Reklama

Reklama

Mezi dvěma světy

(festivalový název)

Film je fascinujúcim, vizionárskym a enigmatickým prepracovaním politických tém, ktorými sa režisér inšpiroval už pri svojom prvom filme. Jayasundara opäť ukazuje, vo skvelej vizualizácii a bohatým, efektným zvukovým dizajnom, smutný stav a zmätok, v ktorom sa nachádza jeho krajina po desaťročiach vojny. Vo vysoko metaforickom príbehu mladý muž doslova spadne z neba do problémových útrob krajiny rozorvanej neutíchajúcim povstaním. Kto je to? Reinkarnované božstvo? Padlý anjel? Alebo len jednoducho mladý nevinný muž, uviaznutý v bludisku stále sa opakujúceho šialenstva a hrôz vojnového stavu? (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (7)

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Pro film je klíčová scéna rozpravy mezi dvěma rybáři, která se otevřeně přiznává k inspiraci ústně předávanou legendou o princi ukrytém v kmeni stromu a zároveň vyzývá diváka, aby na vyprávění příběhu (resp. jeho možných výkladech a aktualizacích) aktivně spolupracoval. Ústně předávané příběhy přeci nemají pevnou strukturu a mohou být kdykoli a kýmkoli měněny, rozšiřovány a reinterpretovány. Tato skutečnost Mezi dvěma světy poznamenává zejména neustálými změnami v tempu a vyjadřovaných emocích či volným přeskakováním mezi časovými rovinami a vrstvením různých fikčních realit. Kamera se tentokrát nebrání pohybu a jednotlivé scény se vyznačují podstatně složitější inscenací, než byla k vidění v Jayasundarově debutu. Jakkoli je nelehké film výstižně popsat, skrývá se v něm mimořádný pocitový zážitek, koncentrovaný zejména do scén jako je hromadné ničení televizních obrazovek, „tanec“ s vědry či výjev, při němž hlavní hlavní hrdina jakoby spatřuje personifikace různých aspektů vlastní povahy. ()

Reklama

asLoeReed 

všechny recenze uživatele

Vimukthi Jayasundara, odchovanec francouzské artové kultury, se po předchozí minimalistické reflexi srílanské občanské války Opuštěná země (2005), za níž získal v Cannes Zlatou kameru pro nejlepšího debutanta, pustil do vizuálně, narativně a významově nasyceného, takřka surrealistického filmu-skládanky, jehož jednotlivé dílky roztroušené v ostrých polích, bouřících vodách a členitých pahorkatinách ostrovní divočiny není příliš lehké systematicky složit v jedno a tak obraz nabízí spíše radikálně smyslový souboj kontrastů, temporytmické hry a imaginativně bohaté struktury. Tak jako průnik fantaziemi mladého autora započíná náhlý vpád vlasatého syna nebes v oranžové košili z nadmořských oblaků a symboly vršících se epizod předznamenávají, komentují a mámivě vykládají tradované historky (vyprávění rybářů o princi, jenž se ukrýval v kmeni stromu) proplouvají svobodným způsobem i podmanivé sekvence natáčené v intuitivním tvůrčím transu, v souznění s dunivou, hutnou atmosférou děsuplného ráje. Přes enigmatický, snový ráz však lze metaforické dílo číst jako další, pocitový obtisk válečného chaosu, v němž jsou výjevy městské vzpoury (hromadné ničení televizních obrazovek) či venkovských soubojů a šílenství více či nepřímo konkrétní a zneklidňující. ()

Hank 

všechny recenze uživatele

Vimukthi to sází pěkně "zostra" jak mu přijde záběr po ruku. Se scénářem se - jak sám přiznal - nijak zvlášť nezalamoval a prostě točil - minulost, přítomnost, budoucnost, pravděpodobnost, nepravděpodobnost....žádnou logiku filmové záběry nemají a ani se tam- jak režisér dodal - žádná logika nevyskytuje:). ()

Reklama

Reklama