Dopisy otci Jacobovi

Film ilustruje otázku, zda je konání dobra schopností darovanou shůry, a tedy privilegiem, nebo něčím, co zasluhuje odměnu. Překvapivě vřelé severské drama stojící na hereckém výkonu charismatického Heikki Nousiainena v roli otce Jákoba, který měl ve svém životě schopnost poskytovat lidem naději ve výjimečné míře. Dokáže zvládnout svůj poslední úkol? (18.02.2010)

Nakonec mne to zklamalo. Téma je silné, závěrečné předání dopisů silně emotivní, ale co mělo znamenat kurňa to, že kněz si sám dá poslední pomazání a chce umřít v kostele, a to vše jenom proto, že mu přestaly chodit dopisy? Chápu, mělo jít o zdvižený prst, pozor, lidé Boha již nepotřebují, a to je divné, ale takhle mi to přišlo nesmírně vyděračské, ostatně jako nakonec i celý ten závěr. V Bergmanových Hostech Večeře Páně má kněz také krizi víry, ale Bergman to dokázal nakonec vyřešit daleko líp a elegantněji (dokonce bych řekl věroučněji), než tady Klaus Härö. V polovině filmu navíc dochází u kněze k podivnému zlomu chování, protože do té doby dokonce to vypadá, že má nějaká osvícení a ví přesně, co dělá, proč a jak co bude, a najednou nepřijdou dopisy, a on se z toho hroutí a má krizi víry a nedokáže se modlit? Ale no tak. Navíc mu do té doby chodilo každý den tak deset dopisů (někteří píšou i opakovaně, říká kněz), a najednou by nepřišel ani jeden? To mi přijde rovněž hodně nereálné. A vlastně tohle mě na filmu popudilo nejvíc - pro kapesníčkový konec autor najednou zcela ignoroval realitu, víru, léta modliteb, a celé to shodil naprosto nevěrohodným zlomem. (19.11.2022)

Vynikající, emotivně silné a neotřelé komorní drama, trochu odlišné od ostatních Klausových filmů, přesto taky úžasně lidské a citlivé. Číst emoce z tváří Leily a Klause byl pro mě opravdu niterný zážitek. Kaarina Hazard a Jukka Keinonen, pro mě úplně neznámí herci se svých rolí ujali naprosto bravurně. Skvěle vykreslené postavy, po vizuální stránce nádhera a hlavně se Postia pappi Jaakobille dotklo těch mých emocí a to považuju za podstatné. (10.03.2013)

O vine, odpustení, viere a veľkej láskavosti. Malý, komorný snímok, no povedané tu toho bolo dosť. Tiež ma oslovili emócie, ktoré obaja hlavní interpreti dokázali zahrať a podať divákovi. Záver bol síce troška patetickejší, pravda, no celkový dobrý dojem to narušilo iba málo. Nadpriemer. 75/100 (23.12.2018)

Vynikajúca stopáž! Takto si predstavujem dokonalý film! Myslel som si, že tam bude plno náboženských kecov a tak, ale v rámci príbehu ich bolo len minimum. Tiež som očakával zmenu u ženskej, ale to skôr som myslel, že jej prepne v palici a konvertuje na nejakú bohom posadnutú trúbu. Nič také! Tento film ma grády vo svojom akoby zaspatom tempe. Jednoducho nemal chybu a ja neváham s hodnotením ísť na plné gule! (12.06.2011)