Režie:
Ladislav RychmanKamera:
Jan OstenHudba:
Vladimír PopelkaHrají:
Jan Čenský, Alois Švehlík, Jiří Krampol, Viktor Preiss, Hana Maciuchová, Petr Kostka, Marta Vančurová, Petr Oliva, Radoslav Brzobohatý, Ilona Svobodová, Vlastimil Zavřel, Lubomír Lipský st. (více)Obsahy(1)
Kdo by neznal Dumasovy bohatýrské Tři mušketýry, z nichž se posléze vyklubou čtyři - v čele s ohnivým Gaskoňcem d'Artagnanem. Tentokrát je uvidíte v muzikálové podobě vytvořené režisérem L. Rychmanem. Ale vraťme se do roku 1934, kdy požádala dramaturgie Vinohradského divadla básníka V. Nezvala aby vytvořil veršovanou hru na motivy prvního dílu tohoto slavného románu. Čtyřiatřicetiletý básník viděl v této objednávce vítanou příležitost vyzkoušet si talent i v divadelní hře. "Jsou to zvučné, elastické verše," napsala po premiéře kritika, "jež místy přímo zvoní svými rámy, oskouzlují galantním leskem a vzdouvají se do romanticky vznosného patosu." Po válce se básník k tomuto dílu vrátil, přepracoval je a dopnil vlastní hudbou. V této podobě a režii V. Kašlíka se poprvé hráli 8. května 1953 v tehdejším Divadle hlavního města Prahy v Karlíně. V roce 1982 je L. Rychman spolu s dramaturgem V. Sýkorou začali připravovat k televizní podobě. Podařilo se objevit i původní skicu Nezvalovy hudby, a tak mohla začít příprava na natáčení. Písně i scénickou hudbu moderně zinstrumentoval V. Popelka, a tak dnes opět v repríze ožijí Mušketýři v podání plném elánu předních herců pražských divadel v čele s Janem Čenským jako d'Artagnanem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Toto zpracování je určeno pro diváky, kteří rádi a často chodí do Violy, kdo nemá rád verše s hudebním ,,podtextem" bude otrávený. Nezvalovy verše jsou vtipné a lyrické tak jak jsme u něj zvyklí. Mně osobně tam neseděla hudební složka. Jinak vše vcelku dobře klapalo. Na TV zpracování velmi kvalitní, od obsazení po kostýmy. ()
"Nebuďte mě, pane. Když spím, tak obědvám..." pravil Planchet Vlastík Zavřel. Neodolatelný. Moje nejoblíbenější ztvárnění pana Dumase. Typově přesné obsazení, milá, jednoduchá hudba Vítězslava Nezvala, která mě hodně příjemně překvapila, nehledíc na pěkný text. ("Natáh´ bandalír, nakroutil si knír, byl jednou jeden muške-, mušketýr... ") ()
Jen pro otrlé diváky a posluchače. 1) Vítězslava Nezvala miluju jako básníka Devětsilu, poetismu a surrealismu 30. let._____Když po válce přešaltoval na socialistický realismus, už to očividně nebyl týž člověk (srovnej Lennona 70. let s Lennonem raných 60. let)._____O řemeslnou zručnost nepřišel, ani jeho nadšená víra v lepší zítřky mi nevadí._____On ovšem začal předělávat své předchozí práce podle kánónů nové doby. Vzpomínám si, jak jsem ve škole, kde jsem vyráběl velký referát o velkém básníkovi (přednést mi jej zabralo asi 100 minut celkem) čučel jako puk na různé verze jeho díla v závislosti na tom, kdy vyšly. A musím dodat, že ty změny se mi většinou nezamlouvaly._____ 2) Netuším, jaká byla původní verze hry z roku 1934 pro Vinohradské divadlo. Fakt, že ji po dvaceti letech zcela přepracoval ba dokonce doplnil vlastní hudbou (!) zní dost hrozivě. Po dalších třiceti létech se věci ujal zkušený režisér Ladislav Rychman, který už měl za sebou vedle špičkových prací rovněž řadu propadáků a vyrobil tuto podivnost._____ 3) Zpočátku divadelní nastudování připomíná klasickou televizní pohádku - režijní styl, hudba, výprava. A pak po 18. minutě nastoupí písničky..._____ 4) Hrozná, věru, hudba vylezla z jakéhosi obskurního zákoutí československých televizních pohádek. Melodie jsou vskutku neuvěřitelné._____ 5) Mimochodem, podobný šok jako při četbě vícerých verzí jeho veršů jsem zažil při poslechu jeho recitace. Jak je - byl Nezval vynikající básník světového kalibru, tak byl příšerný recitátor. ()
Překvapivě velmi povedené. Vynikající a skvěle obsazení herci, příjemné zpracování a velmi povedené songy, obzvlášť píseň kardinála Richelieu (Petr Kostka) je perfektní, melodická a sympatická odrhovačka. Přestože některé zápletky jsou zde upozaděny (a přestože jsou to ty nejpodstatnější), dá se zde hovořit o docela ucházející adaptaci (ale jej v případě, že ji neberete vážně). Ty dvě hodiny navíc velmi příjemně utekly a rozhodně se nebráním repríze. 75%. ()
2/2 S adaptacemi či obecně s tvorbou Nezvala je to těžké. Zatímco za jeho života vznikala vesměs díla vysloveně zralá, ať už v jakémkoli oboru nebo žánru, od 60. let se jeho jméno začalo používat jako synonymum pro pomníkového autora... A Rychman se podepsal přesně pod takových dílem, které je bohatýrsko-milostnou hudební komedií a nejmenuje se jen Tři mušketýři, ale Tři mušketýři národního umělce Vítězslava Nezvala - a to už je závazek. Nehledě na to, že Nezvalova inspirace Dumasem sama prošla od 30. let určitou genezí. Výsledek je tedy v rámci televizní tvorby hlavní redakce hudebního vysílání umělecky ambiciózní, ale stylově nedotažený. Výprava a některé scény, které jakoby vypadly z bezzubých pohádek, se třískají s veršovaným přednesem, přičemž celek jen marně hledá vhodné umístěný hudebních vložek. Herecky je to velmi nevyrovnaný počin, mušketýři jsou vesměs příšerní všichni, děsná je Vančurová i Svobodová, lepší chvilky má Maciuchová či Štěpánek, ale ti zas mají zoufale málo minut. ()
Reklama