Bezvadíkyještěprosím

Ted Mosby (Josh Radmor se tohodle nezbaví) servíruje hodně rozpačitý debut, který mohu charakterizovat pouze jako sázku na jistotu a navíc hodně podprůměrně provedenou. Příběhy několika náhodných new yorských přátel jsou spíše nezajímavé, dialogy neuvěřitelné, ale nejsou ani zábavné jako to dokáže třeba Woody Allen a všechny zápletky bohužel spějou za odhadnutelným, stokrát viděným, koncem, včetně očekávaných odboček. HappyThankYouMorePlease je zbytečnou, nepříliš hravou indie říkankou, která může zaujmout dobře naladěného diváka, ale vítězstvím dobré, chytré kinematografie rozhodně není. 30 % (17.01.2016)

Jako předkrm k filmu Woodyho Allena tahle vztahová komedie nezklame. Vědoma si možností herců i rozpočtu, nejde do velkých existenciálních témat – přesto by i ve své lehké váhové kategorii mohla dosáhnout lepšího výsledku. Nemoudře jsme v úvodu delší čas ponecháni ve společnosti sympatického Sama, který ale, jak záhy vysvitne, nebude jedinou důležitou postavou. Nebylo mi zkrátka po chuti odbíhat od něj v nerytmických intervalech ke dvěma dalším párům. Zpomaluje to film a ztěžuje výraznější sžití s některou z postav. Samův příběh by přitom jako samostatná povídka hravě obstál. Možná měl Radnor pro začátek zůstat jen u ní. 65% Zajímavé komentáře: Nathalie, Toj, ScarPoul (29.04.2012)

Josh Radnor, zamilované, pozitivní, vztahové, příjemné, sympatické × obyčejné. Takže na úvod - Josh už asi navždy zůstane Tedem. Tři páry, tři vztahy, hezké, zvláštní, existenční a plné lásky. Jak jinak - všechno končí dobře. Co se mi tedy nejvíc líbilo, byl vztah Ann a jejího "obdivovatele" z právnického patra. To byla prostě paráda! Konec všelijaký, obyčejný snímek, který ale povzbudí. "A co jí řekneme, když bude zpívat strašně?" "Že jí to slušelo." (09.02.2011)

Nesmutnější na tomhle snímku je, že si ho za pár dní nebudu schopen vybavit. A přitom je to vážně povedený výlet do života několika lidí, kteří jsou navzájem propojeni a jak jeden z nich řeší nějaký problém, dotýká se to více či méně i ostatních. A že těch pověstných kotrmelců nám je zde předkládáno nemálo. Ale vždyť tak přesně to opravdu v životě bývá- ta cesta má zatáčky, odbočky, nerovnosti, kopce... A potktáváme na ní tolik ostatních lidí... 70 % Oblíbená část- rozhovor Sama a Charlieho u piva (01.08.2011)

Vezměte film Woodyho Allena, odstraňte ironii, sarkasmus, sexuální komplexy a talent pro přirozené dialogy a co vám zůstane? Trapný a nudný blábol nesympatického neherce, jehož ego přebujelo hranice jeho životního sitcomu. Nehezcí ňujorčané, co se chovají jako idioti a ve snaze o bohémský, intelektuální nadhled plácají strašlivé píčoviny, pardón, chtěl jsem říct životní moudra, z nichž by se jeden pozvracel i po koňské dávce Kinedrilu. Přeji Tedovi, aby mu Potkávání jejich matky zabralo ještě spoustu času a neměl kdy vybíjet si na ubohém divákovi své, jistě nedoceněné, scénaristické a režiserské ambice. StímhleběždoprdeleRadnore. (03.05.2011)