poster

Melancholia

  • Česko

    Melancholie

  • Dánsko

    Melancholia

  • Francie

    Melancholia

  • Německo

    Melancholia

  • Slovensko

    Melancholia

Drama / Sci-Fi / Psychologický

Dánsko / Švédsko / Francie / Německo, 2011, 130 min

Komentáře uživatelů k filmu (1 108)

  • POMO
    ***

    Prvá, nie príliš vzrušivá (trojhviezdičková) polovica je skvelo zahraná a poteší delikátnym medzinárodným ansámblom vo vedľajších rolách. Neprinesie ale nič viac, než ktorákoľvek konverzačná scénka z iného Trierovho (či Ozonovho) filmu. Druhá (štvorhviezdičková), tiesnivejšia, pôsobivejšia, obrazovo krásna a scenáristicky zaujímavejšia polovica filmu zážitok zosilní a výsledný dojem ponechá omámený artistickým audiovizuálnom, no myšlienkovo začudovaný a nenaplnený. Trier akoby si iba niečo skúšal, akoby iba zhmotnil pocit, myšlienku z krátkeho veršu. Pre niekoho to môže byť zaujímavá a duchaplná meditácia (napokon, je to hra s obrázkami, hudbou a postavami nesmierne elegantná), no pre mňa ostáva Melancholia iba hŕstkou pozitívnych dojmov, ktorých váha po skončení záverečných titulkov vyšumela do prázdna.(27.5.2011)

  • verbal
    odpad!

    POZOR! Tento komentář je prudce entelygentňy a jeho čtení může mít spoustu vedlejších, nežádoucích účinků!! Například zmrd! Vidím, že než jsem opět dostal chuť potýrat se nějakým nesmírně sofistikovaným filmem, byla tu už nakydána hromada hnoje, a já se bez mučení přiznám, že některým zdejším autorům, kteří jsou prostě yntelechtuálně jinde, jednoduše nerozumím a pochybuju, že i oni sami sobě! Tím "yntelechtuálně jinde" jsem měl samozřejmě na müsli tam, kde je kdejaký pošahaný na(r)cistický nudil utáhne na špatně vařené nudli! "Drž hubu, vole!!", sugeruje mi teď mé artové já, "Je to přece Lars (!!!), tak se, kurva, zamysli, jak budeš před těmi esoterickými mudrlanty vypadat, když tu teď budeš ječet, že císař je nahý!" No nedbám a dokonce zjišťuji, že je mi úplně u prdele, když mnou teď bude pár mentálních mutantů pohrdat! Vím, co jsem viděl! Viděl jsem zcela exponovaný císařův anál! Nešlo to nevidět, když se přede mnou Jeho veličenstvo navíc vyzývavě předklánělo. A ač jsem se v tom hovně šťoural sebevíc a sebepozorněji, ten klíček ke studnici moudrosti a estetického vyjádření existenciálních jinotajů, který "pan režisér" spolkl, když heiloval na tiskovce, jsem prostě nenašel! Cítím se tolik duševně ochuzen!! No, vlastně, když se teď hluboce zamyslím nad předchozí větou, tak mi to navodilo docela melancholickou náladičku. Kurva, že by???!!! Je to TO ono???!!! Že bych i já začínal famózně šlapat hovna a pomalu se dral na hladinu pochopení syslu? Uf, tak ne, je to jen tím, že mi v posledních dnech zase začaly krvácet hemoroidy. Každopádně už je pomalu na čase, abych se přemoudřele vyjádřil i k dílu samotnému! Připomnělo mi to ten špatný vtip, jak se doktor ptá pacienta, co by dělal, kdyby mu zbývaly tři hodiny života.... "No, nejprve bych dvacet minut čuměl na patologické zvratky kýčovitého krajinkáře, poté bych na VHeSku natočil tak hodinu brutálně nudného svatebního videa a jako svůj Opus magnum bych nechal další hodinu plácat dvě šeredné pipiny pičoviny o nesmrtelnosti chrousta. No, a když by vyšel čas, teprve poté bych si šel pořádně zašukat!". Kdyby ty planety udělaly kataklyzmatické berany už tak v páté minutě, napálím tomu za pět jen proto, že bych nemusel další dvě hodiny s pěnou u huby zatínat zuby do chrániče a křečovitě si hrůzou svírat suspenzor. Nicméně je to přeci Lars(!!!), a tak nebudu hvězdami plýtvat.(14.11.2011)

