Mimina

Mně se tento dokument velice líbil. Časosběrný dokument o 4 miminech z různých koutů světa - od narození do 1 roku. Zcela bez komentáře, podbarveno hudbou, seskládaná mozaika záběrů jejich životů. Méně je někdy více - není tu ten "vševědoucí komentátor", který by nám vše sdělil - dívat se a přemýšlet tedy musíme sami... My jsme měli zrovna asi tak malou první dceru... Občas jsme se zasmáli, ale taky jsme přemýšleli, co je vlastně pro miminko důležité. Doporučuju všem nastávajícím či novopečeným maminkám a tatínkům! Zajímavé komentáře: Segrestor, Slarque, Janek, Chrustyn, Martinibaby. (09.01.2013)

Třebaže je možné, že již od narození sídlí v dětech zárodky jejich povahy, málokdo asi zvládne ji v tak krátkém dokumetnu postřehnout, zvláště když pozornost neustále těká mezí čtyřmi ratolestmi. A tak člověku, kterého pramálo fascinuje dětská loztomilost, nezbývá než se soustředit na rozdílnosti a podobnosti prostředí pro výchovu dětí v Mongolsku, Namibii, USA a Japonsku. Pozornost si divák musí nasměrovat sám, neboť žádný komentující vypravěč se tu nevyskytuje. Divák tak sice získává nad prožitkem filmu větší kontrolu a stává se aktivnějším (pokud na to má), ovšem nabízené podněty mu nemusí přijít přespříliš podnětné. Ano, něco postřehne: v Mongolské pustině taky mají telky, v Africe si jinak představují hygienu, Japonsko se mu představuje jak zemička dbající nejvíc na vzdělání (počítadlo) a USA materiálním blahobytem prostoupená zem. Všude se pije mateřské mléko, v Americe se ovšem nejdříve stáčí do lahví. Žel, divák zřejmě bude mít tendenci pozorované skutečnosti generalizovat na celé národy, ba civilizace, což na příkladu čtyř rodin nepovažuji za šťastné. Děcka... všechna v podstatě stejná, lezoucí, žvatlající, věcmi třískající, brečící, řvoucí, spící, zvědavá... Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že Balmes v tomhle kousku zřetelně šahá po vypínači lidské soudnosti a sází na to, že ta nemotorná stvoření rozvzdychají každou dušinku, přičemž tomuto cíli pomáhá i lobotomizující, pozitivními emocemi nabitou hudbou. Já však s láskou dokážu koukat na mimina jen tehdy, vzešla-li by z mých genů, a i to jen díky vědomí: "Jednou vyrostou." Raději bych se od tohoto režiséra shlédl filmy, na něž lákal obal DVD. Papuánec dávající se na křesťanství či revizor Nokie jedoucí na kontrolu do čínské továrny této firmy - opravdovější "střet" kultur než zde. Tady jsou kultury prostě pohozeny vedle sebe a střetávají se jen v divákově hlavě, která ale asi pro všechno to pištění pojede na nejnižší výkon. Slabé ***. (23.04.2011)

Dokument mimina se ke mně dostal úplně náhodou, ale upřímně jsem ráda, že jsem ho shlédla. Kdybych měla vystihnout aspoň část, tak asi těmito slovy…pohled na různá etnika a odlišný vývoj od fáze jsem těhotná a budu rodit, a následný proces vyvíjení dítěte od kojení k prvním krůčkům – úspěchům neboli pokrokům. Uchvátilo mě dítě z Mongolska a Afriky. Doporučuji vidět. Jde o pěkný dokument a nemusíte být rodiči, milovníci dětí. (05.11.2014)

Když člověk vidí, jak malý Mongol místo dudáka cumlá kus špeku z čerstvě zabitého poníka a pak zcela bez skrupulí pomočí koberce, které jsou v jurtě jeho rodičů něco jako u nás servis po babičce a všichni z toho mají radost, i když v tom pak sami spí, anebo malého ovambského válečníka z Namibie, který ve svých šesti měsících, kdy už dokáže všude lozit, válí se psy v louži, z které se pak, zcela žíznivý z této kratochvíle, mocně napije, tak ví, že vidí něco velmi unikátního. Takový divák pak zjistí, že tahle mimina se mají docela fajn. A když vydrží déle, uvidí pak záběry na normální evropské mimino, jak leží zabalené v dupačkách od Diora v ohrádce, ke které je připevněna celá škála hudebních hraček od FisherPrice, a řve jako svině při pohledu na jateční pistoli. A vidí, že to má z toho, jak jej jeho emancipovaná matka vláčí po doktorech a různých seancích, kde se setkává s podobně založenými matkami od Diora a dlouze spolu na hřadě diskutují. Pak se záběr vrací k Ovambům v Namibii. Matka cosi malému dítěti vykusuje či ústy lape poletující mouchy, aby snad to děcko neotravovaly, a přitom jsou, matka i dítě, velmi klidní a spokojení a těší se dobrému zdraví. Dokument tak přináší jednu velkou otázku, kterou nenápadně rozvíjí na kontrastních záběrech těch nejmenších lidí z celého světa. Ta otázka je ale poměrně nepříjemná. Mají se děti z primitivních kmenů v civilizaci nedotčených koutech Země lépe, než naše děti? (02.01.2013)

Můj příspěvek bude cíleně a uvědoměle xenofobní, zjednodušeně generalizující a také obžalobou třetího světa. Narodit se v Africe znamená dostat stejnou porci mateřské lásky jako jinde, ale bohužel také vyrůstat v prostředí pustém na podněty, válet se v prachu a hrát si s kameny. Bezvýchodnost a apatie před chatrčí, které budou lemovat i zbytek života...Žádný vývoj, žádná evoluce, žádná snaha o zlepšení životních podmínek...Mimina samozřejmě všude roztomilá... (15.01.2011)