poster

Bouře (festivalový název)

  • USA

    The Tempest

Fantasy / Romantický / Drama / Komedie

USA, 2010, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • buchli
    ***

    Bouře se těžko zfilmovává. Jednak je děj tak nějak rozptýlený po celém ostrově, takže musíte neustále přeskakovat mezi jednotlivými liniemi a postavami, jednak proto, že si jako divák těžko vytváříte sympatie k postavám - všechny (kromě Mirandy a Ferdinanda, kteří jsou tak naivňoučcí, až to bolí - díky, WS) vidíme snad jen ve špatném světle, a pokud se tam někde objeví něco pozitivního, stejně na to není dost času. Také se nemůžete ubránit pocitu, že by si to zasloužilo epičtější adaptaci... i když tahle se opravdu snaží. Hudba má pár dobrých momentů, Ariel je sympatický (a míň zneklidňující než to mimino s děsivým hlasem v Prospero's Books) a herci jsou tradičně dobří (hlavně Helen Mirren, nepřekvapivě, a opilecké duo Alfreda Moliny a Russela Branda - i když ten jen hraje zase to samé; Djimon Honsou trochu zklamal - jeho Kaliban je prostě přesně takový, jak by se čekalo, nic víc, nic míň), jak už to u Shakespearovských adaptací bývá. Taky musím říct, že mi Prospero jako žena dává z nějakého důvodu větší smysl...(28.5.2011)

  • Crawler-D
    ****

    Fascinující mnohotematický Shakespeare, který naplňuje svůj titul a je vizuální bouři. Připouštím, že triky v některých chvílích ztrácí balanc a z příjemné nadsázky se mění v pouze špatné CGI, stejně tak lze naříkat nad komediální rovinou či nešťastným obsazením role "Romea", ale Helen Mirren, Ben Whishaw i Julie Taymor nás svým mišmašem drtí mocně.(25.8.2016)

  • Flakotaso
    *

    Opravdu nechápu, proč má někdo potřebu točit takovou diletantní blbost. Režisérka si myslí, že když vezme slovo Shakespeare, tuny divadelních dialogů, kýčovitý vizuál a hnusné kostýmy kde se mísí naprosto moderní věci s historickými, tak se může nazývat velkou umělkyní. Opravdu nenávidím, když si někdo hraje na umělce jenom tím, že hodí Shakespeara do moderny, větší klišé aby člověk pohledal. Taymorová zaspala dobu a kritika jí to díkybohu dala sežrat.(26.8.2011)

  • MartinezZ
    ***

    Upřímně, ke mě se film dostal jako fantasy romantické drama. Po dost dlouhou chvíli jsem ale tápal, jestli to tvůrci myslí vážně. Zpočátku mi to skutečně přišlo jako adaptace nějaké divadelní hry (dialogy a chování postav), ale celé to působilo neskutečně divně i na rádoby moderní "umění" a pokus o nějaký umělecko-artový snímek. Místy mi vadilo příliš dlouhé okecávání zřejmého, na druhou stranu jsem se kochal kamerou, prostředím, kulisami, efekty a celkově obrazy, které by se leckdy hodily i jako obraz na zeď. Herci se svých rolí zhostili chvályhodně dobře, ale ačkoliv je minulost vyprávěna v průběhu příběhu, pořád mi tam chybělo nějaké "pozadí", proč přesně se ten a onen chovají přesně takto. Asi jako kdybyste natočili desetidílný seriál a poté jen z šesti dílů sestříhali film - něco tam chybělo. A tak jsem takřka dvouhodinovou podívanou končil s dost rozporuplnými pocity. ~~~ Tedy až do části mezi koncem filmu a závěrečnými titulky, kdy jsem se díky "vsuvce" od tkimitkiy (Díky za titulky!) dozvěděl drobnost, že "Prospero" jest Shakespearovým alteregem. Shakespear! No teprve TEĎ dostal celý film smysl. Tady žádný obsah sepsán není a nikam jinam jsem se nedíval, nechajíc se překvapit, co se z filmu vyklube. Proto ty sáhodlouhé dialogy, proto ta "chuť" zfilmované divadelní hry, no bodejť. Vědět tohle před začátkem filmu, bral bych ho trochu jinak, když jsem čekal FANTASY, podobné těm, co šly do kin v nedávné minulosti. Shakespear je to :) ~~~ Ještě mám film sice v hlavě, ale prozatím dávám za 3* (Tak málo? No, koukám-li na zdejší hodnocení, tak tak málo zas ne.), ale rozhodně se na film kouknu ještě jednou a tímto si tedy vyhrazuji právo na změnu hodnocení. ~~~ PS: Poster se taky povedl :)(12.9.2011)

