Režie:
Pavel HášaKamera:
Eduard LandischHudba:
Štěpán KoníčekHrají:
Petr Kostka, Slávka Hozová, Daniela Kolářová, Václav Postránecký, Vladimír Dlouhý, Jiří Zahajský, Jaroslava Tvrzníková, Jarmila Krulišová, Libuše Švormová, Svatopluk Beneš, Jarmila Smejkalová (více)Obsahy(1)
Blíží se vánoční svátky a s nimi přichází i chvíle překvapivých příhod a nenadálých setkání. Třeba takových, jaké zažili dva nerozluční přátelé a staří mládenci v televizní komedii režiséra P. Háši. Karel (P. Kostka) a Saša (V. Postránecký) dostali nové byty na sídlišti. Saša se těší, že si konečně budou užívat život a také skutečně nutí Karla chodit do zábavních podniků. Jenže vše změní náhoda, protože při stěhování Karel zjistí, že o poschodí výš bydlí jeho první láska Eva (M. Špánková-Hozová), kterou kdysi ztratil vinou své nerozhodnosti. Setkání na Štědrý večer se ukáže být osudovým… (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Tuto televizní inscenaci táhne režie a kvalitní herecké obsazení, pro normalizaci tak příznačné. Scénář je slabší, místy i plytký a to rojení mezilidských vztahů až rakovinně rozbujelé. Rozvedený muž, hraný Kostkou, působí dojmem supermana, který žije ve dvou či tří dnech současně. O vyslovený kiks ovšem nejde. ()
Keby len panelákovina, ale dokonca minimalistická panelákovna. Kostka žije v holobyte s jedným gaučom. Pomedzi načúvaniu susedov cez kuchynskú odsávačku pár a snahy trochu zariadiť holobyt sa čosi deje. V Kostkovom živote figuruje bývalá manželka, súčasná frajerka a ideál z mladosti - prvá láska po rokoch. Kostka pri rozhodovaní sa, že čo a ako ďalej vo vzťahu výdatne paří, Popri tom sa ukáže aj náznak fungovania prostitúcie v zlatých rokoch osemdesiatych (barmani dohadzovači). Rozhodne nie márne dielo, pretože takéto socialistické bizáry celkom dobre ukazovali dobu, nie cez politiku, ale ešte presnejšie cez sociokultúrnu stránku (byty, bary, tance). No a ďalej to, ako si v tej kostýmovo a architektonicky potreštenej dobe ľudia riešili svoje celkom normálne túžby a vzťahy. Samozrejme je to také trochu lacné televízne (ale zase ako minimal ujde), horšie, že sa to ťahá ako stará pančucha a deklamácie dialógov sú poslabšie, takže 60%. ()
Mám hodně velkou představivost, ale kde se nám schoval ten humor? ()
Pokud chcete vidět normalizační vánoční drama u prostředí panelového sídliště tak prosím... Komedií bych to rozhodně nenazval. Sice v tom hraje Kostka s Postráneckým a další škálou dnes ceněných herců, ale to je asi to jediné co celé to dílko drží nad vodou. Z toho panelákového holobytu a zeleného lina hlavního domovního schodiště na mne dýchla dávná pachuť Jižního města...Dívat se hoďku a půl, jak Kostka během vánoc přemítá zda si vezme Kovářovou nebo Honzovou... to je celkem hodně minut... Jinak i mne udivil ten podnik s telefony... Dávám jen dvě kolečka salámu. * * ()
Příjemná pohodovka, která se mohla chlubit hercem v hlavní roli, neurazí a nenadchne asi nikoho, ale jednou se vidět dá. ()
Slabší romance se zápletkou současného vztahu a první lásky. Nejde však o komedii, spíš o romantickou inscenaci, kterou před propadem zachraňuje Petr kostka svým hereckým výkonem. ()
Mohla bys mi půjčit pánev?, zeptá se Petr Kostka své bývalé lásky (Slávka Hozová) krátce poté, co ji znovu objevil v jakémsi šedivém socialistickém paneláku, kam se právě nastěhoval. Typická dobová slátanina, jejíž umakartový lesk ovšem za těch bezmála čtyřicet dekád povážlivě pobledl. Scénář je nepoužitelný, herci otřesní a fakt, že prim tady hraje cosi jako digestoř je fakt neskutečnej bizár. ()
Vyčpělá "komedie". Komický se chvílemi zdál Postránecký, jinak nikdo. V hlavní roli není Kostka, ale digestoř. Dialogy jsou naprosto primitivní, stejně jako celý scénář (na syna stále někdo před panelákem čeká - taxík, Jana...). Škoda, že místo záclon neshořel ten scénář. ()
Paneláková normalizační romance, která by se mohla odehrávat téměř kdykoliv, ale Vánoce, ty jí dodají to pravé kouzlo ... Trochu klišoidní příběh o hledání toho důležitého v životě, pravých vztahů a těch správných hodnot, končící tím pravým happy endem, jak se na Vánoce sluší a patří. Standardně příjemný Petr Kostka. Václav Postranecký v roli ne nepodobné té, kterou si později "střihl" v komedii S Tebou mě baví svět. A velmi něžná Slávka Hozová. Poněkud opomíjená dáma českého herectví, neprávem. ()
