Pokoj

Moje první setkání s The Room proběhlo na YouTube, kde jsem jakousi podivnou shodou okolností narazil na video, které tvrdilo, že dílko Tommyho Wiseaua je tak špatné, až je svým způsobem geniální. Trvalo mi však roky, než jsem se přiměl se na něj podívat a nelituji toho ani omylem. Zatímco veledíla Neila Breena jsou pouhopouhými slátaninami patřícími do propadliště dějin, The Room je OPRAVDU film natočený s velmi seriózní vizí, odpadovým scénářem a neherci (ještě nikdy jsem se tolik nezasmál u dialogu, kdy jedna z postav sděluje, že má rozhodně rakovinu prsu), který je ve výsledku geniální komedií. Polovina dialogů je předabovaná v postprodukci (nejvíce patrné je to na milostných scénách, které mimochodem tvoří prvních 20 minut filmu, vyjímaje úvodní titulky – až později jsem poznal, že Wiseau je hodně vysazený na „sexy“ milostné scény a sází je do filmu jednu za druhou, i když třeba nedávají smysl – a scénách, kdy nejsou vidět ústa herců, tudíž je jasné, že Tommy hodně přidával dialogy až po natočení), většina scén je naprosto bravurně nelogických (jako postavy, které přijdou, něco řeknou a hned odejdou... typickým příkladem je scéna v květinářství, která to u mě okamžitě povýšila na nejvtipnější scénu světa – „Oh hi Johnny, I didn't know it was you.“) a postavička Tommyho Wiseaua je kapitola sama o sobě. Teď naprosto chápu, proč se The Room dodnes pravidelně promítá a vyprodává sály. Kultovní záležitost až na kost. „Don't worry about it“ – nejčastější odpověď Johnnyho na jakýkoliv problém :D. (16.10.2021)

V téhle zdegenerované době lze věhlasu v audiovizuální tvorbě dosáhnou nejen tím, že jste skvělý herec či vynikající režisér, ale také pokud jste třeba kompletně vypatlaný, vyšinutý, maniakálně narcistický pičus bez jakéhokoliv talentu. A když k tomu navíc máte prachy, abyste pět let nechali viset obří reklamu na vlastní hovno uprostřed Losích Andělic, kýžená publicita se nakonec dostaví, přičemž v dnešním jeblém a kulturně upadajícím světě sere pes, je-li negativní nebo pozitivní, publicita je prostě publicita a na jejích marginálních efektech lze solidně profitovat na obou koncích spektra. Na tom řitním někdy prostě stačí to, že vám v tak tak zvládnutém souboru neurovegetativních funkcí nezbylo místo pro rozum, soudnost, sebeúctu a vkus. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Třeba na Tytrubku se enormně pakuje odporný, trapný, neumětelský potrat, co miluje Májkraft a hraje Pokémongou, ačkoliv měl být dávno v lihu v muzeu genetických anomálií, jakož i armáda dalších kreatur. A všichni jsou očividně stejně blahoslaveně hrdí na to, jací jsou to dementi, jako tuhle Tomek. Lidé jsou prostě od přirození fascinováni bizarními vymaštěnci, po nichž by, nebýt soudobého virového šíření asociálními sítěmi, neštěk ani pes, a jejich neum pravděpodobně nikdy neopustil území klecového lůžka. Hovno kult, tohle je prostě jen obludná velesračka odpudivého pšontkovského degena, plná slizkých amatérských pornoherců a downích "dialogů", jakých jsou plné žumpy. Ovšem skvělý matroš k parodii, jsem zvědav. (22.12.2017)

Dalsia filmova polozka na pomyselnom bucket liste odskrtnuta. Je to skutocne jeden z najhorsich filmov ever, ale paradoxne, jeho krasu clovek doceni viac, ked vidi najskor making of (The Disaster Artist). Vahal som, ci plnu palbu alebo odpad...je to fakt tazka dilema :) Niektore sceny su neskutocne a Tommy Wiseau je typek na pohladanie. Genialna ubersracka! (15.05.2018)

[OBSAHUJE SPOILERY] Milý Tommy, tak jsem si konečně pustila tvůj opus magnum The Room a musím říci, že poněkud nenaplnil má očekávání. Tedy, ne že by to nebylo strašné, naopak, strašné je to opravdu velice velmi a to všech stránkách, vlastně tu asi nebyla jediná dobrá věc, s čestnou výjimkou tvé smrti; jen ses měl možná raději podřezat, neříkej mi, že byste v rozpočtu nenašli pár dolarů na plechovku červené barvy a z garáže nevyštrachali hadici suplující krkavici, z níž by tvým spoludřevům krásně tryskala do ksichtů ona červená barva, ale nějak jsem doufala, že to bude ještě zábavnější. Ne že bych se u všech těch krásných stupidit nezasmála, leč místy mne film i trochu nudil, což je věc, kterou takovému dílu odpustit nemohu. A Tommy, taková malá, přátelská rada - chceš-li se ve svých filmech předvádět nahý, udělej prochapadlo něco s tím rosolem, který se ti klepe po celém těle, jsi opravdu nechutný. Což mne přivádí ještě k jedné radě - příště si vyber ženskou, která nemá hnusné kozy. A přestaň se, sakra, dementně hihňat, doteď mi to zní v uších! [3,5*] EDIT 21. 12. 2012: The Room je film, který dokáže shodit stropní trám! (08.11.2012)

Jedno z nejlépe zpracovaných milostných dramat, které jsem měl tu čest zhlédnout. Tommy Wiseau se ve své prvotině pustil na tenký led a zpracoval věčné téma, střet mezi ženským a mužským principem. Ano, The Room je víc než cokoliv jiného především souboj jin a jang ve své nejkřišťálovější podobě. Muž, hrdina, jako symbol síly, lásky a zodpovědnosti a proti němu stojí žena či lépe řečeno děvka Symbol proradnosti, zrady a sobectví. Konečně někdo nazval věci pravými jmény! Tragický závěr je pak jen jasným vyústěním, které reflektuje současné pojetí genderové spravedlnosti. Vynikající herecké výkony pak jen umocňují hluboký niterný prožitek ze skvěle napsaného příběhu, v němž se zrcadlí i spousta jiných závažných témat lidské společnosti. Drogy, pracovní stres, alkoholismus, rakovina a další. Zdrcující a odvážné! Tommy moc dobře věděl, že síla jeho výpovědi by mohla leckteré přivést až na pokraj zhroucení, a tak vše vyvážil dokonalými komediálními prvky. Třeba historka o zapomenutých spoďárech, kterou si divák prožije na vlastní kůži a poté je znovu jejím aktérem převyprávěna, neměla chybu. Parádní film, kterému mohu vytknout snad jen mírné puritánství v erotických scénách, více explicity bych rozhodně uvítal, náznaky v podobě Wiseauova nahého pozadí tam byly, takových záběrů jen houšť. Přesto neotřesitelných pět! (14.10.2017)