จีจ้า ดื้อ สวย ดุ
Raging Phoenix
Obsahy(1)
Mladou dívku Deu (Jeeja Yanin) opustí matka i její přátelé, stává se závislou na alkoholu a v depresích čeká na smrt. Jednoho dne se stane terčem gangu únosců dívek, je ovšem zachráněna Sanimem (Kazu Patrick Tang), vůdcem skupiny lidí ovládajících „opilé“ thajské bojové umění zvané Meyraiyuth. Sanim a jeho přátelé se rozhodnou zničit gang únosců dívek a Deu naučit bojové umění, pro které má pozoruhodný talent. Velkolepá show s množstvím akčních bojových scén může začít. (kubazzz)
(více)Recenze (40)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $944,000║ Čistá samoúčelná záležitosť, z prázdnym dejom idúcim svojou prvoplánovosťou v céčkových vodách, mizernými počítačovo animačnými trikmi, preplácaným záverom a aspoň že s priemernými súbojmi, ktoré občas potešia ale prevažne nič nové neponúknu. Plus je vidieť že režisér je veľký fanúšik vizuálneho štýlu Michaela Bay. /videl v kine: 35%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) ()
Velmi putava kombinacia hip-hopu s bojovymi prvkami a akrobaciou v pocetnych sekvenciach lahko prekonava i neduhy archetypalneho pribehu miestami v zaujimavych kulisach. A hoci tvrdost a razancia predvadzanych technik nejde vzdy na doraz, oproti Chocolate sa JeeJa jednoznacne zlepsila. Vycvikove sekvencie ako i scena na moste su dokonca z kategorie "treba vidiet viackrat". Dobrou spravou je aj to, ze hoc film ma jednoznacne za ulohu prezentovat JeeJIne schopnosti, dava slusny priestor aj jej spoluhracom na obidvoch stranach barikady. 7-8/10 [Screener s ang. titulkami] ()
Kdo chce studovat OPILÉ BOJOVÉ UMĚNÍ musí vypít spoustu alkoholu..... Nejdřív se jí zřekla matka, potom kapela. Pak ji stloukla nějaká holka a odvezla dodávka. (když se daří, tak se daří...) Naštěstí si ji hodil na záda kurevsky ohebnej borec a vzal ji – ne do pekla, ale na místo, kde alkohol léčí duši i rány a těžká nejsou rána opilců, nýbrž protivníků.... Příšerné pokusy o hraní, trapné pokusy o humor a místy našláplá AKCE. Bohužel časem zevšední, zajímavé nápady (skákací boty) dojdou a stane se z ní jen bez emoční pozlátko, kterého není ji ani tolik, aby dalo zapomenout na trivialitu příběhu. Možná za to, že nový film ,,Yaninky“ zůstal za tím předchozím může fakt, že Prachya Pinkaew byl pouze jako producent. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Tajně (klidně i veřejně) miluju JeeJa Yanin. 2.) Filmy s bojovým uměním mi připomínají spartakiádu. 3.) Zajímá mě, kolik ran a kopaček vydrží průměrná thajská žena. 4.) Jsem ředitelem protialkoholický léčebny a příznivcem nových metod. 5.) Je mi jedno co se ve filmu děje, hlavně že se řežou! PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * ()
Slušná martial arts bojovka,ale pár záležitostí mi zde vadilo. Potěší netradiční choreografie, mix boje a hip hopu jsem zatím nikde jinde neviděl, ale na mě to přišlo až moc takové cirkusácké, akrobatické a hlavně to nepůsobí příliš drsně, spíše se na to hezky kouká, je to zkratka udělané na efekt. JeeJa Yanin je bezpochyby nejlepší Thajská bojovnice, mohla by být sestra Tonyho. Nejvíce mě zaujalo Finále, kde se víceméně vyprdli na tanec a rozdávají si kapky minimálně v 5 bojových stylech. Dobré, ale mohlo to být lepší. 65% ()
