Zámek v Čechách

„Ja som vedela, že sa naše vzťahy nakoniec vyjasnia.“ Zámek v Čechách je skvelá vec stojaca najmä na výkone Jiřiny Jiráskovej a na silnom a pôsobivom scenári o odchádzajúcej dobe, kedy ešte bolo relatívne bežné stretnúť pozostatky šľachtických rodov, s ktorými sa ale tunajší politický systém nepáral a bolo jasné, že je otázkou času, kedy skončia a zostanú po nich len spomienky a rozpadávajúce sa staré sídla na obrovských pozemkoch, na ktorých o pár desaťročí vyrastú supermarkety a nákupné centrá. Okrem toho je to o ľuďoch a o tom, ako sa niektorí nemenia, čo možno nie je úplne dobre, ale iní sa vplyvom strachu menia radikálne – a to tiež nie je dobre. Silný koniec. (25.02.2021)

Po tisíci letech vykořisťování lidí šlechtou nastala doba, kdy si obyčejní lidé postupně vybojovávali určitá práva. Myslím, že v našich dějinách jsou asi tak tři nejvýznamější vývojové události. Objevení ohně, Velká francouzská revoluce, která smetla všechnu šlechtu v jednom velkým krvavým zadutí a díky nim to prošlo i v dalších zemích, a pak určité znárodňování šlechtického majetku po válkách (i po první i po druhé s tím rozdílem, že po první to bylo znárodnění za náhradu). Neříkám, že mezi šlechtici nebyly světlé vyjímky, kdybych to popíral, byl bych demagog, ale většina šlechty byla spíš jen "kal ze dna nádoby" jak píše Mark Twain. Ať se už týká zacházení s poddanými, diktátem náboženství, soudní moci, svobody pohybu a vůbec jakékoliv svobody, právem primae noctis, robotou, dávkama, poddanstvím, vězením mnohdy za nicotnosti... Je tolik věcí, které dělali lidem a jež jsou neodčinitelné, že nějaký znárodnění to nemůže nijak nahradit. Přesto přese všechno jsem s hraběnkou z Lansdorfu sympatizoval a fandil jí. Proč? Protože fanatický komouše nemám rád ještě víc. Komunismus je totiž podle mě jen obdobou feudalismu, protože lidem ničil životy úplně stejně a úplně stejně jim taky diktoval do životů, co mají dělat a kdyy to neskončilo, diktoval by ještě víc. Karel Heřmánek předvádí svůj klasický skvělý výkon. Tohohle chlapíka mám rád už od Fešáka Huberta Hraběte. Škoda, že poslední dobou hraje v televizi a filmech víc než jen sporadicky. A Jiřina Jirásková? Myslím, že je jasný, jak hraje už podle mých sympatií s její postavou. (17.02.2006)

Skvělé herecké koncerty Jiřinky Jiráskové, Karla Heřmánka i ostatních, poutavý děj noblesni výchovy starých časů, drama tehdejší doby mě velice zaujalo a hodnotím plným počtem hvězdiček a není to jen z nezměrné úcty k Dámě našeho hereckého Českého nebe, která dnešního dne ukončila svou životní pouť ..... (07.01.2013)

Když jsem se dohrabal k napsání komentáře k Erin Brockovich, na mysl mi přišla pro mě mnohem osobnější vzpomínka... ano, na paní hraběnku Jiřinu Jiráskovou. Na skutečnou dámu s nezdolnou odvahou a nezlomným duchem. Tento film je concerto grosso pro dva - a tím druhým je Karel Heřmánek. Zvláštní vztah šlechtičny a jejího sluhy je právě tím, co dodává ústřední postavě lidský rozměr, v tom smyslu, že onu dámu neidealizuje jako dobrotivou a starostlivou ochranitelku (což se filmům podobného zaměření často stává), ale přes všechny její obdivuhodné vlastnosti dává znát o jejím pocitu stavovské nadřazenosti. I když, kdo by se v podobné situaci choval jinak, že ano. Zkrátka a dobře - Zámek V Čechách je jedním z těch mála filmů, které ukazují věci tak jak jsou...ne jako Babička:) PS datované 8.1.2013 - když jsem Zámek V Čechách viděl poprvé, napadla mě morbidní myšlenka, že tenhle film by měla televize uvést, až nás Paní Herečka navždy opustí. A stalo se. Díky za to. Byť Světáky miluji, myslím si, že na Jiřinu Jiráskovou se sluší v téhle smutné chvíli vzpomínat právě takhle. (01.03.2006)

Konec starých časů přinesl začátek nových, bědných a pustých... Tragický příběh noblesní aristokratky ve zmaru éry, v níž vládla dělnická třída a která nenavrátila ztacenou čest lokajům, ale udělala lokaje ze všech. Vynikající scénář Jiřího Hubače a životní role Jiřiny Jiráskové... Krásný neskonale smutný film... (17.09.2017)