan, je založena na olejovém obraze The Land of Cockaigne (Krajina kokainu) Pietera Bruegela st., nelichotivém ztvárnění excesivní a duchovní prázdnoty v mytické krajině hojnosti. (HellFire)
- Jeden z odkazovaných obrazů v prologu je i dílo „Lovci ve sněhu“ z roku 1565 od Pietera Brueghela. Tento obraz je nápadně obsažen i v Tarkovského snímku Solaris (1972). Lars von Trier opakovaně zmínil, že Tarkovského obdivuje, a věnoval mu i svůj předchozí film Antikrist (2009). (JayZak)
- Kandidátkou na hlavní roli byla také Olga Kurylenko. (Taninaca)
Reklama