Archív
Obsahy(1)
Josef Brzek má 73 let, když ho syn Petr odveze do Pardubického archivu Ministerstva vnitra, kde jsou soustředěny svazky StB. Chtěl sem zajet už dávno, ale manželka Věra mu to rozmlouvala. Chtěl se jen ujistit, že ti, o nichž si to myslel, byli opravdu agenti StB. Ale fakta, na která v záznamech narazil, vůbec nečekal. Zrada přišla od nejbližších, z rodiny...
Víc asi nelze o příběhu nového televizního filmu Archiv prozradit. Dramaturg Bedřich Ludvík našel tento příběh jako malou, pětistránkovou povídku, v knize Ivy Tajovské Jepičí hvězdy. Scénář napsala autorka ve spolupráci se scenáristou Miroslavem Sovjákem. Pardubický archiv, v němž Ministerstvo vnitra v roce 1997 zpřístupnilo dokumenty bývalé komunistické Státní bezpečnosti, dnes už neexistuje. Dnes je součástí Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Pro natáčení se musely prostory bývalé školy, která dnes patří Salesiánům, upraveny do původní podoby. V hektickém prostředí naší současnosti stačí pár let a už se točí retro film.
Návštěvou Pardubického archivu příběh profesora Brzka jenom začíná. Většina scén se odehrála v domku v Dolních Počernicích, který si Česká televize pro natáčení pronajala.
Tady až doposud žili manželé Brzkovi (František Němec a Emílie Vašáryová) poklidný život důchodců. Profesor se snažil opravit střechu, staral se o zahradu a ve své pracovně si přivydělával překlady. Sem se utíkal z labyrintu světa, tady měl svůj ráj srdce. Ale už nemá. Až sem dolehla ta špína z archivu. Pětasedmdesátiletý starý muž už nemá sílu se jí postavit. Chce najít viníka a pomstít se. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Televizní snímek Archiv nemá bohužel s televizním archívem České (Československé) televize nic společného, kdeže jsou doby skutečně kvalitní televizní produkce a časy vynikajících česko-slovenských televizních inscenací, Archiv jakoby přešel z novácké manufaktury na výrobu prefabrikovaných telenovel, a to nejen takřka totožnými hereckými tvářemi (v případě Jana Šťastného mi dokonce slovo ,,herec" připadá nepatřičné, jeho herecký výraz je jako jeho oblečení - ve všech rolích stejné... a to nemohou změnit ani herečtí mistři jako František Němec či Emília Vášáryová), ale především tou plytkou povrchností, s jakou přistupuje k tématu tak zásadnímu, jako je vyrovnání se s naší národní předlistopadovou minulostí. Jestliže takto, tak raději vůbec... ()
Scénář Ivy Tasovské a Miroslava Sovjáka vystřižený jako z nepovedené telenovely („kdo s kým, kdy, proč“ zarámované politickým motivem). Vrcholem marnosti je ne/potvrzení otcovství. Hudba Emila Viklického prvoplánovitě tklivá stejně jako pokusy o záběry na rozervaného hrdinu uprostřed krajiny… Dvě hvězdičky za jezevčici Žofinku a hereckou snahu, která ale vyzněla naprázdno… ()
Pocit ukřivděnosti je velmi zatemňující prostředek, člověk tady nejde proti vnějšímu nepříteli, ale musí se vyrovnat hlavně sám se sebou, odpuštění a smíření totiž nejvíce pomůže nám samým. A tak byl v tomto příběhu paradoxně největším sígrem "disident" Němec, kterej si zbytečným babráním v minulosti pošramotil obrovský kus přítomnosti právě proto, že odhalil něco, s čím se nebyl schopen morálně srovnat. Podivuhodné ovšem bylo, jak rychle dokázal ztratit důvěru v někoho, kdo ho miloval (a dával mu to dostatečně najevo) dlouhou řadu let. On vlastně šel své mizérii hodně naproti. Sugestivní podání vynikajicího Němce dodalo tomuto vnitřnímu boji patřičnou dimenzi, a tak tento film patří mezi povedené produkty České telky. ()
TV/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Prostředí 6/10/// +František Němec v hlavní roli, kvalitní a napínavé drama, tísnivá a dramatická hudba -místy rozvleklé, v závěru mohlo být vyhrocenější/// Už jsem čekal že z toho bude Český Harry Brown. To se sice nestalo, ale i tak je to v rámci našich možností velmi slušné a hlavně dost silné drama, které je uvěřitelné a dobře zahrané. Film sice ke konci ztrácel dech a vše se vrátilo do poklidných kolejí, ale i tak mě to velmi upoutalo, takže u mě za lepší tři./// Celkem 68%/// ()
Maďarští Drazí zrazení přátelé, jejichž příběh se také točí kolem univerzitního profesora, kterého za minulého režimu udávali jeho kolegové, jsou po scénáristické a režisérské scéně mnohem originálnější. Snad proto, že příběh nezabírají v tak černobílé rovině a že si od tématu drží jistý odstup. I tak je ale Archiv v kategorii televizních filmů velmi slušný. A to především kvůli hereckému obsazení. ()
Reklama