  • Cival
    ***

    70%. Hypnotická atmosféra, magický vizuál a... absolutní zahleděnost do sebe. Možná by bylo účelnější, kdyby Trier změnil antidepresiva, než točil film o konci zlého světa, v němž žádná z postav není zjevně ani z poloviny tak vykutálená jako strůjce filmu. Cynismus a provokativnost odestoupily a zůstala už jen óda na vlastní pocity.(25.5.2011)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(20.6.2011)

  • Lima
    *****

    Není moc autorů mužů, kteří se vypíší za svých pocitů a pak to nechají zahrát ženami. ´Melancholii´ považuji za jednu z nejupřímnějších autorských výpovědí posledních let a úvodní prolog se zpomalenými záběry a působivou hudbou Richarda Wagnera za estetický orgasmus. Co znamenala 19.jamka, není myslím příliš směrodatné (už vidím Von Triera, jak se směje pod vousy při četbě různých, na hlavu postavených, vysvětlujících teorií).(27.7.2011)

  • Tetsuo
    *****

    O trochu slabší než Antikrist. Vlastně možná zbytečně čekáme něco šokujícího a drastického. Rozhodně ale úžasná rozprava a meditace na téma "jak by vypadala globální katastrofa" a "může být zkáza estetická?", respektive jde i o souboj s imperativem či přáním "uděláme si to na konci hezký".(26.5.2011)

  • Tosim
    ****

    Reakce různých typů lidí na globální katastrofu, sem tam proložené fasicnujícím obrazově hudebním intermezzem.(23.6.2011)

  • Matty
    ****

    Na m/Melancholii a konec světa se nelze připravit. Trier už dokáže zachytit náladu, kdy se do ničeho nemáte, s podobnou naléhavostí jako Bergman. Jen tím naštve víc lidí a navrch nechá zničit Zemi. Melancholia logicky navazuje na Antikrista. V něm šlo o střet muže a ženy. Tentokrát se střetávají dvě sestry, dva životní postoje a nakonec dvě planety. Depresivní Justine osud pasivně přijímá. Ví, že nic nezmění. Zároveň reprezentuje krajní individualismus. Raději zůstane sama sebou, než aby se podřídila společenským konvencím. Claire víc záleží na druhých. Situaci se neodevzdává, ale chce ji mít pod kontrolou. Teprve v závěru si vyměňují role a jedna nachází porozumění pro druhou. Svým způsobem tak jde o happy end, který zároveň ukazuje, jak celý život před myšlenkou na smrt utíkáme do magických jeskyní, jež mohou mít pro každého jinou podobu, ale ve výsledku jsou stejně málo nápomocné. Melancholia je zároveň jízlivou polemikou s americkými katastrofickými filmy, snažícími se nás naopak přesvědčit, že tragédii lze s lidskou činorodostí (a Brucem Willisem) zvrátit. Trier namísto zachránce nabízí jen dva možné způsoby, jak přijmout nevyhnutelné. Poslední hodiny před koncem světa nás nadto nutí trávit s dekadentními představiteli high society, kteří rozhodně nejsou nositeli vznešených vlastností a mají dost problémů sami se sebou. Nenabízí tak mnoho důvodů, proč si přát, aby konec nenastal, což mi přijde upřímnější než hollywoodský přístup. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, JFL, J*A*S*M, Lavran, Subjektiv, FlyBoy, Traffic, fmash, Aelita, Iroquaise, Psice, jemenfoutiste, mjuran(3.10.2011)

  • Malarkey
    *

    Těšil jsem se a nakonec mi k radosti zůstala akorát Kirsten Dunst. Melancholia je po Antikristovi opět šílenost, která si potrpí na abstraktní scény. Beru to, ale normální Tanec v temnotách se mi líbil daleko víc.(13.2.2012)

  • J*A*S*M
    *****

    Lars von Trier po komedii, muzikálu a hororu ničí další žánr a já mu to žeru i s navijákem. Nejlepší film první poloviny roku 2011 a ryze pocitová záležitost. O konci dobrých věcí (ne nutně světa), o zbytečných nadějích, o vztazích. Při sledování zaujal především vývoj dvou hlavních postav. Přestože lze film určitě brát jen jako báseň o konci světa, pár momentů (jamka číslo 19; mostek, který nejde lehce přejet; vesmírná tělesa se chovají, jako kdyby neznala základoškolskou fyziku) otevírá i pole nejrůznějších interpretací. Lars von Trier je holt jednička na mém seznamu oblíbených nacistů. To bychom měli koment a teď krátké spoilerové interpretační zamyšlení: V první části filmu je zmíněno, že Johnovo golfové hřiště má 18 jamek. V druhé části snímku vidíme postavy (Claire se synem) u jamky číslo 19. Z toho plyne, že minimálně jedna z částí filmu není reálná, anebo má reálné základy, ale stala se jinak, než máme možnost vidět. Klíč je v tom, že v první části je v rozhovoru dán důraz na to, že hřiště má 18 jamek. To je totiž nesmysl. Osmnáctijamkové hřiště je standard, proč by tedy postavy na počet jamek výslovně upozorňovaly? Upozorňovaly by na to tehdy, kdy by Johnovo hřiště mělo nestandardní počet jamek. Máme tedy důvod domnívat se, že první část filmu se stala jinak, než vidíme - vidíme ji upravenou z pohledu Justine (po níž se kapitola jmenuje), která si tváří v tvář zániku světa transformuje apokalypsu do pouhé nepodařené svatby ve světě, kde je planeta Melancholia pouze tečkou na obloze, která připomíná, že ať se děje cokoli, vždy může být hůř (ať už je ta svatba vzpomínkou, či fikcí). Svět první části filmu je chtěným světem bez té poslední devatenácté jamky / bez konečného a neřešitelného problému. Takže přestože jsem z Melancholie měl přímo po sledování docela nepříjemný pocit, s krátkým odstupem si z ní vezmu cynickou, ale ve své podstatě pozitivní výzvu: Nestresujte se pozemskými starostmi, až začne dělat problémy kosmos, bude hůř. A ono je v podstatě jedno, jak to Lars myslel. Kdo bude chtít, ten si v tom filmu pro sebe něco najde, kdo ne, ten jej lehce odstřelí. To je na postmoderně to krásné. PS: Docela dost Vizigótů průběžně odcházelo ze sálu, hohoho.(28.5.2011)

  • Enšpígl
    ****

    Víc jak dvouhodinová oslava zvuku a obrazu. Nad některejma záběrema jsem fakt vykvet jak růže po dešti. Všechny filmový složky, které já jako divák jsem schopen vnímat, tady do sebe neuvěřitelně zapadly a vytvořily celek od který se prostě nedá odtrhnout.(13.8.2013)

  • T2
    *

    Rozpočet $7,4miliónaTržby USA $3,030,848Tržby Celosvetovo $18,044,073Tržby za predaj DVD v USA $2,249,007 //počet predaných kusov 154,623║ herecky dobré ale celkovo vyznenie filmu ma nebralo, vydržal pri tom len 1hodinku /25%/(8.3.2013)

  • Marigold
    *****

    Není to zdaleka tak vrstevnaté a symbolicky propojené a matoucí jako Antikrist. Vlastně je to docela nevyrovnané. První část (Justine) je klasickou syrovou sondou do "obřadu", v němž se pod líbivou fasádou luxusu ukrývá bahno patologických vztahů i naprostá prázdnota moderní doby (scéna, kdy hrdinka freneticky mění pootevřené reprodukce modernistických obrazů za plátna Breughela a Carravagia, epizoda s reklamní agenturou a ideálním sloganem). Inspirace Vinterbergem a Larsovými kořeny v Dogma 95 je tu více než zřejmá. Celé to táhne k neuvěření zrádná a temná Kirsten Dunst, která jakoby byla pozemským odrazem blížící se planety Melancholia - přitažlivá, ničivá, nepředvídatelná. Druhá část, nazvaná podle Justininy "usedlé" sestry Claire je podivně monotónním čekáním na katastrofu, kdy Trier poněkud přesouvá perspektivu od vnitřku postav k nebi, z nějž se blíží zkáza. Některé dialogy mi i s odstupem přijdou natahované a trochu vyprázdněné, ale celková vibrace je mocná, závěr nejmocnější. Podivná statičnost a pasivita postav je vlastně vzrušující, když ji srovnáme s posedlými "světanápravci" amerických filmů. Nad Melancholií se tak jako memento vznáší Justinin odsudek: Život na Zemi je zlý. Nemá cenu hledat v tom filozofii a poselství. Trier se zaměřil na postavy a mohutně gradující vlnu pocitu, který se zmítá mezi nebem a zemí, smíchem a smutkem, láskou a nenávistí. Melancholie ve mně skutečně zanechala hlubokou melancholii. Nemá cenu ptát se za čím. Melancholie nemá přeci jasný původ. Je jako ta planeta. Prostě se jednou vynoří za Sluncem a pak nemilosrdně narazí. Je celkem jedno, kolik racionálních výtek na novém von Trierově filmu vykoumáte. Je to především ryzí a krásná fetiš. Pokud jste ze stejné modrozelené planety jako Lars, samozřejmě.(25.5.2011)

  • Radek99
    ****

    Lars von Trier jako už tradičně člení svůj film do kapitol a opět je v jeho rastru žena, respektive hned ženy dvě. Část první - Justine. Dokonalá a filmařsky velmi sofistikovaná dekonstrukce jednoho ze základních rituálů civilizace, tedy svatby, pod jejíž obřadností dříme krize té současné civilizace západní, vyprázdnění životů, krize rodiny, odcizení a prázdnota současného světa, umocněná nejen v tomto případě materiálním přebytkem. Trier se zde představuje jako brilantní vypravěč, stylisticky se drží některých zásad svého manifestu Dogma 95 - kamera snímaná z ruky, vztahový propletenec atd. Vynikajících scén je hned několik, klíčová pro pochopení významu zřejmě scéna s výměnou reprodukcí obrazů - pohnutý stav Justinu donutí v náhlém afektu zaměnit abstraktní modernisty za reprodukce temných středověkých apokalyptických vizí, zejména za obraz Lovci ve sněhu Pietera Brueghela staršího, kterýžto obraz je v ponuré animované úpravě k vidění i v samé expozici celého filmu. Čirá alegorie, stejně jako celý Trierův snímek. Výjev krutého boje člověka s přírodou, výjev života jako neustálého souboje se smrtí. Stejně tak další obraz V zemi peciválů, jasná alegorie odsuzující lenivý a nestřídmý život, tedy něco, co představují postavy Trierova snímku. Strnulost a dekadence životního stylu prezentované sociální vrstvy vůbec otevírá prostor pro zajímavé interpretace. Režisér pojímá prostor svého filmu jako neproniknutelně uzavřený, okolo zámeckého parku jsou vztyčeny neviditelné zdi (viz mostek, přes který se nedá přejet), okolní svět je vesměs jen mýtický (vesnice), zjevné je osazení do kontextu divadelního kusu, celá koncepce možná trochu připomíná Kafkův Zámek. Znepokojivý je obraz jamky č. 19, když je divák výslovně upozorňován na fakt, že v okolí zámku je vybudováno standardní 18ti jamkové hřiště. Trier znepokojuje, ale neodpovídá. ***** Pak ovšem přichází část druhá - Claire a já se coby divák propadám do nikam. Biblická metafora Armageddonu je až příliš prázdná a jestli mám Melancholii hodnotit jen coby čistě katastrofický film, pak je to to určitě nejméně působivé v daném žánru. *** Melancholie mi ovšem během sledování Trierova opusu mysl zaplavila...a dostavil se čistě intelektuální zážitek, tedy to, co jsem od filmu Larse von Triera očekával...(8.6.2011)

  • DaViD´82
    *****

    Místo Sutherlanda měl být obsazen Bruce Willis; teprve se spasitelem planety "asteroid my ass" by Trier hodil směrem k divákům ten správný ironický úšklebek a nadhled; na tuhle rovinu je Jack Bauer přeci jen malé pívo. No, ale vážně... Surrealistický "videoklip" na Wagnera, "formanovská" svatba a Trier v komorně emočním; a přesto vizuálně nejpůsobivějším; zániku světa. Hned v několika pasážích se skutečně daří navodit onu tolik specifickou atmosféru i pocity typické pro stavy melancholie, což se ve filmu vidí/prožije málokdy.(29.5.2011)

