Rosa Luxemburg
Rosa Luxemburg
Rosa Luxemburgová
Rosa Luxemburg
Režie:
Margarethe von TrottaScénář:
Margarethe von TrottaKamera:
Franz RathHrají:
Barbara Sukowa, Daniel Olbrychski, Otto Sander, Adelheid Arndt, Jürgen Holtz, Doris Schade, Hannes Jaenicke, Jan Biczycki, Karin Baal, Winfried Glatzeder (více)Obsahy(2)
„Svoboda je vždy svobodou jinak smýšlejícího.“ Rosa Luxemburgová (*5. 3. 1871 – †15. 1. 1919) byla významná představitelka evropského socialistického hnutí a politička, která radikálně vystupovala proti válečnému konfliktu v Evropě. Životopisný snímek nepřehlédnutelné osobnosti Nového německého filmu Margarethe von Trotta sleduje klíčové a formující události v životě Rosy Luxemburgové, kterou strhujícím způsobem ztvárnila Barbara Sukowa. Von Trotta nahlíží na Rosu Luxemburgovou skrze její neobyčejně odhodlaný boj za myšlenkové ideály, ale zároveň ji zobrazuje v intimním prostoru přátelských a milostných vztahů či vnitřních dialogů, které odrážejí pochybnosti a strach. Mnohovrstevnatý životopisný portrét byl uveden v hlavní soutěži Mezinárodního filmového festivalu v Cannes v roce 1986 a Barbara Sukowa zde byla oceněna za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. Snímek vznikl ve spolupráci s Filmovým studiem Barrandov a natáčel se v řadě českých lokací a za účasti českých herců. Ve snímku proto můžeme rozpoznat interiér Obecního domu v Praze, ve vedlejších rolích účinkují Raoul Schránil, Míla Myslíková či Oldřich Vlach. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,500,000║ ()
Poměrně zajímavý pohled na život největší německé revolucionářky, pacifistky a socialistky Rosy Luxemburg, kterou s přehledem ztvárnila Barbara Sukowa. ()
Netvrdím, že jde o nepovedený film, jen se mě neoslovila hlavní hrdinka, byť výkony Barbary Sukowé byly skvělé. ()
Na významnú tvorkyňu nemeckého nového filmu trochu akademické, ale informačne bohaté a kto o Rose Luxemburgovej nič nevedel, tak sa toho veľa dozvie. Dozvedeli by sme sa samozrejme viac v nejakom podrobnejšom seriálovom spracovaní, pretože tu máme slušný časový rámec, ale to podstatné bolo vypovedané, aspoň film sa tak snaží pôsobiť. Ideály socializmu boli pred sto a viac rokmi v Európe niekde inde a nikto ešte netušil, do akých obludných rozmerov sa tento myšlienkový smer dostane a koľko ľudí pripraví o život. Z tohto hľadiska bola vlastne Rosa šťastná osoba, keďže sa toho nedožila a asi ešte šťastnejšia by bola, keby sa nedožila aj tej prvej svetovej vojny. Film slušne vykresľuje zapojenie socialistických hnutí do vzniku konfliktu a konfliktov všeobecne, až má divák dojem, že Rosa bola jedinou osobnosťou orodujúcou za mier, pričom táto charakteristika bola pre ňu ešte príznačnejšia než členstvo v nejakej socialistickej strane. Ako sama hovorí, tí proletári sa síce chcú spojiť, ale okrem toho sa chcú aj zabíjať vo vojne. ()
Komplikovaná struktura a osobně zřejmě velmi do postavy vžitá Barbara Sukowa; docela poctivá práce, odvážná politická intence tvůrkyně (a ráznost, s jakou diváka nutí s revolucionářsky naladěnou aktivistkou prvních dvou desetiletí minulého století soucítit: nechává ji psát dopisy, číst své názory a závěrečných několik minut s černým plátnem a emočně napjatou hudbou má být místem, kde pro samé slzy nad smrtí (zavražděním) hrdinky člověk nebude schopen vstát ze sedačky - žel, zřejmě to nikterak nezafungovalo; a v tom je hlavní "prohra" snímku). ()
Vzestup a pád evropského socialistického hnutí na přelomu devatenáctého a dvacátého století symbolizuje – alespoň v tom nejrširším obecném povědomí – kontroverzní osobnost Rosy Luxemburgové. I ona – podobně jako např. Friedrich Engels – pocházela z dobře situované rodiny, navíc židovské. Byla vzdělaná (získala doktorát na Curyšské univerzitě), emancipovaná, odhodlaná. Znalost marxistické literatury ji přivedla k socialistům – a později i na tribuny, odkud promlouvala k masám. Někde tady se zrodil mýtus jménem Rudá Rosa nebo také Krvavá Rosa (což je ovšem paradoxní). Výpravný koprodukční film Margarethe von Trotta sleduje životní oblouk této "první dámy evropského socialistického hnutí" v důmyslně propojených flashbacích, během nichž je Rosa Luxemburgová zachycena nejen jako neúnavná bojovnice za lepší zítřky, ale také jako milovaná a milující bytost, žena, která za své nekompromisní postoje zaplatila vším – neuskutečněným mateřstvím (které si tolik přála), zdravím (během svého života byla několikrát vězněna) a nakonec i životem. Filmu nepochybně prospěla skutečnost, že se na jeho vzniku podíleli tvůrci ze západního Německa, jejich pohled na tragický osud Rosy Luxemburgové není poznamenán tendenčním (nekritickým) obdivem, v lecčems je ale příliš akademický a málo výrazný. Barbara Sukowa, oceněná tehdy za svůj herecký výkon v Cannes, vytvořila ovšem strhující portrét ženy, jejíž přesvědčení ji vynáší nahoru a zároveň vtahuje do světa plného nejistoty a nebezpečí. Škoda, že výsledný dojem poněkud kazí nepříliš zdařilý dabing České televize, která film loni vůbec poprvé uvedla. ()
Žena, ktorá nemá môj obdiv, ale rešpekt áno. Jediné, čo mi na Rose imponuje bol jej boj proti militarizmu a že napriek komunistickému presvedčeniu odsudzovala násilie a boj Leninovho typu. Film môže väčšinu bežných divákov nudiť a niet sa čo čudovať. Z tých dvoch hodín je výrazná väčšina orientovaná na politické prejavy, citáty z traktátov, diskusie v salónoch, proste prezentáciu svetonázoru Rosy Luxemburgovej. Ale na pochopenie doby a situácie v Nemecku je film dobrý a myslím si, že Barbara Sukowa to zahrala nadmieru dobre. Sledovanie filmu v origináli si vyžaduje znalosť nemčiny aj poľštiny. ()
Rosa je ženská jak z křemene - řeční jak o dušu, je zásadová a tvrdá nejen k ostatním socialistům, ale hlavně k sobě. Typická hrdinka, kterou si hned oblíbíte. Obzvlášť, pokud máte rádi zápaďácké levičáky stejně jako já. Hvězdička za toho Poláka co hraje Poláka v Plechovém bubínku. ()
Tento film o Rose Luxemburgové natočený v polovině 80. let v západoněmecko-československé koprodukci funguje tam, kde o 14 let starší východoněmecký film "Navzdory všemu" o Karlu Liebknechtovi selhává. Zatímco liebknechtovský projekt se soustředí na (poněkud šablonovitě podanou) ideologickou stránku věci a libuje si v davových scénách ponechávajících minimum prostoru pro vnitřní svět hlavních postav, luxemburgovský projekt se naopak až úzkostlivě zaměřuje na hrstku hlavních hrdinů (zejména ústřední partnerskou dvojici Luxemburgová - Jogiches) a jejich vnitřní a intimní život, jejichž prostřednictvím jsou teprve nazírány jejich politické postoje a jejich společenská angažovanost. Film o Rose Luxemburgové - který se dokonce nebojí poukázat ani na některé (jakkoliv třeba nečetné) názorové rozpory mezi Luxemburgovou a Liebknechtem (v jedné scéně ke konci filmu Luxemburgová vyčítá Liebknechtovi, že hovoří v novinových frázích - jako by tušila film, který o něm jednou bude natočen :) - tak působí výrazně věrohodněji. Při porovnání obou filmů - bereme-li s jistou dávkou zjednodušení jeden jako reprezentanta "socialistického" východního bloku a druhý jako reprezentanta "buržoazního" západního bloku - se rovněž ukazuje (přinejmenším v tomto případě) neplatnost úvahy sovětského filmového teoretika J. S. Gromova, který ve své knize, jež vyšla v 70. letech v překladu i u nás, apeloval: „Proti reakčně mytologickému hrdinovi nutno postavit Hrdinu, opravdovou významnou lidskou osobnost, která koná velké a ušlechtilé činy. Ideologický spor s buržoazní kinematografií to je, v rozhodující míře, spor o hrdinu a spor hrdinů. (…) Soudobý kapitalismus objektivně nemá osobní zájem na opravdově heroických osobnostech, jsou mu cizí a nepřátelské." ()
První polovina mě moc nebavila, přibližovala Rosu Luxemburgovou hlavně jako zdatnou řečnici za socialistické a komunistické hnutí SDKP, později za SPD. Druhá půle byla mnohem dramatičtější a líčila osudy, kdy byla Rosa několikrát vězněna, naposledy v Polsku a jak po skončení války se Spartakovci započala Listopadovou revoluci, během níž byla bestiálně zavražděna Freikorpsem. Filmové zpracování takového význačného období německých dějin by si více zasloužilo seriálovou podobu, žádnou telenovelu, ale fakta! Ale i tak jde z historického hlediska o velmi slušný počin, přibližující osobnost a životní postoje této význačné revolucionářky. ()
ocenenia : MFF Cannes 1986 - Najlepšia herečka (Barbara Sukowa) ()
Rosu Luxembourg som si zapamatal ako Kozu Rozu z pohnutych dejin 20. storocia. 68 % ()
Růže rudá, trny jako hroty vystrkuje, neskrývaně urguje pěstitele. Příliš krve trápí mě, utápí kořeny země. Rodí se roky a roky, myšlenkově mírové /po/kroky člověka, v dlouhotrvající, nekonečně bolestivé chůzi lidstva. ()
Rosa Luxemburg (Barbara Sukowa) zakládá v roce 1916 s Karlem Liebknechtem (Otto Sander) ,,Spartakusbund´´ (spartakovci), z kterého vzniká roku 1918 Komunistická strana Německa. O rok později vyvraždí ,,Freikorpsoffiziere´´ , vůdčí osobnosti této strany... ()
Něco takového se jen tak nevidí. Takový formalismus. Hlavní postavy snad i sraly mramor, jak prý kdysi trefně poznamenal Mozart. Naprosto bez reality života a tak plakátově jako kdyby se to natočilo v 50. letech v Československu. ()
První polovina se odehrála ve stylu nezáživné akademické nudy historických filmů Otakara Vávry ze 70. a 80. let. Druhá hodina přinesla výrazné zlepšení, ale na víc než slabší tři hvězdičky to není. -------- Film se promítal v českých a slovenských kinech pod oficiálním distribučním názvem Rosa Luxemburgová. V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1985. ()
Problém vidím hlavně v absenci jakéhokoliv kontextu. Ve filmu je těžké se vůbec časově orientovat, což se děje většinou podle šedosti hlavy hlavní hrdinky. Postavy odříkavají zanícené projevy jejichž obsahy ale není možné k ničemu ve filmu vztáhnout. Úplně chybí nějaké prokreslení doby a z toho plynoucí zaujetí postoje k legitimitě toho, co tam Rosa (v přestávkách mezi vylučováním mramoru) vášnivě prezentuje. To by nemuselo nutně vadit kdyby film dělal ještě něco jiného. Nevím moc pro koho snímek je, lidem, co jsou v tématu dobře orientovaní nic nového nepřidá, i jen pro nějaké zhmotněné už existující představy je to příliš strohé. Těm, co pak o Rose nic neví to důvod proč by se o ni měli zajímat taky nedá. Ale celkově se to zkouknout dá, krom zmíněného to špatně natočeno není. ()
Podobné filmy: Mladý Karl Marx https://www.csfd.cz/film/433606-mlady-karl-marx/komentare/ Che https://www.csfd.cz/film/234144-che-guevara/komentare/ Stalo se v Turíně https://www.csfd.cz/film/25552-stalo-se-v-turine/komentare/ Atentát v Paříži https://www.csfd.cz/film/15872-atentat-v-parizi/komentare/ ()
Západní film si mohl vypůjčit československé herce neboť bylo natáčeno o socialistické političce. Kdyby tak Rosa věděla, na kolik budou nejen její ideály zneužity. Vše co bylo prováděno jí nakonec komunisté dělali jiným. A to přesto, že Rosa Luxemburg volala po sociální spravedlnosti a vládě dělníků. Film není natočen špatně, dokonce i Barbara Sukowa zahrála svou představitelku velmi dobře, přesto filmu něco chybí. Těžko soudit co přesně. Ve velkém časovém rámci se tvůrci snaží zachytit důležité okamžiky jejího života na pozadí toho soukromého, ale přeci jen i dvě hodiny jsou asi trochu málo na pochopení. Sledujeme obrazy jejího každodenního života v rychlém sledu za sebou. Chybí tomu lepší vykreslení dobové atmosféry, což jednáním u stolu nebo vykřikování hesel na demonstracích nepomůže. Chybí tomu pocit ztotožnění se s postavou, možnost vcítit se do ní nebo větší působení osobnosti na diváka, aby lépe dokázal chápat, jak se asi cítila a co prožívala. Jeden příklad za všechny. Když je Rosa držena ve vězení tři týdny neoprávněně, sledujeme už jen její návštěvu u ředitele, který jí vysekne obdiv za trpělivost a teprve po její "audienci" je propuštěna. Proč čekala tři týdny? Jak obecně prožívala vězení? Vždyť v něm strávila nemálo let. Byla opravdu tak odvážná a snášela to dobře nebo jen tvrdá před ostatními... ()