Quentin Durward

Na základě Scottova romantickému románu (stručný obsah románu zde, četba celého románu je potom možná zde) natočil Richard Thorpe ještě romantičtější film. Od románu zaznamenávám několik odchylek, např. strejda v něm byl jinčí formát nebo, že se nám ve filmu tak nějak vytratila politická linie:-)) Vždycky jsem za vrchol téhle tvorby považovala filmy Jeana Maraise. Ale musím přiznat, že mě rytířské eposy „ohnivého“ Roberta Taylora opravdu nadchly. Proč ohnivého? Inu, kde se objeví v historickém (romantickém) filmu, musí něco hořet a on se v těch hořících hradech a městech zjevně cítí jako doma... Zde jsme svědky zajímavého souboje na lanech, za normálních okolností používaných k rozhoupávání zvonů, nyní jsou jedinou možností, jak se dopravit, kam je třeba, a pod nimi je vše v plamenech. Podobné ohnivé peklo jsme zaznamenali v antickém Římě v Quo vadis a hořelo rovněž v Ivanhoe, pro změnu zase hrad (skutečnost zaznamenávám jako protiklad k jinému oblíbenému herci, Ioanu Gruffuddovi, jehož živlem bude asi zase voda ;-), ale to jsem poněkud odbočila). Bohužel, jak už píše KarKulA, Kay Kendall nerozšířila řady filmových krasavic, které se objevily po boku okouzlujícího Roberta Taylora (Deborah Kerr, Liz Taylor, Ava Gardner, Greta Garbo), a podle mě byla ještě o cosi horší než Rowena v Ivanhoe, naštěstí se zde nevyskytovala jiná žena, aby to bylo tak viditelné jako tam, takže to člověk jaksi překousl. Ludvík XI. (ano, je to ten sám, co se s ním setkáváme v románu Victora Huga Chrám Matky Boží i ve filmech natočených podle něj, s výjimkou toho se Salmou Hayek) je vykreslen velmi realisticky, takže nás vůbec nepřekvapí, že jeho credo prý znělo: „Kdo má úspěch, má i čest!“ Jako oddechovka pro blbé zkracující se dny deštivého podzimu, nebo naopak nyní při zřetelně se dostavující jarní únavě, zejména pro duše netoužící po realismu ve filmu, ideální. Jako zajímavost připojuji, že i když se sir Walter Scott velmi snažil, aby se v jeho románech nenacházelo mnoho chyb, přesto se do Quentina Durwarda jedna vloudila, Karel stal burgundským vévodou až roku 1467... (28.02.2012)

Tak jsem si jen potvrdil, že historické filmy prostě nemusím. Nevím, čím to je, jestli těmi kostýmy, trochu výraznějším přehráváním, anebo prostě jen tím, že mi vadí doba, příběh, který je takto vyprávěn, ale i když vidím, že ten film není špatně natočen, nedokáže ve mně vzbudit žádné emoce. A nebude to jen tento. (22.05.2017)

Poslední ze tří rytířsko-dobrodružných eposů které MGM natočilo v 50l. s Robertem Taylorem. Pro Taylora pravděpodobně konec utrpení v podobě jeho nenáviděných "iron jockstrap roles" - pro mě zatlačení jedné nostalgické slzy v oku a pofňuknutí: "proč jich kurňa s Taylorem nenatočili více". Ale k samotnému poslednímu kousku - příběh je poměrně svižný a akční, hluchá místa se v něm objevují spíše výjimečně. Postava Quentina je ve své podstatě docela vtipná a není brána zdaleka tak vážně jako Ivanhoe nebo Lancelot, a celkově bych řekla, že Taylorovi sedla nejlépe ze všech. Drobnější problém jsem měla s Kay Kendall jakožto krásnou Isabele, která mě popravdě přišla lehce odpudivá (ještě větší šok byl, když jsem byla upozorněna že je o 13 let mladší než Taylor, na což teda opravdu ani náhodou nevypadá - alespoň ne v tomto filmu). Jinak ale krásné kostými, hezká hudba a poutavý příběh plný hrdinství, lásky, intrik a soubojů - zkrátka správná rytířská klasika se vším co k ní patří, a na které tolik ujíždím. 4,5* (27.02.2012)