  • Rob Roy
    ****

    Ale že to musela bejt šlupka. .. S odstupem ve mně ten film roste, takže moje první setkání s Trierem dopadlo dobře. A možná jsem si nemohl vybrat líp, vizuálně místy hypnotické (při úvodu jsem měl pocit, že mi pouští nějaký nový Kubrickův film). Jo a taky zvukově nejsilnější zážitek od Boylova Sunshine, Světozor vibroval, fakt(31.5.2011)

  • hirnlego
    ****

    Melancholia je jeden z nejoriginálněji a nejpůsobivěji pojatých filmových konců světa, jaké si snad lze představit - mimo jiné díky všudypřítomné nejistotě a nevědomosti (nehledíme expertům z NASA na klávesnice a naše naděje nenesou k nebi kluci z ropné plošiny). Jen její potenciál nebyl možná (zcela určitě) využit na 100 %. Má pár trochu "nejistých" momentů (některé dialogy nebo chování), které diváka donutí se na té sedačce trochu ošívat, aby vzápětí zas byl uklidněn další silnou scénou. Obě kapitoly, věnované každé ze sester, mají něco do sebe - pod rozvernou konverzační slupkou první části bublá temná předzvěst toho, co přijde v části druhé, děsivé a beznadějné (i když na pár chvil možná...). Ale co z toho je pravda a co sen, metafora nebo škodolibá hra režiséra? ________ S odstupem času mi přijde, že jsem na to asi nekoukala v ideálním rozpoložení - člověk by řekl, že vzhledem k na Larse až nepřirozeně krásnému vizuálu je to ideální kousek na plátna kin, ale za sebe můžu říct, že přítomnost dalších lidí zážitku jen uškodila. Jistě, na opravdu DOBRÝ film by to nemělo mít žádný vliv, ale Melancholia je výjimkou, kterou omlouvá její křehkost. Takže doporučuji koukat doma o samotě - já to rozhodně někdy udělám, i když až na druhý pokus. (3,5*) ... (mimochodem, nejhorší Trier - jde to s kopce už od Antikrista, snad se zas probere)(25.5.2011)

  • Fr
    ***

    ,,ZEMĚ JE ZLÁ“....... /// NA TOHLE JSEM SE TĚŠIL?? Kde je TO filmový dílo, plný symbiózy hudby, obrazu, vesmíru a lidí z úvodního ,,intra“?! Trier astrolog mě nudí. Filmařsky připomíná spíš Království a je vidět touha bejt obdivován za to, jak podivně a zajímavě složitě dokáže říct zdánlivě jednoduchou věc. Čekám na zvrhlý choutky či nějaký panoptikum, přemejšlím, co můžou skrývat za úsměvy, který lžou. (Chce snad jen zneuctít svátost manželství?) Přesto vím, že L.von Trier je génius. Vždyť kolik existuje názorů na to ,,CO VŠECHNO CHTĚL ŘÍCT“. A Antares, ta červená hvězda ze souhvězdí Štíra už tam není. Je čas zapálit svíčky, pustit Beethovenovu ,,Devátou“, dát si sklenku vína.... Melancholia mě nenadchla, ale neustále ve mě přetrvává nutnost vidět ji znovu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Lars von Trier. 2.) Jsem astrolog amatér. 3.) Uspokojí mě jen konečné řešení. 4.) Thx za titule ,,AntS“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *(9.11.2011)