Po bojovém basketu v otřesném, nicméně alespoň upřímně brakovém "Fireball" dosáhla námětová a stylová krize thajských produkcí přiživujících se na hluchých místech mezi novinkami Tonyho Jaa nové dno v "Raging Phoenix". Debilní skrumáž prvků z osmdesátkových akčních dobrodružek pro děti, druhého "Indiana Jonese“ a "Opilého mistra“ získává fantasmagorické rozměry zasazením do zbytněle povrchních budoárových kulis ve stylu MTV videoklipů pro mládež či playmate videí. Vrcholem nesoudně realizovaného nápadu oslovit mladé publikum je bojová choreografie podřízená pouličnímu lifestylu s jeho brakedancem a powerbockingem. Snímek je takřka dvouhodinový pokus o pohybový videoklip, kde choreografie bojových sekvencí není podřízena tempu boje, nýbrž beatům doprovodné muziky, takže souboje vykazují toporně mechanickou secvičenost. Nečekaným zjevením v tomto otravně juvenilním blábolu je fenomenální sedmiminutová sekvence finálního souboje hrdinky se záporačkou a jejími dvěma noshledy. Choreograficky grandiózní sekvence nejen že poprvé za celý film opravdu dá vyznít fyzickým schopnostem aktérů, ale dokonce se od zbytku filmu liší i střihem, svícením a tempem. Škoda že "Raging Phoenix" nemohl být jen krátký film. A škoda, že v zatvrzele maskulinním Thajsku nemůže ženská akční představitelka vystupovat v důstojném filmu, který by ji ukazoval jako ve všech ohledech silnou ženu a ne jen jako nevzhledného retarda zplozeného cizákem ("Chocolate") či afektovanou cosmo-girl kravičku ("Raging Phoenix"). ()
JeeJa Yanin natočila po suprovém Chocolate (2008) svůj druhý film. Nutno napsat, že jak už je několik let zvykem, i tentokrát ze sebe Thajci vyloženě vycucali maximum, ovšem ne zcela v tom směru, v jakém jsme již pár let zvyklí. Raging Phoenyx možná někoho zklame, někoho naopak potěší a někoho překvapí (můj případ ...). Od začátku je jasně vidět, že tvůrci měli k dispozici zřejmě skutečně pěkný balík peněz (rozpočet) a je to vidět snad na každém záběru kamery. Opravdu úžasný vizuální look. Jenže se nevydali klasickým směrem jako bylo např. v "oldschoolově" vypadajícím Chocolate nebo jak jsme zvyklí u filmů velmistra Tonnyho Jaa, ale spíš se dali na cestu speciálních efektů, používání digitálních triků, lan a ukázku stylů, které jsem (ani já) nepoznával ... Navíc Yanin není vlastně hlavní postavou filmu, ale je jednou ze skupiny bojovníků, kteří pátrají po bandě, která unáší mladé dívky (podobně jako v Tom Yum Goong/The Protector (2005) byla banda co kradla slony apod.). Navíc film není dějově tak nadupaný, jak jsme zvyklí, spoustu stopáže se řeší emocionální nesmysly, je zde jistý výcvik, kterým připomněli tvůrci "kung-fu klasiky o opilých mistrech" a hlavně styly připomínající spíš "breakedance" smíchaný s capoerou ... strašně hráli celý děj filmu na efekt, bojovníci byli více hlavou dolů vzhůru nohama než normálně na nohou a souboj s bandou neřádů mi nakonec připomínal spíš nějaký adventure/dobrodružný film ve stylu Indiana Jonense a až asi posledních 15 minut přestala Yanin konečně dostávat na držku, sebrala všechny síly a asi si uvědomila, že přece jen bude nejlepší použít staré dobré muai thai, taekwondo, karate a kung-fu, a vykopala a vylokťovala doslova nepřátele z obrazovky (závěr filmu je jako vždy u Thajců strašný masakr) ... Film má trochu také nádech mysticismu a spíš je to přehlídka něčeho nového, což mne osobně tolik nesedělo ... mám raději filmy ve stylu dvě rány, borec padá a jde se dál ... Tady dostává celá partička celou dobu dost na prdel a až opravdu v posledních 15 mninutách to Yanine fakt "rozbalí" ... Spousta technik, které jsou zde použité jsou vyloženě pastvou pro oko, ale jak už jsem někde psal, to můžu jít do cirkusu na akrobaty a mám to podobné a na živo ... skutečné klasické martial arts je zde pomálu. Ale abych jen nekritizoval, spíš srovnávám s již viděnými kulty výše zmíněnými. Yanine je krááásná dívka a fakt je z ní nádherná kočka, vyloženě můj typ a fakt se na ni dobře dívá. Film vypadá celkově úžasně a je to pastva pro oči. Akce je hodně, ale té pořádné kontaktní s proti hajzlíkům pro mne osobně málo, až na konci filmu ... každopádně celkově martial arts špička!!! ()
Film mě naladil thrillerovým úvodem s mysteriózním nádechem. Že by konečně u thajské bojovky poutavě zpracovaná dějová omáčka kolem bitek? Žel houby s octem. Film vedle oku lahodících soubojů a akrobacie (jakoby místy bojovníci přecházeli z muay thai do capoeiry) potěší hlavně pěknými filtry a záběry v exteriérových scénách (proč je pak většina interiérových scén až hnusně tmavá?!), jinak nic, co by nějak vybočovalo. Děj a jeho podání vesměs stojí za starou belu a mužské postavy občas zbytečně šaškují... To už je pro mě přijatelnější kašpar Petchtai (asi zvyk), prostinké zachraňování slonů a banda chlapů na kolečkových bruslích (oproti nesmyslnému nástupu maníků na železných hopsadlech). Pro mě je Raging Phoenix po zdejších pochvalných reakcích docela zklamání a horší film než podobnými neduhy trpící Chocolate. 5/10 ()
Po pěti minutách sem pochopil, že se tu s něčím, co bude připomínat scénář asi těžko setkám, po minutách deseti mi ale došlo, že tu mam co dočinění s největší martial arts řežbou od dob Tom Yum Goong, protože nejenže tu jsou tradičně velice zdatný thajci v čele s bojující roztomilou lolitkou JeeJa Yanin, ale film narazil i na hodně slušnýho choreografa, nádherný exteriéry a vizuál, na thajský filmy nevídaně perfekní hudebně akční podkres celýho filmu a hlavně je tu naprosto super hustej kameraman, kterej celou akci pozvedává ještě o celej level výš svými nadhledy, podhledy, náhledy a zpomalovačkama, všechno ale dávkuje naprosto vkusně a v perfektním střihu, tomu prostě nelze nic vytknout, tady lze jen smeknout. Jedinou výtku bych měl k častýmu používání lan, kdy Yanin evidentně nemá fyzický dispozice na to, co jí tam vymyslel bláznivej choreograf, takže většina jejích akrobatických kopů a skoků je podporovaný nějakým tim lanem, ale v konečným důsledku to ani moc nevadí a závěrečná bitka byla přesně to, na co jsem čekal, abych moh udělit tu pátou hvězdu ()
Po stránce akce výborné, po stránce dějové jemně pod průměrem, ale na to se u bojových Thajských filmů moc nehledí nebo to spíš já moc neočekávám. Soundtrack se povedl na 1 a dost mě překvapil. Prvních 30 minut bylo opravdu parádních, styl Drunken-MuaBreakdance-Capoeira fighting mě opravdu dostal a taky jsem se dost pobavil. Druhá polovina ve stylu MortalCombat boje, mě moc nesedla, ale celkově to spravila bitka na mostě i když to natáčeli asi kamerou na mobilu, takže za 4 hvězdy, ale dost slabé. Ty kulisy jeskyně mě nachvilku přesunuly o 40 let zpět. Velkým překvapením pro mě byli některé záběry a hlavně kulisy první poloviny - které mi přišli dost umělecké, což se mi líbilo. Raging Phoenix je pro mě spíše překvapením, než akční peckou. Díky JeeJa Yanin, která se předvedla již v Chocolate a také je tu již tolikrát zmiňované, se choreografie boje zvedla zase o úroveň výš a zlepšení je dost patrné, časové zpomalení a opakování záběru dodaly na efektu. Nejslabším místem filmu pro mě byli špatně obsazení záporáci a konečná dějová linie, ovšem bitka na konci byla nezapomenutelná. 65 % ()
Je to veľmi dobrý thajský akčný film so skvelou JeeJa Yanin. Má dosť dobrý príbeh o mladej žene, ktorú sa pokúsi uniesť zločinecká organizácia, ktorá sa zameriava na únosy určitého typu žien, ale podarí sa jej utiecť a pridá sa ku skupine výborných bojovníkov, ktorá chce túto organizáciu zničiť a u nich sa aj naučí bojové umenia. Akcie je tu samozrejme dosť a je na vysokej úrovni, ale v rámci thajských bojových filmov posledných rokov patrí k tomu slabšiemu. Choreografia súbojov je výborná, ale väčšinou sa odohrávajú v prostredí, ktoré nie je pre ne moc vhodné a taktiež je tu len veľmi málo nových bojových prvkov. Najviac sa mi páči celá finálna akcia, teda na moste, proti dvom špičkovým bojovníkom, ale hlavne posledný súboj. A výborné sú aj tréningové sekvencie. Po technickej stránke je film tiež dobre zvládnutý, s réžiou a aj kamerou som spokojný. Vo filme musím pochváliť aj hudbu, ktorá je v rámci žánru až moc dobrá, ale tým nemyslím ten hip hop, ale všetko ostatné. Predchádzajúci film JeeJa Yanin- Chocolate sa mi páčil podstatne viac, takmer po všetkých stránkach ma zaujal viac, ale ani tento film nesklamal a fanúšikovia bojových umení by sa mu nemali vyhnúť. Objektívna kvalita filmu- 68%, film sa páči mne na 77%. ()
Bambusáci znova bodujú, podpisujem sa pod chválu naokolo a jedným dychom dodávam, že mi to na Thajcov prišlo kúsok menej upišťané, urevané, než býva zvykom. Ale hlavne! Je to nezvyčajne dobre nazvučené. Hudobný background finálne je naozaj "epic" a počuva sa tak dobre, ako dobre sa na to pozerá. A veru je na čo kukať. 75% ()
Neznámí herci, béčkové prostředí a kulisy, ovšem vcelku obstojná story line. Ale o to tady nejde, v tomto filmu jde hlavně o akci a ta je brutální, hlavně teda závěrečný souboj + hudba + závěrečná fatalita. Poctivá martial arts režba s "ženským Tony Jaa" v hlavní roli. ()
Raging Phoenix již na první pohled přináší do soubojového žánru něco nového. Tím nejdůležitějším je jistý styl bojového umění, mně připomínající mix kung-fu a kapuery smýchaných s několika prvky breakdance. Možná až přespříliš je využito oblíbeného létajícího efektu a zpomalovaček, zde by neškodilo sundat nohy z plynu. Jinak se ale na všechny souboje dívá pěkně, také díky zvolenému malebnému prostředí, které navíc vyniká v kontrastu s "šedivými" charaktery hrdinů. Nesmím také zapomenout na hru na city, jak jsme u tohoto typu zvyklí. A tak, ikdyž je Raging Phoenix kvalitní oddechovka, spousta věcí šla udělat ještě lépe, a tak se máme do příště na co těšit... PS: Hustý je hudební doprovod, hlavně pasáž, kdy si to jde opilá holka vyřídit s bandou grázlů...trochu jsem si zavzpomínal na Sun Wu-kchunga :-) 73% ()
Bohuzial dalsia klasicka Thajska rubacka bez funkcneho pribehu. Co z toho, ze bitky su vynikajuce, ked bez emocialnej zainteresovanosti divaka to po pol hodine zacne byt ubijajuce a nudne. Ako sampler kaskaderskych dovednosti dobre, ako film slabe. ()
Zúrivá ženská chutí najlepši opitá.. :").. Síce už Jeeja nie je takým prekvapením, akým mala byť v Chocolate, ale úprnimne, celkom ma to teší. Hoci sa celkom nevzdali drôtikov (alebo Yanin Vismitananda dokáže udržať fixnú os rotácie pri salte), pôsobia rany a kopy oveľa presvedčivejšie. Aj keď, tanečné vsuvky boli už asi príliš náročne :). Inak "klasika" juhovýchodnej Ázie - zasa zlí ujovia unášajú ženy a robia zlobu. A treba ich preplieskať. Inak, myslíte, že v ďalšom (koľkom?) filme bude Jeeja bez emocionálneho handicapu? .. .. .. ()
Všechno v tom filmu je napůl. Scénář nedotažený, režie průměrná, choreografie by taky chtěla vylepšit. Dnešním (a ani starším) čínským, korejským, indonéským, či thajským filmům se to rovnat nemůže. ()
Akční romantický film, který má jeden výrazný problém. Prostě není ničím zapamatovatelný. I když jsou zde akční scény, nejsou nijak skvělé. Je zde několik postav, na které se film hodně soustředí, ale ani jedna není z těch, které by vás dovedly strhnout na svou stranu, a tak nakonec převáží pocit, že je to celé takové malé, průměrné. ()
Nové zajímavé bojové styly kombinující např. tanec a muay thai, mají něco do sebe. Bojové scény jsou opět skvělé, i když nechápu, proč jsou degradovány používáním závěsných lan, když je nikdo nepotřebuje a jen to výsledný dojem z choreografie kazí A co měl znamenat ten dublér pro hlavní zápornou ženskou roli? To muselo bít to očí snad každého :)). ()
zpočátku to vypadalo jako thajská variace na Drunken Mastera (i když už při těch hopsadlech mě mělo napadnout že je něco špatně), nakonec se jedná o bojovku s pekelnou a obdivuhodnou akrobacií, debilním příběhem, málo reálnými (i když pěkně vypadajícími) souboji a sympatickou hlavní hrdinkou - nic víc. ()
Jedním z favoritů na pokoření legendy jménem Tony Jaa pro mě byl Dan Chuponng, ale už v Chocolate ukázala JeeJa Yanin že skutečně umí a tady ukázala jěště mnohem víc. Sice neovládá takové antigravitační skoky, resp. lety jako Tony nebo Dan, ale i tak by zatopila nejednomu muži. Film jako takový ze sady Thajskejch filmů na téma "zlamej protivníkovi co nejvíc kostí a to co možná nejbrutálnějším zpusobem" má Raging Phoenix asi nejlepší zápletku a dokonce pozor ! má i atmosféru a to celkem dost mysteriozní. Akční scény sou navíc podpořeny zprvu nadupaným jakoby hiphopem a v závěru luxusní burácející instrumentální hudbou, za kterou by se nemusel stydět ani Horner či Zimmer. Sem tam je sice vidět že si aktéři vypomáhají drobnými triky, ale ty nejsou na škodu, nepůsobí kýčovitě a jsou přímo úderojdně loktojdně výborný. Dalším skvělým plusem je, že JeeJa Yanin nedostala veškerý prostor jen pro sebe, ale svůj bojový um předvedlo hned několik a to je potřeba zdůraznit SKVĚLÝCH bojovníků. Konečný fajt je něčím naprosto nevýdaným, a to hlavně díky faktu že hlavními protivníky jsou ženy, JeeJa Yanin je krásných 25let (přesně můj věk) čímž má u mě další nesmazatelnej plus. Za zmínku též stojí výborné "double fajty" kdy jeden bojovník využívá těla druhýho bojovníka, aby vzájemě splynuli a bojovali jako jeden. Celkově vzato mnohem lepší než Chocolate, Tony já sice o chlup, ale zůstává stále nepokořen. Při závěrečném kombu oběmi koleny do držky, sem se blahem nadzvedával ze židle. ()