Profesionální manželka

Zdánlivě vyzobaná slunečnice v domácnosti Catherine Deneuve vyšachuje v rychlém sledu svého manžela Fabrice Luchini  z pozice ředitele továrny i místního komunistického starostu Gérarda Depardieu z poslaneckého křesla. Na konci ji v duchu galadrielského all shall love me and despair milují víc než dřív. Francois Ozon, mistr žánrové aktualizace a zabíjení všech much jednou ranou, tentokrát zlikvidoval retro komedii, angažovaný feministický film a ryze současný společenský komentář - dokonce špetku muzikálu a ždibec vlahého queer bujónu. Film svůdně pitomý jen na povrchu, stejně jako hlavní postava. (28.12.2022)

Hezké kostýmy, hezké barvičky, oblíbení herci - ti ale nehrají naplno, jak to? Špatný dojem z filmu mi vytváří věkový rozdíl mezi staršími manželi... O osm let starší Denevue nevypadá vedle mladšího Luchiniho nijak zajímavě, nehodí se k němu, nebo on k ní... nevím. Milá hudba, někdy tedy až moc jednoduchá, ale dobrá práce s tradičním motivem... Škoda, že je film bez obsahu, to mě trochu vylekalo, ale pak jsem pochopil, že jde pouze o konverzační podobu komedií ze sedmdesátých let, jako by to bylo psané pro Girardot a Funése, nebo tak nějak / to by možná bylo milé /. Proč je to tak ukecané??? a žádné větě se nezasmějete?? Myslel jsem, že si všichni tři hlavní představitelé role vybírají ne podle honoráře, ale podle obsahu postavy, škoda.. mohl to být pěkný projekt. :-( (22.08.2011)

Tato komedie není komedií, herci se trapně potácí před kamerou a zoufale se snaží alespoň něco hrát. Ale kde nic není... Vše se tupě škobrtá až k samému diváky toužebně očekávanému konci. Dav skanduje: "Máma, máma, máma." A to stále ještě nenastala největší krize tohoto Ozonova dílka. Deneuve se chápe mikrofonu a začíná pět. Ozon se postupně propracoval ke svému vrcholu zoufalství, z dříve zajímavých sond do ženských duší se přehoupl k sondám do tuposti scénáře. (23.12.2012)

Sice ne příliš vtipná, za to sympaticky chytrá komedie. Plno odkazů na dnešní politicko-kulturně-společenskou dobu. Emancipace, snaž až feminismus, kapitalismus versus socialismus... A to vše velmi hravou a odlehčenou formou. A přeměna hlavní hrdinky z uťápnuté puťky v úspěšnou a nezávislou ženou je geniální. Ozon se vrací do první ligy. (06.12.2010)

No teda, klobouk dolů před Catherine Deneuve. Jestliže se o někom řekne, že nestárne nebo že umí stárnout s grácií, tak o této herečce to platí dvojnásob. Na svůj věk rozhodně nevypadá. Tím si zaslouží můj nezkonalý obdiv. Určitě musí mít nějaký zatraceně dobrý recept jak stářím proplouvat jen tak jako by se nechumelilo. Takhle bych chtěla stárnout taky. Nenašla jsem při sledování filmu jediný, byť třeba sebemenší důvod nedát plné hodnocení. Film si ho určitě zaslouží a plným právem. (17.08.2011)