  • Subjektiv
    ***

    18 = AH. Adolf Hitler. 19 = Ten Následující. Je s podivem, že veřejnost tak sveřepě ignoruje interpretační návod, jenž jí Lars von Trier s ironií sobě vlastní poskytl na tiskové konferenci v Cannes, když se přiznal k fascinaci nacistickou estetikou. Co ovšem činí estetiku nacistickou? Napadá mě fascinace mocí, silou a krásou příslušníka "nadřazené" rasy, napadají mě i nordické mýty a třebas ještě všeobecná, masová přístupnost budící kolektivní šílenství, posedlost smrtí a sebeobětováním... Zajeďme si na moment odpočinout od Triera pro inspiraci kousek na jih, do Lublaně, či Laibachu, chcete-li lépe vidět, kam mířím: "...Our basic inspiration...: art of the THIRD REICH, totalitarism, taylorism, bruitism, DISCO... Disco...as the the most appropriate means of media manipulation." A tak dále, a tak dále. Disko jako ideální podmanitel mysli, který stimuluje automatizované chování, které je nutné pro chod industriální společnosti. Má-li nám Laibach co říci o vztahu nacismu a diska na poli hudebního média, jak se to má s médii ostatními? Co je analogem diska ve výtvarném umění? Po pravdě řečeno, masám určené výtvarné umění je přísně vzato mrtvé a živořivě parazituje na celebritách a módě: zpěvácích, modelkách, sportovcích a filmech. Taky vám přijde, že úvodní sekvence zpomalených záběrů + některé momenty v druhé kapitole těží z filmového plakátu? Některé recenze se o této skutečnosti bez snahy o zasazení do širších souvislostí zmiňují. Ona statičnost či zpomalenost dává možnost je jako plakáty vnímat, plakátovost tak deklaruje a podtrhuje ji tím, že obsahově záběry citují, kopírují a parafrázují jiné filmy či díla výtvarného umění, čímž propojení statického a pohyblivého obrazu utvrzují. Trier si dovolí i lecjakou legrácku (pokud to není něco víc, nevím): stromy které Loni v Marienbadu nevrhaly jediný stín dnes dohánějí v poslední chvíli co se dá a každý vrhá stíny dva; kde Tarkovskij doplnil záběr v Solarisu Brueghelovým obrazem Lovci ve sněhu, Trier vrací detailem jen a pouze Brueghela - předobraz jako poobraz. Pokus o "dialektický" humor? Bránice to ustála. Pokud se pokusíme osy nacistické umění - disko a nacistické umění - filmový plakát aplikovat na médium filmové, tedy objevit filmové analogy plakátu a diska, docestujeme k hollywoodskému akčnímu blockbusteru. Děkuji tímto Artranovi, že mě upozornil na komentář JFL, který se o "blockbusterovitosti" Melancholie zmiňuje. Nechci směřovat nebohého čtenáře k přesvědčení, že disko, plakát a Hollywood = nacismus. Ne, proboha. Že volí k dosažení svých cílů podobně manipulativních prostředků přeci ještě neznamená, že se jejich cíle shodují - vyhlazení ras přeci nelze srovnávat s hromaděním kapitálu. Přestavám vyhrávat lublaňskou notu, jen ironicky rozhodím možné osy do divadla, které vulgarizoval fotbalový zápas a opery, kde vítězně táhne lidským uchem muzikál. Nic proti, vždyť i já tomu občas podléhám. Nezapomeňme, že během úvodní části i zbytku filmu zní předehra k Wagnerově Tristanovi a Isoldě. Příběh tragické dvojice začíná svatbou, stejně tak jako první "dějství" Melancholie začíná svatbou. Každý ví, že právě Wagner byl vůdcovým nejoblíbenějším skladatelem, přičemž sympatie násobil jistě i Wagnerův antisemitismus. Ideologické zakořenění nacismu v německém romantismu je poměrně známá věc. Oběma "myšlenkovým směrům" je také vlastní "Weltschmerz", pocit zažíváný člověkem, jenž plně chápe, že fyzická realita nikdy nemůže naplnit žádosti duše, Weltschmerz, bolest duše způsobená smutkem z uvědomění si, že za mé-lidské-(Justýniny) slabosti zodpovídá nepatřičnost a krutost světa (volně z wiki). Weltschmerz odrážený v zrcadle nebeské sféry jako Schmerzwelt, Svět Bolesti, planeta Melancholia. Když už jsem se konečně o ten ústřední pocit otřel, chvíli u něj zůstanu, leč bez SPOILERŮ to nepůjde. Svatba, prý jeden z nejšťastnějších dnů života ženy, ovšem Justine jen zpočátku působí radostně. Bublání animozit v