Režie:
Ladislav RychmanKamera:
Jan OstenHudba:
Vladimír PopelkaHrají:
Jan Čenský, Alois Švehlík, Jiří Krampol, Viktor Preiss, Hana Maciuchová, Petr Kostka, Marta Vančurová, Petr Oliva, Radoslav Brzobohatý, Ilona Svobodová, Vlastimil Zavřel, Lubomír Lipský st. (více)Obsahy(1)
Kdo by neznal Dumasovy bohatýrské Tři mušketýry, z nichž se posléze vyklubou čtyři - v čele s ohnivým Gaskoňcem d'Artagnanem. Tentokrát je uvidíte v muzikálové podobě vytvořené režisérem L. Rychmanem. Ale vraťme se do roku 1934, kdy požádala dramaturgie Vinohradského divadla básníka V. Nezvala aby vytvořil veršovanou hru na motivy prvního dílu tohoto slavného románu. Čtyřiatřicetiletý básník viděl v této objednávce vítanou příležitost vyzkoušet si talent i v divadelní hře. "Jsou to zvučné, elastické verše," napsala po premiéře kritika, "jež místy přímo zvoní svými rámy, oskouzlují galantním leskem a vzdouvají se do romanticky vznosného patosu." Po válce se básník k tomuto dílu vrátil, přepracoval je a dopnil vlastní hudbou. V této podobě a režii V. Kašlíka se poprvé hráli 8. května 1953 v tehdejším Divadle hlavního města Prahy v Karlíně. V roce 1982 je L. Rychman spolu s dramaturgem V. Sýkorou začali připravovat k televizní podobě. Podařilo se objevit i původní skicu Nezvalovy hudby, a tak mohla začít příprava na natáčení. Písně i scénickou hudbu moderně zinstrumentoval V. Popelka, a tak dnes opět v repríze ožijí Mušketýři v podání plném elánu předních herců pražských divadel v čele s Janem Čenským jako d'Artagnanem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
2/2 S adaptacemi či obecně s tvorbou Nezvala je to těžké. Zatímco za jeho života vznikala vesměs díla vysloveně zralá, ať už v jakémkoli oboru nebo žánru, od 60. let se jeho jméno začalo používat jako synonymum pro pomníkového autora... A Rychman se podepsal přesně pod takových dílem, které je bohatýrsko-milostnou hudební komedií a nejmenuje se jen Tři mušketýři, ale Tři mušketýři národního umělce Vítězslava Nezvala - a to už je závazek. Nehledě na to, že Nezvalova inspirace Dumasem sama prošla od 30. let určitou genezí. Výsledek je tedy v rámci televizní tvorby hlavní redakce hudebního vysílání umělecky ambiciózní, ale stylově nedotažený. Výprava a některé scény, které jakoby vypadly z bezzubých pohádek, se třískají s veršovaným přednesem, přičemž celek jen marně hledá vhodné umístěný hudebních vložek. Herecky je to velmi nevyrovnaný počin, mušketýři jsou vesměs příšerní všichni, děsná je Vančurová i Svobodová, lepší chvilky má Maciuchová či Štěpánek, ale ti zas mají zoufale málo minut. ()
Toto zpracování je určeno pro diváky, kteří rádi a často chodí do Violy, kdo nemá rád verše s hudebním ,,podtextem" bude otrávený. Nezvalovy verše jsou vtipné a lyrické tak jak jsme u něj zvyklí. Mně osobně tam neseděla hudební složka. Jinak vše vcelku dobře klapalo. Na TV zpracování velmi kvalitní, od obsazení po kostýmy. ()
Jen pro otrlé diváky a posluchače. 1) Vítězslava Nezvala miluju jako básníka Devětsilu, poetismu a surrealismu 30. let._____Když po válce přešaltoval na socialistický realismus, už to očividně nebyl týž člověk (srovnej Lennona 70. let s Lennonem raných 60. let)._____O řemeslnou zručnost nepřišel, ani jeho nadšená víra v lepší zítřky mi nevadí._____On ovšem začal předělávat své předchozí práce podle kánónů nové doby. Vzpomínám si, jak jsem ve škole, kde jsem vyráběl velký referát o velkém básníkovi (přednést mi jej zabralo asi 100 minut celkem) čučel jako puk na různé verze jeho díla v závislosti na tom, kdy vyšly. A musím dodat, že ty změny se mi většinou nezamlouvaly._____ 2) Netuším, jaká byla původní verze hry z roku 1934 pro Vinohradské divadlo. Fakt, že ji po dvaceti letech zcela přepracoval ba dokonce doplnil vlastní hudbou (!) zní dost hrozivě. Po dalších třiceti létech se věci ujal zkušený režisér Ladislav Rychman, který už měl za sebou vedle špičkových prací rovněž řadu propadáků a vyrobil tuto podivnost._____ 3) Zpočátku divadelní nastudování připomíná klasickou televizní pohádku - režijní styl, hudba, výprava. A pak po 18. minutě nastoupí písničky..._____ 4) Hrozná, věru, hudba vylezla z jakéhosi obskurního zákoutí československých televizních pohádek. Melodie jsou vskutku neuvěřitelné._____ 5) Mimochodem, podobný šok jako při četbě vícerých verzí jeho veršů jsem zažil při poslechu jeho recitace. Jak je - byl Nezval vynikající básník světového kalibru, tak byl příšerný recitátor. ()
Tento dvoudílný televizní hudební film ve verších se drží klasického pojetí a má velmi dobré herecké obsazení. S hudební složkou je to trošku slabší, melodie nejsou tak chytlavé a někteří z herců nejsou zrovna slavíci, ale drželi se všichni statečně. Karel Svoboda by si s hudbou asi poradil líp než Vítězslav Nezval, který toto dílo i celkem zdařile a srozumitelně zveršoval. Pokud zohledníme, že se jedná o televizní inscenaci odehrávající se převážně v interiérovém prostředí, ale se slušnými hereckými výkony, dobrou výpravou a kostýmy, budeme se při sledování tohoto notoricky známého a již mnohokrát natočeného příběhu dobře bavit, když navíc v mušketýrských rolích uvidíme známé tváře našich herců. Však taky byli před třiceti lety všichni mladí a krásní. Teď už jsou jenom krásní. ()
Překvapivě velmi povedené. Vynikající a skvěle obsazení herci, příjemné zpracování a velmi povedené songy, obzvlášť píseň kardinála Richelieu (Petr Kostka) je perfektní, melodická a sympatická odrhovačka. Přestože některé zápletky jsou zde upozaděny (a přestože jsou to ty nejpodstatnější), dá se zde hovořit o docela ucházející adaptaci (ale jej v případě, že ji neberete vážně). Ty dvě hodiny navíc velmi příjemně utekly a rozhodně se nebráním repríze. 75%. ()
Poctivě natočená inscenace, která si zachovává napětí Dumasovy předlohy a zároveň ho odlehčuje Nezvalovou poetikou i evidentní hereckou chutí všech protagonistů. Příjemný divácký zážitek na pomezí několika režijně dobře skloubených žánrů. ()
"Nebuďte mě, pane. Když spím, tak obědvám..." pravil Planchet Vlastík Zavřel. Neodolatelný. Moje nejoblíbenější ztvárnění pana Dumase. Typově přesné obsazení, milá, jednoduchá hudba Vítězslava Nezvala, která mě hodně příjemně překvapila, nehledíc na pěkný text. ("Natáh´ bandalír, nakroutil si knír, byl jednou jeden muške-, mušketýr... ") ()
