L'Arbre
The Tree
The Tree
L'albero
Strom
Režie:
Julie BertuccelliScénář:
Julie BertuccelliKamera:
Nigel BluckHudba:
Grégoire HetzelHrají:
Charlotte Gainsbourg, Morgan Davies, Márton Csókás, Aden Young, Christian Byers, Tom Russell, Gillian Jones, Arthur Dignam, Penne Hackforth-JonesObsahy(1)
V Austrálii vedou Dawn a Peter se svými čtyřmi dětmi šťastný život ve stínu obrovského fíkovníku. S náhlou Peterovou smrtí se každý snaží vyrovnat po svém. Osmiletá dívenka Simone si myslí, že tatínek žije dál ve stromě. Jednou se Dawn svěří se svým tajemstvím... Dawn pomalu nabírá síly, nachází si práci. Možná i novou lásku? Život se znovu rozjíždí, ale strom začíná zabírat příliš mnoho místa: jeho větve, jeho kořeny i jeho kolonie žab a netopýrů berou dům útokem a ohrožují jeho základy. Dawn již nemá na výběr: musí ho nechat porazit... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
║Rozpočet €7,740,000║Tržby USA $71,158║Tržby Celosvetovo $2,444,000▐ dejovo jednoduché bez hlbšej iskry a neustále čakanie že príde niečo veľké duchaplné /40%/ ()
Harmonická lyrika, prostý symbolismus i palčivé drama o ztrátě a smutku. Vynikající výkony Charlotte Gainsbourgh a mladičké Morgany Davies, nádherně "houpavá" kamera, procítěný hudební doprovod a přes zdánlivou jednoduchost snímek, o kterém lze dlouho přemýšlet. Nějak takhle si představuji otevřené a inteligentní drama. ()
,,MÁME MOŽNOST VOLBY MEZI TÍM, JESTLI BUDEME ŠŤASTNÍ ANEBO SMUTNÍ“..... /// Film o vyrovnání se se ztrátou manžela a táty a problémy, které přináší každého snaha dělat to po svém. K tomu se přidává poetika STROMU, který funguje jako symbol pro spojení s milovanou osobou, je z něj krásnej rozhled a hraje sympatickej hudební doprovod. Film o okamžiku, kdy živí zjistí, že by měli žít mezi živými není rozhodně špatnej. Zajímavá kamera, Austrálie, herecké výkony (Simone). Někdo by sice klidně mohl napsat, že Dawn je kráva, kterou rozumovými schopnostmi převyšuje kdejakej fíkovník, ale tady jde O TEN OKAMŽIK!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Judy Pascoe číst nebudu (i když by zřejmě nabídla víc toho, co jsem očekával). 2.) Rád se dívám na strom. 3.) Chystám se dělat v Austrálii instalatéra a nevím, co je jejich noční můrou. 4.) Syna mám, mám i dům a teď se vedle něj chystám vysadit fíkovník (strom). /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Velmi působivé drama. Chápání souvislostí stromu s malou Simone, postupně i s Dawn, potažmo s celým domem, bylo tím, co donutí k přemýšlení. Každý z nás byl a nebo je v životě k něčemu, či k někomu tak silně připoután, že je pro něj nemyslitelná jakákoliv separace. Žel se to stává a mnohdy to bývá velmi kruté a bolestné. Nutnost začít znovu vyžaduje velké množství vnitřní síly. A v tom bych chtěla vyzdvihnout Charlotte Gainsbourg, která se role Dawn zhostila na výbornou a malou Morganu Davies. Velmi přirozené a lidské. 85% ()
Hezká příroda, hezká bouře, žáby a netopýr a jako vždy skvělá Charlotte Gainsbourg. Ale že by mě to dojalo, to tedy ani náhodou. ()
Značně sentimentální film o jednom umanutém frackovi, který potřeboval pořádně seřezat, umístit vkleče do rohu na hrách a každý večer před spaním vrazit jednu velmi dobře mířenou facku. Pokud by se ani po této léčbě Simone nesrovnala, následoval by diagnostický ústav. Kult nedotknutelnosti dítěte, které může dospělým skákat třebas po hlavě, mě skutečně hněte. A jestli ten film byl i o něčem jiným? Promiňte, nevím, nevšimla jsem si, vše se podřizovalo smradovi jménem Simone. ()
Krásny austrálsky vidiek, horúce vianočné prázdniny, mocná a nádherná príroda, trochu mysticizmu a veľa života plus neuveriteľná predstaviteľka mladej Simone. Silný film. ()
Čekala jsem trochu víc dramatična a víc promyšlený děj.. Ten se sice nedostavil, ale vynahradila to krásná australská příroda s klokanem, netopýrem a žábami v záchodě. Nejedná se o nic náročného a nějak extra výjimečného, co byste potřebovali vidět opakovaně, ale pokud toužíte po oddechovém filmu na dlouhý podzimní večer, tak proč ne?! :) ()
Příliš malé, obyčejné a jednotvárné ale v některých ohledech nečekaně silné a milé drama o stromu, který možná žije vlastním životem. ()
Moc příjemný kousek. Julie Bertucelli režíruje čistě, soustředěně a bez jakýchkoliv zbytečností, obrazotvorná kamera zachycuje jak nádherné přírodní scenérie, tak odvrácenou tvář Austrálie a ještě hodnou chvíli po skončení filmu Vám v uších zní skvěle vybraná úvodní a závěrečná písnička. Hezký zážitek. ()
