poster

Blood and Sand

Drama / Romantický

USA, 1922, 80 min

Kamera:

Alvin Wyckoff
(další profese)
  • Sandiego
    ***

    Pro dnešního diváka trochu ubíjející ukázka melodramatu nejtradičnějšího střihu podléhajícího diktátu hvězdného kultu a diváckých tužeb. Na druhou stranu sledovat využití mírně exotizujícího Valentinova vzhledu v obraze španělského temperamentu a vášně a snažit se přitom pochopit výšiny jeho dobové slávy přeci jen snímek povyšuje na zajímavý artefakt promlouvající i v dnešní době.(24.10.2013)

  • Wiliem
    ***

    Hodně levná, přímočará romance o osudu odvážného mladíka, který se rozhodne stát se toreadorem. 50%.(22.7.2010)

  • hansel97
    *

    Tak jsem zkusil svůj první němý film a ne, prostě ne, tohle nepůjde. Neuvěřitelně mě to nudí, uspávací hudba a psané dialogy, ale dobře, to jsem byl ochoten tolerovat. Vadila mi přehnaná gestikulace herců, ale chápu, že byla jiná doba a pro vyjádření neměli slova. Takže se to taky dá akceptovat, ale takhle nudně a rozvlekle zpracovat příběh na hodinu do dvou bylo fakt dost, když se tam ani nemluví. Dal jsem do Project 52 Films by Women ještě dva kousky z němého, ale jak to tak vidím, asi je přepíšu na něco jiného, protože tohle není nic pro mě.(26.1.2016)

  • Matty
    ***

    Nejenom melodrama nabuzené španělským temperamentem (některé smilné pohledy a gesta by dneska prošly jedině v pornu nebo parodii), ale také smysluplná sebereflexe hvězdného systému. (Nevím, nakolik jde o zásluhu Dorothy Arzner, střihačky filmu a režisérky subverzivních filmů o šoubyznysu jako Dance, Girl, Dance.) Pokud bychom chtěli hledat paralely mezi protagonistou filmu a Valentinem, příběh vzestupu a pádu jednoho toreadora je v něčem takřka prorocký. Mladík ze skromných poměrů se díky svému tělu stane přes noc legendou. Milovaný dětmi i ženami, obdivovaný muži, musí čelit pokušením, jež s sebou sláva nese. Dvě odlišné ženy, dva ženské archetypy (vamp a madona), které vstoupí do jeho života, zrcadlí jeho vnitřní rozpolcenost. Carmen tráví většinu volného času modlením a z krku nikdy nesundává křížek. Doña Sol se naopak baví tím, že muže svádí a odvrhuje a aby biblická symbolika byla dostatečně zjevná, svého milence obdaruje prstenem ve tvaru hada. Nejspíš bychom měli věřit, že Juan se stal její obětí, že ona z něj učinila stejného štvance, jakým je bandita Plumitas (nejzřetelnější je tento paralelismus ve finále). Moralistní podtóny filmu postupně sílí, aby se dostaly na povrch v polopatickém závěru, kdy nám ovšem mravoučnou pointu překvapivě zopakuje postava psavého intelektuála, libujícího si v psaní o lidských neřestech. Přenechání posledního slova druhé nejzlovolnější figuře filmu, za jehož předobraz klidně mohl posloužit některých z dobových bulvárních novinářů, vyznívá velmi ambivalentně. V době premiéry díky tomu mohli být spokojeni jak puritáni, očekávající trest za hřích, tak divačky (a diváci), kteří do kina přišli kvůli fetišizujícím detailům Rudolpha Valentina a ne(u)spokojenému intelektuálovi se pouze vysmějí. Obdobně lze celý film sledovat jako paralelně probíhající konstrukci i dekonstrukci hvězdného kultu. 65%(17.10.2013)

  • - Rudolph Valentino chtěl na post režiséra obsadit George Fitzmaurice, ale studio ho donutilo místo toho pracovat s méně uznávaným Fredem Niblo. (AIMÉE)

  • - Podle spisovatele Jamese Kirkwooda Jr., jehož matka Lila Lee ve filmu ztvárnila Carmen, Rudolph Valentino rád konzumoval tradiční italská jídla, vydatně okořeněná česnekem. Proto Lee požádala, aby se její milostné scény s Valentinem točily ráno, tudíž by se nemusela vypořádávat jeho česnekovým dechem po obědě. (AIMÉE)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace