Profesionální manželka

Catherine Deneuve je možná stále okouzlující dáma, ale tady herecky nijak nepřekvapuje. Na vině je prostoduchý scénář, který si tentokrát usmyslil, že hlavní hrdinka přece nemusí být nutně sympatická. Dal jí do vínku nejprve skrytou vášeň pro práci, která postupně z ustrašené laňky udělá dravou lvici. Nejprve vám vadí, jak je neustále zticha a nechá si líbit všechny manželovy urážky. Pak vás štve zradou Depardieua a obecně tím, jak je až odporně moc emancipovaná. Z toho si můžete udělat celkem snadno obrázek hlavní hrdinky, která je příšerná, ale vy ji musíte sledovat přes 100 minut. Vrcholem budiž závěrečné muzikálové číslo, ze kterého jsem si málem ublinkla. Holt profesionální nekomedie. (26.02.2011)

Já jsem se bavila. Francois Ozon je liška podšitá, rozhodně co se týče žen a kopulujících králíčků. Svou satiru na téma ženy v domácnosti tentokrát zahalil do příjemného retro hávu, přidal herce s velkým H a jedno cameo Sergiho Lopeze. Možná by neuškodila o malinko kratší stopáž, ale mně o několik minut delší pohled na Catherine Deneuve v teplákovce vadit nikdy nebude. (12.08.2011)

Díky představení ředitele pardubického filmového klubu jsem ve filmu našel, co mělo být nalezeno. K tomu i obhajova a vysvětlení toho přehrávání a množství pastelových barviček. Kousavá a vtipná kritika postavení žen v takto vysoké společnosti. Asi ne náhodou se bavilo kino plné papalášů a jejich manželek :) Fajnové zjištění je, že nejen muži jsou takový sebestředný hovada, ale i ženský jsou děsný mrchy, i když to nedávají tak najevo. Je to film prostě spíš pro ženský, ale pobaví snad i většinu mužů. Jen ten konec se moc nezdařil, když se to stále něčím nastavovalo, a mě už pěkně tlačila prdel v artovém kinu. Navíc ve filmu často zmíněný francouzský název Potiche - okrasná váza do bytu bez obsahu a nějaké další hodnoty. Skvěle vystižena úloha hlavní postavy v kritizované společnosti. (13.09.2011)

Catherine s Gerardem opět v jednom filmu. On příběh je vlastně jen taková typická sladká pusinka z Francie, ale ty společný scény Catherine s Gerardem, to je fakt něco, ať mě nikdo neříká že ty vzájemný pohledy hrály nebo ta jejich společná taneční scéna, to byla paráda, nemuseli říct jediný slovo a stejně jsem cítil jak moc se maj rádi. Oni jsou fakt jak červenej filek v mariášovkách, přebíjej všechno. Dal bych i lepší hodnocení, ale to bych z filmu nesměl cítit takový lehounký a nenápadný feministký nádech, který v závěrečným projevu nechutně vygradoval, frantíci takovýhle kopírování od amíků přece nemaj zapotřebí. (24.10.2011)

wow 56% :) Rotten Tomatoes: 83% že by to bylo tím, že pro českou společnost je feminismus něčím jako militantní skrytou hrozbou totalitního islámského terorismu? Jistěže pak tato svěží pastelová komedie přehrávající sedmdesátá léta nikomu nepřijde zábavná. Česká společnost raději neopomene hrdě dávat najevo, jak je "tolerantní" a nechutně sexistické reklamy a ironii bere s nadsázkou jako úžasně vtipné. Inteligentního humoru a vtipných dialogů si pak nikdo nevšimne? [trophy wife] "Vzala jsem si své šperky. Ostatně bez nich [stávkující dělníci] bych je neměla, tak ať si je taky užijou." "Nemohl bych dnes přespat u tebe?" "Ale jsme před rozvodem… To by advokáti neviděli rádi." (06.01.2013)