Tři mušketýři s krásnými verši a květnatou mluvou Vítězslava Nezvala. S písněmi je to trochu jako na houpačce - některé velmi povedené a některé míň. Ale to je tím, že tento hudební styl mi moc tady nesedl. Neříkám, že mi vadí muzikálové pojetí. Co se skvostně povedlo, to je herecké obsazení - které nejen typově, ale i charakterem, výrazem, tónem sedí na herce, jako by to bylo psáno na míru. Švehlík - Atos, Krampol - Portos a jemný Preiss - Aramis. Marta Vančurová jako královna Anna je okouzlující a zároveň má auru, jakou má mít. Brzobohatý jako Treville - hned jsem si vzpomněl na jeho dabing tytýž postavy ve slavném filmu z šedesátých let. A takhle bych mohl pokračovat. Kdo má rád verše, romantiku a Dumase, vřele doporučuji. ()
Tento film je původně divadelní hra, takže nejlépe zde působí právě interiérové scény, zatímco exteriérové se souboji jsou natočeny mizerně a vyhlíží často až komicky. Snad kdyby tvůrci divadelní základ přiznali a nechali vše odehrávat se na jevišti, výsledek by byl lepší. Takhle to není ani divadlo ani film. Nezvalovy verše v mluvených pasážích jistě nejsou špatné, ovšem hudební doprovod a některé texty písní to celé z mého pohledu sráží. Nějaká ta pěkná písnička by se tu sice našla, ale chybí cokoli chytlavého či zapamatovatelného. Navíc mám dojem, že autor nutí většinu herců zpívat nad jejich rozsah, čímž jejich zpěvu ubývá na síle a zvučnosti. Věrnost literární předloze není o nic větší než v ostatních filmových adaptacích, někde jde i vyloženě proti (např. Athos rozhodně nevyzvoní mušketýrům při první příležitosti své trápení, ale až d´Artagnanovi v opilosti mnohem později, Mylady de Winter nebyla ubohá oběť, ale bezcharakterní mrcha atd.). Navíc v druhém díle jde náhle vývoj velmi skokově dopředu, ač se předtím marní čas dlouhou písní cikánky v krčmě. Vzhledem k 130minutové stopáži bych očekávala více. Oceňuji pěkné kostýmy a některé interiéry. Obsazení je luxusní, ale ne vždy typově vhodné (např. Hana Maciuchová se na Mylady nehodila, Petr Kostka na kardinála vzhledově ano, avšak zrovna jemu vkládá scénář do úst pitomé věty a špatné písně, takže mi nakonec neseděl, o nešťastně zvoleném Janu Čenském na roli d´Artagnana nemluvě, ten mi neseděl ani hereckým projevem, ale on mi konečně nesedí skoro nikdy, Jiří Krampol jako Porthos jakž takž). Dobře zvolený byl například Petr Štěpánek coby vévoda z Buckinghamu, ale zdál se mi nezvykle strojený a neměl příliš co hrát, typově dobře vybrán a dobrou práci odvedl Viktor Preiss jako Aramis. Jediný důvod, pro který stojí film za shlédnutí, je tak podle mého názoru vynikající Marta Vančurová coby královna Anna Rakouská, které role padla jako ulitá, výborně ji odehrála a dokonce mě příjemně překvapila i pěveckým projevem. Navíc právě ona měla scénářem dány asi ty nejvíc ucházející písně. A hned v závěsu za ní Ilona Svobodová v roli Constance Bonacieux, která se rovněž typově hodila a podala skvělý výkon. Ostatně špatný nebyl ani Petr Oliva jako Ludvík XIII. Jinak jde o film, který mne zrovna nenadchl. Rozhodně nejde o tak povedenou záležitost, jakou je adaptace jiného Nezvalova díla, a sice přebásněné verze Prévostovy novely Manon Lescaut s Janou Preissovou a Petrem Štěpánkem. Pokud se na něj tedy ještě někdy podívám, pak to bude spíše na nějaké dílčí povedené scénky než na celek. ()
Perfektni ()