Pěkný, poetický film, ale po celotýdenní únavě z práce a studia ne příliš vhodný. Kdyby do mě přítelkyně nedrcla, možná bych prospal podstatnou část filmu. ()
The Tree je poeticky film o tom, jak se lide dokazi vyrovnat s tim, kdyz z jejich sveta nekdo blizky odejde. Ze to neni vzdycky uplne jednoduche dokazuje australska rodina. Peter nezemre nasilnou smrti, jak tvrdi distributor, ale spis nestastnou nehodou, jejiz svedkem je nejen dcerka Simone, ale i zbytek cele rodiny a zejmena obrovsky strom. Jako by to byl jeden z tech baobabu, co mel princ na male planete. Rodina se stromem zije ve spokojene (?) symbioze. Vse se zmeni az ve chvili, kdy strom zacne rodinu ohrozovat. Nejde ale o zadny horor, ale spis o metafory a podobne veci. No a snad prave proto, ze se film snazi nabidnout jakesi intelektualno, by se dal oznacit jako artovy. Je ale zase dost artovy? Podle me ma totiz The tree minimalne jednu chybu: chybi mu cilova skupina. No a pokud jde o muj osobni postoj, tak se mi nelibi herecky projev Ch. Ginsburg, a prave proto jednu hvezdu musim strhnout. Snad kdyby ve filmu hrala jina herecka... ale nehraje. A protoze jde o film predevsim jednoho herce, tak pro me bohuzel, ale nesplnil moje ocekavani.. ()
Pomalé tempo, krásná hudba a moje oblíbená Charlotte Gainsbourg ….. a ještě jeden veliký strom !! Někdy to bohatě stačí … ()
Takové poklidné srovnání se s rodinnou tragédií. ()
Otec rodiny zomiera a jeho dcérka sa rozpráva s veľkým figovníkom pred domom, lebo verí, že v ňom ďalej žije otcov duch. Mama sa snaží ďalej žiť svoj život, ale postupne aj v nej klíčia nádeje, že ten strom je neobyčajný. A tak sa v dobrom i v zlom stane stredobodom rodinného života... Je to typický festivalový film na jedno pozretie, ktorý buduje na "dráme každodenného života", bez veľkých slov a dejových zvratov. Napriek tomu, že východisková situácia je bolestná, atmosféra filmu je pozitívna, nabitá letom, slnkom a detsky zjednodušeným pohľadom na svet. ()
ocenenia : MFF Cannes 2010 - nesúťažný výber ()
Strom je moc hezký, lyrický film a Julie Bertucelli moc dobrá filmařka. Pokud máte rádi příběhy, u nichž se smíte trochu zamyslet, je to snímek pro vás. Mě tohle podobenství o kořenech, které vás drží v zemi až tak pevně, že jednou nadejde den, kdy je přeci jen budete muset vyrvat a vydat se vstříc dalšímu osudu, velmi vzalo za srdce. ()
Symbolismus v plné parádě. Lidský film. ()
Od tohto filmu som na MFF Bratislava 2010 ocakavala najviac. A nakoniec ma naozaj nesklamal. Nebolo ani jednej chvili, kedy by som sa nudila, k tomu pocas celeho filmu hrala pekna hudba ( najviac si cenim zaverecnej piesne od Cinematic Orchestra - To Build A Home, ktoru milujem a absolutne sa hodila textovo a atmosferou do tej casti, kedy odzneje ). Tych pozitiv bolo ovela viac. Najma hlavna postava Dawn, ktoru stvarnila jedna z mojich najoblubenejsich hereciek Charlotte Gainsbourg a jej dcera Simone ( ktoru by som ozno tiez oznacila za hlavnu hrdinku - okrem Stromu :) ), ktoru zahrala Morgana Davies, ktora ako som sa dozvedela v diskusii po filme, nemala pred tymto filmom ziadne herecke skusenosti a na jej vek podala perfektnu pracu. Filmy, kde sa sklbi laska k prirode a este takymto sposobom, mam velmi rada a tu to malo este peknu pointu a celkovo aj koniec bol pekny. Samotne natacanie filmu ma vela zaumavosti, ktore som sa dozvedela v diskusii s producentkou tohto filmu Yaël Fogiel. Najviac ma prekvapila udalost, ktora sa stala reziserke pocas pisania scenara, kedy aj jej samotnej umrel manzel, tak ako hlavne postave v tomto filme. Film si urcite este raz pozriem a odporucam kazdemu. ()
Charlotte Gainsbourg je herečka, že by jeden řval. Natočila s Trierem Antkrista, a protože to byla depresivní zkušenost, vrhla se na film zcela pitomý. Snad aby si odpočala, ale zároveň nevyšla z formy. Jinak si to vysvětlit neumím. Z každého slova, které ve filmu zaznělo byl cítit scénář. A to ne zrovna v tom dobrém slova smyslu. Plytkost se tu řešila velmi kuriózním způsobem. Od nesnesitelně nezmlácené (výchovně) dcerušky až po moudra z kterých by se dala uplést oprátka pro vkus, zdegenerovaně mrtvý a proto tak líbivý (nehýbe se, nepřekvapuje). Ve třetí čtvrtině filmu jsem už začal hýkat smíchy. Vztahy v rodině, na kterých byl film postavený, začaly se jen tak pro dramatický efekt bortit, odkládaly se na vedlejší kolej, protože už prostě překážely a vrhlo se s malým, ale přeci rozpočtem na suchozemské ztvárnění potopení Titanicu. A do toho všeobkolopující ekošílenství. A strom. Samozřejmě. Strom. Ten obří, láskou opředený strom, do kterého se reinkarnoval žárlivý fotr. Tupost. Vrcholná. ()