Z naprostého televizního dna povznáší tento výtvor jen odzbrojující bezbrannost Slávky Hozové. A to ovšem jen nezáměrně. Její postava je stejně tak nevěrohodná jako ta Kostkova, která provází diváka celým tím „děním“. Ta Kostkova – není to ani hrdina ani antihrdina, právě jen „postava“ – se vymyká vší normalitě i abnormalitě. Jedná zcela mimo život – téměř až mimozemsky. Gesta a slova volí zcela nahodile, právě jako náhodně jedná. Zato sociální prostředí jsou odpozorována neomylně a právě tak neodchylně i prezentována v normalizační interpretaci: velkoměstský lokál (cosi mezi barem a bordelem) je ještě stravitelný (jakkoliv se mi nechce věřit, že nějaký zdejší podnik byl zkraje osmdesátých let vybaven telefony u stolků), zato „maloburžoazní“ rodina kulturně žijících starých manželů se „starou pannou“, která zůstane v třídně rozdělené společnosti „na ocet“, je zkarikována opravdu ohavně. Vrcholem je ovšem socialistický panelák s odposlouchávacími odsavači par – myslím, že nejednomu divákovi na Jižním městě i jinde tehdy u večeře zaskočilo. ()
Kostka se zde plácá ve vztazích jako česká fotbalová reprezentace v kvalifikaci na cokoli, a páč zažívám to samé, přišlo mi to náramně vhod a zároveň mohu potvrdit, že je tato čistě lidská problematika velmi přesně zachycena. ()
Velice krásný příběh o lásce, která k sobě po letech našla cestu, i když jak to tak bývá, ublížila zase někomu jinému, v tomto případě mi bylo moc líto paní Kolářové. Podobné typy filmů mám moc rád a můžu se na ně dívat často. ()
Takovou větu jako pronesl pan Kostka, tak s oblibou používám taky, protože se nechci zúčastňovat pravidelných krysích dostihů, které se začnou konat už od listopadu a dojdou svého vrcholu právě o Vánocích. Mediální masírka taky stojí za to. Ať se tomu vánočnímu bláznění bráním sebevíc, tak mě to taky semele. Moc komediální mi to nepřišlo. Mohlo to být zajímavé drama. Herci se snažili, ale příběh je slabý. ()
Petr Kostka v roli muže, který si vcelku zpackal život a pořád ještě pořádně neví, co vlastně chce. Po dvaceti létech potkává svou první lásku (má oblíbená Slávka Hozová) a začne se chovat jako idiot. Svým způsobem je jeho postava spíše nesympatická, bezcharakterní a záporná, záleží na úhlu pohledu. Jeho rozchod s Danielou Kolářovou byl pěkně bezohlednej. Vcelku bizarní byl i podnik, kde se lidé v jakémkoliv věku seznamovali a dobrej byl i dohazovač štětek Jan Přeučil. Komedií bych tuto inscenaci rozhodně nenazval. Je v tom jakési takési poselství, že je lepší jednat hned podle svého srdce, ale vyznívá to podivně. Slabší, ale ne úplně špatný kousek ve filmografii Pavla Háši. ()
Tedy kde se v tomto filmu bere Stella Zázvorková a jak je možné, že se uvádí, že je to komedie? Nudné panelákové socialistickovánoční předlouhé blues...prázdné interiéry, prázdné dialogy... A jak vidím podle uživatele sator, servírují nám toto televizní dramaturgové kolem Vánoc opakovaně. Ale proč? I když, letos (29. 12. 2012) běžel tento filmový útvar mezi 1 a 2 hodinou ráno. ()
len normalizacna konzervacka, kde pribudli Vianoce. Dialogy su poslabsie, zufalo malo sa toho deje. Dalsi z rady podpriemernych filmov, ktore ukazovali zidealizovanu normalizacnu realitu v CSSR, presne taku aka vyhovovala vladnucej KSC : 20 % ()
O 20 minut kratší stopáž, tak se nenudím a vcelku slušné dílko pod taktovkou pana Kostky, by bylo super. 40% ()
Příjemná konverzačka, potěšil hlavně Jiří Zahajský a spousta zapomínaných herců ve vedlejších rolích (Ladislav Navrátil aj.). Někdo tu v komentáři řeší Stellu Zázvorkovou...je ve scéně, kdy partaje rozhodnou, že správcem paneláku učiní Kostku. :-) ()
No nehrát v tom Petr Kostka tak sem to asi nedokoukal.Stopáž je neůnosná. ()
Nevadí mi komunistické televizní komedie z rozestavěných panelových sídlišť. Ale příběh neustále váhajících inteligentních lidí středního věku o svém vztahu či nevztahu je hrozně vleklý a bez špetky energie. Ani jindy výtečný Kostka tu není ničím jiným než tuctovým hercem. Ale jasně, v televizní inscenaci se nehraje na herectví, ale má se hrát na zábavu a ta se tady neodehrává skoro vůbec. Nebýt vskutku podařeného závěru, stálo by to za zlámanou grešli. ()