kotli svatebčanů, kteří tak úplně nesdílejí její pocity. Rozhádaní rodiče, jejichž svazek snad kdysi ukula stejná láska, co chovají k sobě ženich s nevěstou, působí jako memento možné budoucnosti. Zaměstnavatel, jenž neopomene nikdy srdečně zdůraznit, že Justine je strojem na skvělé slogany. Armáda ostatních, kteří se zřejmě jen tupě snaží vykonat činnosti, které se na svatbě vykonat mají. Ale ani taková ošklivost, myslím, nemůže vysvětlit rozpuštění idyly do nejčernější deprese. Chemická nerovnáha, kterou spustí malinké popostrčení? Film prostupující Zoufalství zapříčiněné ničím. Kdo ví. Jisto je, že celý nový svět se "Spravedlivé" (Justine, just) hnusí a rozhodne se mu to dát najevo. Marně se hledá útěcha v obrazech starého, zmizelého světa, který snad krásný býval. Nejmladší čistá je MIllaisova Ofélie (opět z Wagnerových časů), pak již následuje špinavé "židovské" umění avantgardy (jak jej vnímal nacismus). Nejde tentokrát o Lebensraum jako o konečné vítězství Melancholie nad Justine. Ze zoufalství vypustit všechno potlačené. Ničit. A pak litovat. Melancholie se blíží Zemi, krysy opouští potápějící se loď. Všichni ví, že se blíží. Podle nordické mytologie se konec světa Ragnarok odehraje na místě zvaném Óskopnir (někdy též "znetvořený"), po té co padne most Bifröst (který pak už logicky nepůjde překročit), stvořený ze třech barev. Nebo snad jde o peklo Helheim, do kterého se jednosměrně jde přes most Gjallarbru? Či, nejčistěji vyloženo, úniková cesta od Melancholie (deprese), kterou ovšem neodjedu jen proto, že už mě nebaví být nešťastný? Možná dokonce jen marná snaha přejet po mostech, které za sebou Justine a časem i Claire spálily. V druhé kapitole se nám mísí snaha překonat nesnáze (Claire) s uspokojením té, která přece vždycky věděla, že přijde nevyhnutelný, správný konec (Justine), důvěřivou nečinností (dítě) a konečně předvídáním psychologa (Sutherlandova postava). Nedejte se zmást, pohybuje-li se Deprese, Melancholia na obloze, stává se nutně astronom psychologem (ale přesto v rovině konce světa zůstává astronomem), který vypočítává hnutí mysli. Prodlužuje postavu Muže z Antikrista, aby opět selhal tváří v tvář temné hlubině ženy a zároveň temné hlubině universa. Nejsem ovšem ochoten jej morálně soudit za jeho konec, jak mnozí činí. Je tak těžké pochopit, že se zabije člověk, který o vše, co ctil a měl rád přijde za pár minut v neskutečném kataklyzmatu? Když už chcete soudit, suďte Justine za její přiznání vědomí konce, za její uspokojení z toho, že její pocit byl vždy správný. Kolikže bylo fazolí? 678. A víte, že loni v Egyptě natočili film se jménem "678" o, eufemisticky řečeno, nepříjemném životě tamních žen? Není to vyloženě neznámý kousek. Možná k tomu ani nemusíme přidávat, že v Egyptě se fazole dávaly mrtvým do hrobu, abychom vytušili, co si Justine v hloubi duše myslela o svém manželství. Radost, že její pocit vládne světu by se vám více měla hnusit než nějaká sebevraždička. Uspokojení z konce všeho. Hnus. Hitlerovi v mládí prý ubližovali Židé, šup s nimi do koncentráku. Justine ubližoval celý svět, tak prc, řeknem, že je zlý. 19 = Justine. "Ať si to vyžere, co mi proved." Označovat její klid za racionální? Racionální chování vede ke stanoveným cílům. Kde není možné cokoliv změnit, dělení na racionální a iracionální ztrácí svůj smysl. Ona se jen usmívá nad koncem všeho, protože její trouhy došly naplnění a dává najevo svou převahu, poprvé v životě, ačkoliv na ní nemá žádnou zásluhu. Někdo dokonce její klid obdivuje. To je zvrácenost, obdivovat člověka, který se usmívá nad koncem všeho křehkého života ve Vesmíru, přičemž onu veškerost si vsugeroval, aby mu jeho triumf připadal dokonalý. Malost nad malost. A Justine vítězí. Svádí nebohou Claire do pravěku k magickému myšlení. Že Claire nechala svůj strach ovládnout klidem Justine jí moc nelichotí. To by se mně nestalo, Můj strach by vyhrál nad takovým bludem! Poslední ozvěna kolektivní paměti na osm