Recenze (1)
Lauzirika se Scottem nezklamali. Jeden z těch filmů o filmu, po jejichž zhlédnutí vás nenapadá, co víc byste ještě chtěli vědět. K základnímu zmapování výroby od prvních verzí scénáře přes obsazení postav, výrobu rekvizit (jen vlajkám je věnováno cca 7 minut!), samotné natáčení (dávající mj. vzpomenout na dobu, kdy pubertální dívky při pohledu na Orlanda Blooma ztrácely rozum a zábrany) a náročný střih tvůrci přidali řadu nadstandardního materiálu. Scott chtěl původně realizovat projekt jménem Tripolis, ale na poslední chvíli dal přednost jinému scénáři stejného autora. Příběh Království nebeského se sice odehrává o několik století dříve, ale téma, k němuž měl Scott po 11. září potřebu se vyjádřit, je podobné – vztah křesťanství a islámu. Věrnost historickým faktům, která je v podstatě leitmotivem celého dokumentu (zvlášť co se týče vykreslení muslimů) posuzuje několik akademiků, kteří se nebojí upozornit na řadu zjednodušení učiněných kvůli větší dramatické působivosti. Oproti dokumentům soustředícím se primárně na to, co se povedlo, zde jedna významná linie patří dvěma verzím filmu (s chlapcem a bez), z nichž ta kratší a minimálně podle očividně zdrchané střihačky rovněž horší byla nasazena do kin, kritiky vesměs odmítnuta a diváky ignorována, čemuž se film také nevyhýbá. Tato dohra, neveselá zvlášť ve světle obrovského nasazení všech zúčastněných, které jsme sledovali předchozí dvě a čtvrt hodiny, ovšem zapadá do narativu o vizionářském režisérovi, který se rozhodl natočit něco víc než akční historický spektákl (tj. politický film, vymezující se proti stereotypnímu vykreslování muslimů jako barbarů) a širší (zejména americkou) veřejností nebyl pochopen. Jestli vás Království nebeské v době uvedení nechalo vlažnými, po zhlédnutí The Path to Redemption mu budete chtít dát druhou šanci. ()