  • bogu
    ****

    Aneb pomsta kouzelné tetičky. Shakespearova Bouře, zdá se, bude vždycky svádět k výtvarné stylizaci – adaptace Julie Taymor v tomto ohledu navazuje na experimenty Dereka Jarmana, Petera Greenawaye, Stanislava Sokolova a nejspíš řady dalších. Na rozdíl od Jarmana nebo Greenawaye ale Taymor nedusí svými invenčními exhibicemi základní myšlenky předlohy, a za to jsem vděčný především. To, že její režijní a výtvarná řešení většinou spoléhají na metodu zkusmo spíš než na osvědčenou inscenační tradici, nejspíš zklame diváky očekávající nějaké to zpřístupněné (zeffirellizované, pobranaghovštěné...) klasické umění, a je smutné, pokud tito své zklamání reflektují prostě tak, že si zprůměrují hodnocení jiných nespokojenců a stoupnou si do řady. Musím ovšem hned připustit, že metoda zkusmo Taymor bohužel nevychází zdaleka tak často jako kdysi v jejím převratném Titovi (1999) – pro eklektickou hudbu a ne zrovna nápadité CGI efekty to platí především, naopak obsazení Helen Mirren do hlavní role a genderové přehodnocení Prospera na Prosperu je bezbolestné a osvěžující – a kvůli všem těm efektním (a občas přeestetizovaným) záběrům už divák nemá velkou motivaci vnímat a vychutnávat neméně efektní, ovšem často o poznání méně přístupnou poezii Shakespearových slov. Nakolik pak předloha sama ztěžuje práci filmaře je ostatně další hledisko, které můžeme vzít v potaz: na rozdíl od jiných slavných her Williama Shakespeara nemá Bouře, jak známo, právě nejkoherentnější příběh a dramaturgie často působí ledabyle; rozkolísaná je ostatně tahle hra už z hlediska žánru – Prosperův ostrov je místem, kde se protíná romance se satirou a filozofickým dramatem, a to nijak zvlášť systematicky. Děj i postavy jsou rozvržené velmi schématicky a hra spoléhá na pnutí uvnitř jednotlivých alegorií spíš než uvnitř klasické dramatické gradace příběhu. V tomto ohledu je vlastně Bouře (paradoxně navzdory svému kanonickému statutu) velmi neshakespearovská a zdá se mi, že právě z těchto důvodů tak často svádí režiséry ke stylizacím a experimentům s filmovou realitou. Taymor, snad s úmyslem vyhnout se excesům Prosperových knih, kde Greenaway pohřbil život pod uměním, se ve své verzi Bouře snaží o kompromis – vizuální extravagance (stylizované kostýmy, snové krajiny, astrologické exkurzy...) se tu snoubí s melodramatem, zprostředkovaným místy poněkud jednotvárnými hereckými výkony (pocty ovšem náleží, podle očekávání, Helen Mirren za tradičně citlivý, jemně vyladěný přednes), a i když výsledek nebudí takový dojem souladu, jaký by si zřejmě mnozí přáli, věrně v tom podle mě zrcadlí rozviklanost hry samotné. Snad by Bouře Julie Taymor vypadala lépe, kdyby tolik nespoléhala na stereotypní interpretace a pedantsky doslovné CGI realizace čar Prospery a Ariela (bouře, harpyje, pekelní psi...) a více prostoru dostala metaforická obrazomluva: emblematické výjevy rámující tento film – rozpouštějící se hrad z písku (předznamenávající slavnou řeč “Our revels now are ended...”) a potápějící se knihy (ilustrující neméně slavný, leč zde trochu nešťastně zhudebněný Prosperův epilog) – by byly dobrým příkladem. Bude-li kdy mít Taymor nervy a peníze na další Shakespearovskou adaptaci, budu mezi těmi nejzvědavějšími. // LEPŠÍ VERZE: Radikálnější, svým způsobem elitářštější a v posledku nekonečně umělé zpracování Bouře nabízí Greenawayovy Prosperovy knihy s nejslavnějším Prosperem dvacátého století, Johnem Gielgudem; možná zatím nejlépe a nejpregnantněji ovšem vystihlo ducha této hry krátké loutkové zpracování v rámci seriálu Shakespeare: The Animated Tales (dir. Stanislav Sokolov, 1992).(6.6.2011)

  • - Pro Alfreda Molinu je to druhý snímek vycházející z díla Williama Shakespeara. Tím prvním byl As You Like It. (Taninaca)

  • - Pro Alana Cumminga je to už druhá spolupráce s Julií Taymor, prvně se setkali při natáčení snímku Titus. (Taninaca)

  • - Ve filmu narozdíl od Shakespearovy předlohy došlo k jedné zásadní změně. Režisérka Julie Taymor udělala z hlavní postavy, kterou je v původní hře milánský vévoda Prospero, ženu. Ve filmu ji hraje Helen Mirren. [Zdroj: Filmserver.cz] (zdeny99)