Melancholie

Lars von Trier patří v mém žebříčku nejkotroverznějších režisérů rozhodně na první místo. Je na oko jasné, že své oblíbence bude nasazovat do svých filmů i dál a vybrušovat je k dokonalosti. Už teď mu dělají v jeho snímcích významné jméno. Ovšem je tu ten problém Trierovy mentality, kterou nejsem s to pochopit. Pořád nemůžu identifikovat jeho myšlenkové proudy, protože nevěřím, že si to divák nemusí přebírat ještě dobrých pár dní po projekci. Trier je podle mě takový filmový Einstein, jehož vzorec výpočtů bych si nedokázala sama odvodit. Jsem ráda, že trošičku pozměnil styl a tolik nevrství útržky příběhů a nemíchá posloupnost. Je to natočené stoprocentně komerčněji, ale rozhodně to není pro každého. Larsovi se po každém snímku musím poklonit, ale je pro mě pořád složitou hádankou, která má v sobě velký chyták. Proto soudím spíše podle selského rozumu a vyložených pocitů, které jsem během stopáže měla. (07.03.2014)

1512. hodnocený film: (01.06.2014)

Moje druhé a jistojistě poslední setkání s Trierem. Nejdřív pozitiva. Režijně je to opět paráda a posledních +- 45 minut, kdy se různí lidé s koncem různě vyrovnávají, byla zajímavá. Zbytek je totální obsahová sračka, která sice na Antikrista nemá, ale je taktéž podobně výživná. Svatba na začátku je čistokrevný odpad. 30% (22.12.2016)

Nádherné a děsivé zároveň. Na ten konec nikdy nezapomenu... Výtečný Sutherland, skvělá Kirsten Dunst... celkově bezchybné herecké obsazení. Docela náročný film na psychiku (tedy alespoň pro mě). --- 100% (Viděno 2x ve filmovém klubu - Kino Vlast F-M, je neskutečné, kolik detailů mi napoprvé uniklo, člověk opravdu neví, kam dříve koukat) --- Ke dni 25.9. 2011 POUZE 1 913 hodnocení... škoda, že lidé dávají přednost spíše bezduché komerci, ale zároveň je mi líto těch, kteří v kině očekávali zážitek typu dalšího hollywoodského klišé :D --- Docela by mě zajímalo, jestli Lars sleduje seriály 24 a True Blood. :-) (07.06.2011)

Z zijicich reziseru mam Triera nejradeji, posledni jeho dva filmy me ale trosku zklamaly a bojim se, ze ma nejlepsi leta za sebou. V Melancholii, ktera je tedy velmi dobre natocena, podporena kvalitnimi hereckymi vykony mi chybi neco, co by me zvedlo z kresla kina ( jako, ze jsem na to v jeho filmech zvykly byl ). Prvni cast Justina mi prisla jen jako slaby odvar Rodinne oslavy, druha cast uz je daleko lepsi. Skvele vykresleni postav, bohuzel s zadnou jsem nesympatizoval. (01.07.2011)

Další neopakovatelný von Trier. Jeden z nejlepších. (K) (10.09.2011)

Drtivé. (02.10.2011)

Tenhle film je něco jako umění, nebo jím doopravdy je. Ale problém je v tom, že mě se ne každé umění líbí. Způsob podání byl opravdu neotřelý a navozuje zvláštní pocity. I když mě film nechával stále v napětí, tak mě dost často vadilo nevysvětlitelné chování herců (a je mi jedno jak na ně měla působit Melancholie). No a konec byl naprosté fiasko. Je něco lehčího, než nechat Melancholii narazit? Prostě sem čekal něco víc po stránce toho co stane, nebo jak to bude podáno. Jediné co nemělo chybu byla atmosféra. Nakonec mi vadila i samotná hudba, která se neustále opakovala. (07.10.2011)

já už k tomu trierovi fakt nemám slov. viděla jsem to pozdě, když už kolem toho nebyl takový humbuk, nic jsem od toho neočekávala, zvlášť kvůli příliš hollywoodskému obsazení. a stejně - kurv*drát! nejvěrnější deprese, nejkrásnější konec. jak to ten trier dělá, že je mně z něho vždycky tak špatně... (15.10.2011)

Tenhle film je natolik hutný , náročný a depresivní, že jsem byl rád, že je rozdělen na dvě části. Musel jsem si mezi nima dát pauzu, protože obě najednou bych nezvládnul. Je fakt, že deprese z toho přímo kape, jenže to mi asi úplně nestačí. Stejně tak jako je úvod naprosto skvělej, jen jsem ho prostě ve filmu nečekal. Zemi zníčil dobře. Poprvé jsem se podíval na film von Triera a myslim, že s dalším nějakou dobu počkám. (31.10.2011)

"Neuvěřitelně nepodstatné" je všechno, naprosto všechno a jediné, na čem záleží je jen to, jak se k tomu očistnému a znepokojivě uklidňujícímu pocitu dobereme a zejména pak, jak se s tim vyrovnáme - sami, vždycky sami. Bez patosu, klišé a o málo slovech perfektní zobrazení malosti člověka, jeho hodnot, jeho přeceněného života, a to v kontrastu s hypnotickou sílou, která tuhle zbytečnost existování člověka ještě více umocňuje. Trier ve mě dokázal vyvolat stejnou existenční krizi jako naposledy (a vlastně i tehdy poprvé) Aronofsky svojí Fontánou, a já mu za to děkuju, nevěřila jsem, že se to kdy může opakovat. (22.11.2011)

----- „Země je zlo. Nemusíme pro ni truchlit. Nikomu nebude chybět.“ ----- Komorní a melancholické … S trochou nadsázky by se dalo říct, že jedna dívka s jasnozřivými schopnostmi se zaslíbila Melancholii, která o ni nestála - neboť planeta nepociťovala sympatie k žádnému živému tvoru na Zemi. Stylizovaný úvod je velice sugestivní a nesmírně tíživý. Atmosféra smutku a beznaděje následně prostupuje celý snímek - jakoby nic nedávalo smysl, jakoby všechno skončilo už dávno před smrtícím polibkem Melancholie. Odloučené a majestátní venkovské sídlo na jedné straně sílu snímku umocňuje, ale na straně druhé ji rozmělňuje: Snad až příliš chrání své obyvatele před hlukem a shonem, které jsou průvodními jevy naší civilizace, stejně jako před projevy úzkosti a hysterie, které by nepochybně provázely přiblížení jakékoli cizí planety k oběžné dráze Země - ať už by oficiální či neoficiální prognózy byly jakékoli. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nejsem odborník přes přírodní ani jiné vědy, ale zarazil mě až majestátní klid, který panoval v posledních hodinách a minutách před osudným nárazem. Žádné náhlé vzedmutí vod, smrtící bouře, seismická činnost … kromě elektrických výbojů a o něco řidší atmosféry jen trocha obyčejného deště s kroupami, kromě koní ve stáji a několika exemplářů droboučké bezobratlé havěti žádná poplašená zvířátka. Ale jak říkám - nejsem odborník ... Třeba stará dobrá matička Země nechtěla zbytečně plýtvat silami na velkolepé hollywoodské efekty a namísto toho se soustředila na střetnutí s vetřelcem ... 3,5* (10.12.2011)

Nestastie v prazdnom stasti a stastie vo finalnom nestasti v Trierovej dichotomickej audiovizualnej lahodke. 4,5/5* (21.02.2012)

Mé první setkání se severským mistrem Larsem von Trierem a povedlo se tak nějak na půl. Rozhodně jsem nečekal, že bych byl na stejné vlně s jeho dílkem a jedním z důvodů je možná i to, že nemáme předepsané stejné prášky. Melancholia je apokalyptická vize o zničení světa v trošku jiné podobě než jak jste čekali a pokud si nečtete obsahy, tak to zjistíte až někdy za polovinou filmu a některé věci, tak začnou dávat o trošku větší smysl. Atmosféra je opravdu hutná, místy jak název napovídá melancholická, ale někdy taky velmi zmatené, depresivní a magická. Opravdu atmosféra je velmi dobrá a totéž se dá říci i o hereckém obsazení, které je opravdu velmi kvalitní. Melancholi je pro mě takový trošku stravitelnější Strom života. (29.06.2012)

Celou dobu jsem si myslela, že očekávaný konec světa nastane v den svatby. Teprve toto by bylo poetické. Takhle snímek na mě působil jako přehlídka pochybných lidských vlastností, které se čirou náhodou dostaly do jedné rodiny. Lehký nadprůměr filmu si Trier získal dokonalými zpomalenými záběry. (26.10.2012)

Tak moji první srážku s Lars von Trierem mám za sebou. V jeho profilu jsem se dočetl, že: Nechce svými filmy moralizovat, ačkoli se zajímá o filosofii a problém etiky. Rád by k filmovým tématům přistupoval odlehčeně, ovšem jak sám říká "vnitřní úzkost a znepokojení jsou silnější a silnější." Trier je antisluníčkář, je to jeden z těch mozkomorů, který na světlo vynáší to nepěkné, co v sobě člověk nosí. A rád v tom šťourá. Dělá to působivě a vcelku konzervativně, ale já už se rozhodl, že budu jeho filmy ignorovat. A to věřím, že jsem neviděl to "nejlepší" co umí. Ano, v Melancholii je několik působivých scén a nemyslím tím jen záběr na pěkné trojky Kirsten Dunst. A ano, pod vším tím rádobyuměleckým bordelem je přesah, který vás přiměje klást si otázky. To se ovšem týká pouze druhé poloviny filmu. Ta první byla tak zoufale utahaná, že si skoro myslím, že bez těch úvodních čtyřiceti minut bych se nechal Melancholií pohltit a hodnotil bych úplně jinak. Přimět diváka k zamyšlení, ale umí i jiní režiséři a je v tom současně i laskavost, které se Trierově dílku nedostává. Svět není jen v barvách duhy...to ale není důvod, proč točit hnědošedočerné filmy nejen o zkáze celého světa, ale i jeho duších. (14.06.2020)

Vizuálne pôsobivé, nádherne pôsobiace, pútavé dialógy, silné smerovanie. 8/10 (04.07.2021)

Překrásná kataklyzmatická hypnóza proložená velmi uvěřitelným, civilním a úsměvným dramatem jedné dysfunkční rodiny. Podmanivá atmosféra kolísající mezi zabydlenou domácí (ne)pohodou a tíhou neustále se připomínající hrozby celou dobu spíše příjemně unáší, než aby deptala a rvala zevnitř, což je pro Trierovo dílo zcela nová dimenze. Jen tak dále mistře. (28.06.2011)

Melancholia je světem kontrastů. Když hlavní postava Kirsten Dunst svěří své sestře co si myslí o celé Melancholii, došlo mi, že v Trierově filmu nedochází jen k fantastické kolizi Země s jiným tělesem, ale také ke kolizi hluboké melancholie hlavní postavy s realitou. Rozsah srážky ve fyzickém světě není o nic větší v porovnání s rozsahem srážky v duševním světě Justine. A Trierovi se podařilo světy fyzických i duševních katastrof propojit prostřednictvím racionální Claire a od reality odtržené Justine. Zatímco Claire je pevná a rozhodná v uchopitelných věcech jako je řízená dokonalá svatba nemocné sestry a její koupání a krmení, tváří tvář iracionálním emocím nebo modrému objektu na obloze panikaří. Její sestru však nemůže něco tak absurdního jako je pokažená svatba, rozvrácená rodina a zaměstnání nebo zánik Země vůbec rozhodit z konceptu, když sama takových zániků zažívá denně tisíce uvnitř své hlavy. A tak nejvíce zamrzí zkrat bohatého manžela Claire, který mi v celém Trierově konceptu vůbec nedával smysl. Jinak to byl krásný film, jehož jedinou rušivou složkou byla hudba, která dodávala už tak dost emotivním situacím zbytečně další rozměr a atmosféru místy spíše rušila, než podporovala. Každopádně je Melancholia událost a příležitost zavzpomínat na starou filmovou školu, kde se svnitřní světy dařilo převádět na plátno stejně dobře i bez sci-fi prvků. (29.06.2011)

Nekompromisní a fascinující pohled na tragédii moderní ženy. Trier se odráží od archetypálních symbolů ženy (ze čtyř základních elementů patří ženě země; Měsíc je symbol chladné ženské sexuality, pomocí které zvládá prostituci - viz scéna v lese v měsíčním svitu), v úvodní montáži ukazuje svatbu jako průnik dvou snových světů ve vesmíru - mužského a ženského, aby pak v průběhu svatby ukázal příčiny tragédie - útěk do prázdného manželství s maminkovským mazlem, láska k dětem a zároveň neschopnost mít vlastní, chybějící otcovská autorita... To ovšem není nic proti druhé části, která pro mě byla nesmírnou očistnou katarzí, protože díky ní jsem se vyrovnal s osudy mnoha žen v mém okolí. I ony, jako dvě hlavní hrdinky, byly pohlceny planetou Melancholia, čímž ztratily kontakt s mužským světem. Jen jim i po tomto konci země-ženy zbývá třicet, čtyřicet, padesát let života na jedné planetě jménem Země. (22.07.2011)