Reklama

Reklama

Largo desolato

(divadelní záznam)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Hru Largo desolato napsal Václav Havel v červenci roku 1984, rok a půl poté, co tehdejší režim, polekán celosvětovými protesty a Havlovým těžkým onemocněním, přerušil výkon jeho trestu. Byl to první významný signál ústupu moci před jejím oponentem. Napsal hru, v jejímž centru stojí disident, na nějž však nepohlíží jen z hlediska tragického, ale je schopen vnímat situaci a vztahy, i jejich absurditu s nadhledem a humorem. Hru v Divadle Na zábradlí v roce 1990 nastudoval režisér J. Grossman, autorův režisér a spolupracovník z let šedesátých, který do hlavní role obsadil Jiřího Bartošku... Hrdinou hry a jejím ústředním tématem je životní situace filosofa Leopolda Kopřivy, kterého autor zachycuje v období před hrozícím uvězněním státní represivní mocí. Hrdina se uzavírá ve svém bytě, kde přijímá nezvané i zvané návštěvy, jeho duševní stav se zhoršuje pod náporem toho, co po něm chtějí ostatní. Jedni, pro které je hrdinou, který „za nás“ bojuje proti totalitě, chtějí, aby ve svých postojích vytrval, druzí, představitelé represivních složek, žádají, aby své názory odvolal. A k tomu se přidává osobní sféra, v níž mu uniká manželka do jiného vztahu, zatímco jeho milenka se dožaduje proklamací a neklamných důkazů jeho lásky… (Česká televize)

(více)

Recenze (8)

sator 

všechny recenze uživatele

Havel se chtěl vypsat ze svých úzkostí a strachů a dokázal se i zasmát sám sobě ...Chybí reakce diváků... ()

Reklama

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Vtipný a nápaditý Havlův text doplněný neméně vtipnou a nápaditou režií dává výborný prostor k hereckému vyřádění se Jiřího Bartošky. Škoda, že ostatní účastníci jsou minimálně o jeden level níž než Bartoška. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Solidní televizní záznam vrcholné Grossmanovy divadelní inscenace absurdního dramatu Václava Havla z roku 1984. Grossman v něm aktualizuje své pojetí věcnosti jako základního a nejspolehlivějšího výrazového prostředku všednodenní absurdity, zde konkrétně usouvztažněné s reflexí bezmoci jedince vzhledem k sociální zvůli. Herci jsou zbaveni přirozenosti a proměněni v jakési loutky povyšují stereotyp postav na sebezáchovný životní princip, v němž se každý zbavuje podřízením – tu traumatizující, tu uspokojivé – osobní konvenci své vlastní osobnosti. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Pravdou je, že od mého prvního shlédnutí Havlova filmu Odcházení uplynuly léta. V té době jsem se na tento film díval jinak a proto si myslím, že i můj postoj k této hře bude zcela jiný, než by byl před léty. Osobně nyní chápu, co chtěl V. Havel vyjádřit. Tlak, který na něj byl vyvíjen ze všech stran, byl jistě velký a tíživý. Jedni chtěli, aby něco udělal, leč sami nebyli schopni pojmenovat co. Druzí ho za to něco, co ještě ani nebylo vykonáno, chtěli zavřít. Osobně tlak s manželkou a milenkou považuji za bezpředmětný, protože to byl Havel, kdo manželku soustavně podváděl, takže za toto si může sám, ovšem je otázka, nakolik autobiografické je toto dílo. Pravdou však je, že tak geniální tato hra není. Je veskrze postavena na hodně jednoduchých kulisách, ale především na opakováním vyřčeného. Navíc hodně prvků V. H. používal opakovaně. Normálně bych na to nejspíš nepřišel, ale ihned po této hře byl zařazen právě film Odcházení, kde jsem celou řadu již jednou použitých nápadů zahlédl. ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama