Hallo Satchmo

Poctivý dokument, jenž vystihuje Satchomovu kultovní auru v hladovém ČSSR – a přidá i špátovskou obrazotvornost. Distance hvězdy a dokumentaristy je přesto zbožně velká. (30.11.2009)

O krásném člověku... :-) (26.11.2009)

Najdete ZDE v restaurované verzi z roku 2009 - 15. 1. 2010 - kino 70 - Nové Město nad Metují - restaurovaná verze - 50% (04.08.2010)

Nekonečné džezové improvizace neposlouchám, ale dokument nekonečný nebyl a rozšířil jsem si obzory. Dokument je z většiny podbarven Armstrongovou hudbou. (08.10.2019)

Musela to být velká událost a příjemné setkání. Pozitivní enrgie z toho sympaťáka přímo tryská. Líbila se mi prohlídka kadedrály za doprovodu Satchmova trubkového sóla. (14.01.2015)

Jedna ze slabších věcí od Špáty. Hezké, tentokrát ale žádná magie navíc, žádná neuchopitelná lyrika... (14.12.2010)

Ojedinělý pohled na návštěvu legendy světového jazzu v Praze. Největší dokumentární hodnotu mají koncertní scény a také scény setkání např. s Jiřím Šlitrem. Špáta snad ani nemůže zklamat. (08.02.2010)

Příjezd Louise Armstronga, do socialistické Prahy a zadrátované republiky byl neuvěřitelným ústupkem režimu, který již tušil, že lidem musí povolit okovy. Koncertů bylo devět a všechny beznadějně vyprodané. Pamětníci na koncert dodnes vzpomínají se slzami v očích, nejen pro samotný hudební zážitek, ale i pro příslib svobody kterou z Ameriky Satchmo přivezl. Armstrong (14.01.2015)

Ze špátovského DVD boxu první kousek, kde autor ustupuje do pozadí a nechá člověka přemýšlet o tématu místo o jeho zpracování. Anebo možná jen charisma Armstrongovo vítězí nad charismatem Špátovým, kdo ví. Tak či onak za mě zaplaťpánbu konečně něco opravdu zajímavého nejen ze zdvořilostních/studijních důvodů. O průběhu Armstrongova pražského pobytu jsem už leccos četl a byl jsem moc zvědavý, jak se ten živoucí klasik kabaretního bavičství – spíš než velký jazzový průkopník, jak ho tolik lidí chtělo a dodnes chce vidět – doopravdy tvářil třeba na soukromém představení v Semaforu, kde mu jako hlavní atrakci předhodili jeho vlastního imitátora, malého českého Satchma Jirku Jelínka. Inu profík, zvládl ty adorační orgie se stejně neprůstřelným širokým úsměvem jako pasové kontroly, zoufale banální otázky socialistických žurnalistů na tiskovkách i svá vlastní vystoupení, jen v jednom okamžiku na pódiu (legendární noční jam v Semaforu?) si přece jen neodpustil polohlasné „shut up, shut up, shut up“ v reakci na čísi snahu vylepšit jeho decentně ztišené blues vyřvávanými odpovídačkami. Výmluvný moment, stejně jako prohlídka ošuntěle (a o to atmosféričtěji) vyhlížejícího interiéru chrámu sv. Víta, kterou si Armstrong vyžádal na doporučení přátel, jistě k nemalé radosti všech zúčastněných exemplářů tehdejšího zdeúřednictva (už jenom to, jak českému tlumočníkovi nejde přes pysky ten svatý Vít a Armstrongovo „the church“ opisuje jako „chrám na Hradě, kde jsou uloženy korunovační klenoty“). Poučná konfrontace přetvářky světové, suverénní, ohleduplné a vnitřně svobodné s přetvářkou provinční, křečovitou, podlézavou a ustrašenou, dalo by se říct, kdyby chtěl bejt člověk jedovatej. (25.09.2012)

Pani Armstrongova umi prisit i knoflik u kosile. Jo... a vsimli jste si jeho podoby s Woodsem? (10.03.2014)

Výborný dokument o výbornom umelcovi. Všimli ste si, že sa Amstrong stále usmieval.... V dokumente vypadal ako skromný človek, a ešte tá šatňa , dnes by " veľké hviezdy " do takých priestorov ani nevstúpili. Hodnotím 80%. (11.04.2013)

bohužel jsem z dokumentu cítil neosobnost a odtažitost a to je celkem škoda (25.10.2010)

Je výborné, že je tato událost, která musela být tehdy pro všechny v česku jedinečnou, zdokumentována a přestože Armstrong a jeho hudba je dokonalá, o tomto krátkém dokumentu se to říct přímo nedá, proto nedávám plný počet. (05.08.2010)

Krátka reportáž a zábery z koncertu. Cenné ale nezáživné. To sa budú na čsfd pridávať aj reportáže z večerných správ? (20.05.2012)

Náhodou sem to včera shlédl a musím říct, že paráda!!! (14.05.2014)