bohů, jež v jeskyni u kořenů Yggdrasilu přežili Ragnarok, rezonuje v hlavách - pár klacíků ale jen vzdáleně připomene mocný strom, který nese světy. Ragnarok byl předznamenán a dovršen lépe než v Eddě: "...Black become the sun's beams... Brothers will fight and kill each other, sisters' children will defile kinship... No man will have mercy on another... Then the powerful, mighty one, he who rules over everything, will come from above, to the judgment-place of the gods... Nidhogg flies over the plain, in his wings he carries corpses; now she must sink down... The sun turns black, earth sinks in the sea, The hot stars down from heaven are whirled; Fierce grows the steam and the life-feeding flame, Till fire leaps high about heaven itself." Na konec Surtr svým mečem Surtalogi vyvolá obrovský požár, který spálí všech devět světů. A ticho. Spadla klec. Konec srandy. Té mojí samozřejmě. Pokud si jednoduše neřeknete: "Subjektiv je magor," možná se i budete ptát, co mě vedlo k takovému grafomanství. Je to ohromná zábava. Na nadarmo vymysleli v Dánsku Lego. Melancholia je taková významová stavebnice. Na čím menší kostičky ji rozložíte, tím divotvornější významy z ní lze složit, ovšem s tím rizikem, že zbyde spousta kousíčků, které už nedokážete nijak použít. Dneska jsem postavil letadlo, příště to bude třeba domeček. Letadlům s domečky ovšem nelze přisoudit vlastnost pravdivé/nepravdivé. Ohraďte se: "Ale to je znásilňování díla!" Jistěže, jenže jak si mám pomoci, když na mě Melancholie lascivně mlaská tisícem vlhkých otvorů. Takových detailů, co přímo volají, aby byly vykládány - nevnímány "přímo": Most. 18. Divná trajektorie planety. Jak méní barvu. Chování koní. Aluze v úvodní sekvenci. Kdeco dalšího. Jestli jsem si s nimi neměl hrát, proč mi byly dány? Pokud jsem měl složit něco konkrétního, sem s návodem. Jejich ignorování mi přijde jako horší zrada na filmu než moje trochu nablblá hra. Ono i v ní je ostatně leccos, co považuji za relevantní poznámky k Melancholii. Ať si čtenář sám rozsoudí, co ho oslovuje a co ne. Když nemusí dávat návod Trier, který na to má, proč já bych měl? Ale možná mě jednotliviny příliš svedly z cesty, řečeno příslovím: "Pro stromy nevidím les," (který nejspíš vidí uživatel Lavran, čest jeho komentu). Hmm, možná. Pak jsem vinen především já a pak až Trier. Hvězdičkově se ovšem budu tvářit, že jen Trier. Na druhou stranu, třebas mi výhled na les nezakrývají stromy, ale domy, auta a stádo letících krav. Pak by asi hřešil víc Trier než já. Nebo jde o Trierovu hru s klišé, kterou tu tolik lidí operuje? Konečně... Znáte lepší intelektuálské klišé než umisťování/hledání kryptických významů? Jistě by mi byla milejší než kombinace "dokumentarizující" kamery 1. kapitoly s chováním postav tamtéž, jež ve shodě s Trierem poslední doby vyjevují nepravděpodobně až neživotně vypadající hnus (s výjimkou hlavních postav, naštěstí). Jen v ni (tu hru) věřit. Já vím, s tím hnusem...přízemní výtka, ale už by mohl zkusit něco jiného. Ale třebas jde zase o hru - protiklišé k HW, v němž lidé občas bývají neskutečně krásní a zrovna tak neživotní nebo neskutečně legrační a pořád neživotní. Jen v ni věřit. Tak to vidíte, taky se opakuji. Jenom ne tak dobře. Silné ***. P.S.: Už delší dobu tuším, že jsem se na Melancholii poprvé díval blbě. Uvidím-li ji kdy ještě, může se hodnocení změnit. Ne nutně nahoru. Zatím chybí chuť.(29.5.2011)

  • tron
    **

    Toto ide úplne mimo mňa, ale má to niečo do seba vďaka zvláštne "mystickej" atmosfére, výprave a mega-kurióznemu kastingu. Kto si to pozrie len kvôli údajnej "erotickej napnutosti", bude sklamaný, nakoľko tu v podstate nič nie je. Lars von Trier sa pokúšal diváka šokovať odhalenými prsiami Kirsten Dunst? Lars von trier?! Prsiami?!?!?! A nejaké interpretácie o počte golfových jamiek či čo, to ide absolútne mimo mňa, to je na hlavu.(17.1.2017)

<< předchozí 1 2 3 4 15 29 42 56
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace