Obsahy(1)
Normální ráno v jednom moskevském výzkumném ústavu. Ráno někdy za doby "reálného socialismu". Ráno začíná tím, že ředitel oné vážené instituce - jeden z prominentů - se vrací ze zahraniční služební cesty ze "Západu". Obyčejné ráno jenom s tím rozdílem, že se v době jeho nepřítomnosti kdosi rozhodl, že právě v tento den v "jeho" ústavu uspořádá koncert Vladimíra Vysockého. Takto nenápadně začíná jednoaktovka Marka Rosovského "Koncert V ...", jedna z nejzajímavějších satirických her ruské dramatické tvorby druhé poloviny osmdesátých let, kterou uvedlo brněnské Divadlo Husa na provázku. Ve své době to byla jedna z divácky nejpopulárnějších inscenací tohoto divadla. A to nejen proto, že šlo na svou dobu o velmi odvážný čin, ale také proto, že v hlavní roli doslova exceloval tehdejší člen souboru Miroslav Donutil. Způsob, jakým pod vedením režiséra Petra Scherhaufera ztvárnil a karikoval postavu tehdejšího aparátčika, byl obdivuhodný. V roce 1990 zaznamenalo derniéru provázkovské inscenace "Koncertu V ..." brněnské studio České televize. A tak máme možnost i nyní si připomenout nejen dobu, která je už dávno za námi, ale i odvahu dramaturgie jednoho z našich špičkových divadelních souborů druhé poloviny minulého století. A navíc vynikající herecký výkon Miroslava Donutila dělá z tohoto představení opravdový divácký zážitek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Nejlepší role Miroslava Donutila, který od té doby v té Praze snad jen herecky klesal. Zde je ale v roli oportunistického kariéristy dokonalý. Všechny ty pozdější jeho role všech těch politruků a funkcionářů jsou jen deriváty této role. Ovšem bez skvělých výkonů ostatních herců by ani Donutilův výkon nebyl tak působivý. Tato hra připomene ducha pozdní normalizace tak sugestivně, až je z toho tomu jednomu mdlo. ()
Pěkná kritika nejenom komunismu, ale i neblahých lidských vlastností obecně jako jsou třeba pokrytectví, ješitnost, prospěchářství a jiné, které jsou obsaženy v kterémkoli režimu. Mirek Donutil byl fantastický a svým výkonem zcela zastínil všechny své kolegy a kolegyně. Na něm je v podstatě postaven celý úspěch tohoto divadelního představení. Párkrát jsem se od srdíčka zasmál několika krásným hláškám, ale jinak celkově se mnou cloumal spíše nepříjemný pocit stereotypnosti a místy dokonce nudy. Ve své době jistě odvážné a nesmírně žádané dílo, ale současná generace už na tom nemá moc prvků k docenění. [68 %] ()
Když jsem v první polovině 90. let viděl záznam představení v televizi poprvé, ohromně ve mně rezonoval, protože hra svou absurditou a sžíravým humorem dokonale vystihovala pokřivenost doby, kterou jsem zažil na vlastní kůži. Koncem 80. let opravdu šlo o odvážný počin, který ani nemělo smysl hodnotit běžnými měřítky divadelního představení. Když jsem po letech zhlédl reprízu, už ten požitek nebyl natolik výrazný, protože samotný text sice funguje, ale s odstupem doby už člověk vnímá nejen satiru, ale divadlo jako celek, a s herectvím některých zúčastněných jsem měl problém. Miroslav Donutil je sice skvělý bavič, ale po herecké stránce působí rušivě jeho pitvoření, přehrávání, zkrátka výraz. No a Alena Ambrová nejspíš podle přání režiséra přehrávala svou postavu do "blbky". Přitom je to zbytečné, střízlivé podání by bylo účinnější. Naopak výborný je Vladimír Javorský, který svého svazáckého funkcionáře, který opovrhuje starší generací režimních panáků, je chytřejší a přizpůsobivější, podal realisticky, bez přehrávání a funguje to skvěle. Hra přináší řadu hlášek typu "Já sice obvykle přikyvuji, ale vnitřně zásadně nesouhlasím," které si vychutná nejvíc ten, co tu dobu zažil. Stojí snad za zmínku, že v reáliích Sovětského svazu měla ta hra víc významů, které se v českém prostředí ztrácejí. Brežněv na obrovském plakátu v pozadí měl k Vysockému rozporuplný vztah, podobně jako kdysi car k Puškinovi. Obdivoval se mu a snažil se ho "zapojit", čemuž ovšem bránili ostatní členové politbyra a někdy i sám Vysockij svým láskyplným vztahem k alkoholu a drogám. Celkový dojem: 85 %. ()
Nejsem fanda Donutila, ani záznamů divadelních představení, za tohle ale klobouk dolů. Ani si neumím představit, jak to muselo působit na lidi před listopadem 1989... Donutil střídá mnoho různých poloh, takže je opravdu neokoukatelný. Možná jedna z jeho nejlepších kreací, co do mnohotvárnosti....100 %.Moc se nesměji, tady sem se ale smál a dost... ()
Naprosto dokonalá hra o koncertu Vladimíra Vysockého v nejmenovaném podniku. Divadelní představení z dob, kdy byl Donutil ještě herec a ne pokleslý a hloupý moderátor či nesnesitelný rádoby komik. Exceluje opět Pecha a herečky divadla Husa na provázku byly kouzelné, zvlášť kulturní referentka, známá též z filmu Faunovo pozdní odpoledne. Takže děkuji Huso! http://www.youtube.com/watch?v=hwWxtccnpKs Herečka Alena Ambrová byla neobyčejné komediantka s nesmírným talentem. Škoda, že byla tak přivázána k Brnu. Zasloužila by si angažmá v Národním. Bohužel v r. 2010 zemřela. ()
Reklama