Durarara!!

Durarara!! ma prekvapila svojou schopnosťou rozprávať príbeh. Príbeh je dobrý a zaujímavý, ale jeho rozprávanie je na najvyššej možnej úrovni. Všetko postupne do seba zapadá a aj keď niečomu v tej sekunde úplne nerozumieme tak keď pozeráme ďalej zistíme, že lepšie sa to vymyslieť nedalo. Tvorcovia nám ukážu v jednom príbehu čo sa stalo predtým, čo sa stalo potom, minulosť postáv a čo ešte je spestrením ukážu nám čo jednotlivé postavy robili počas deja čo sme sledovali predtým, čo robila iná postava. Tvorcovia takto postupne prepletajú dej a schopnosť ho takto nerušene, až by som povedal prirodzene prepliesť je genialita. Ja by som bol schopný sa v takýchto nechronologických "čachroch machroch" stratiť, ale Durarara!! je tak jedinečná, že je to ťažké a človek cíti ako keby je to prirodzené pozerať na takto prepletený príbeh. Toto je teda najväčším kladom tohto anime. Druhým a dosť zásadným kladom sú jednotlivé postavy. Každá postava je sama o sebe individuálna a krásna. Je nádhera, že v príbehu si myslíme, že niektoré postavy sú zbytočnejšie než iné a potom nám dá Durarara!! pomyselnú facku a ukáže však táto postava je ešte dôležitejšia čo si si to doteraz myslel? Dej nemožno s určitosťou predvídať, chovanie postáv nemožno s určitosťou predvídať, dôležitosť jednotlivých postáv nemožno predvídať a ani čo bude v ďalšom diely sa nedá uhádnuť ľahko. Takto vymyslené anime sa mi teda musí páčiť. Durarara!! ma však nezaujala okamžite, ale potrebovala na to cez päť dielov. Po piatych dieloch som už bol chytený do tej nádhernej atmosféry veľkomesta a gangov. Gangy mi ukázali to, že síce môže ísť o zoskupenie ľudí, ale v konečnom dôsledku je každý človek individualita a potrebuje konať sám za seba. Do príbehu boli zasadené nadprirodzené (mystické) nereálne prvky, ktoré ho ozvláštnili (zvýraznili) a tým dodali ešte ďalší šmrnc. Najmä teda Celty a Saika. Izaya hral napríklad dosť zaujímavý šach. Fakt existujú ľudia čo ich baví sa pozerať na utrpenie iných? Asi existujú. Na svete sú ľudia čo ťahajú za všetky nitky intríg a tým sa nič nestane. Obrovským plusom je hudba, tá sa tematicky do príbehu lepšie hodiť nemohla a plus oba openingy sú fakt super. Keď by som musel porovnávať s Baccano!(m) (ako to tu všetci robia) tak toto je rozhodne lepšie hlavne postavami, ktoré sa viac vryjú do pamäti a dokážu si oveľa viac človeka získať. (Hodnotenie 4,5) (22.04.2015)

Ikebukuro, plno barevných postaviček, kterým vévodí Celty, Shizuo a Izaya, atmosféra, postupné rozkrývání jednotlivých příběhů, soundtrack, animace. Rozjezd je pomalý, konec zase lehce přehnaný, ale všechno mezi tím je zajímavé, originální, napínavé i vtipné a celá tahle mozaika dokáže diváka dokonale pohltit. Rozhodně se jedná o velmi zdařilou záležitost. 8,5/10 (27.01.2015)

Jednou vypráví svoje zážitky nenápadný středoškolský nováček, příště uvolní prostor pohledu do života neblaze proslulého intrikána a jindy se do popředí dostane bezhlavý jezdec z dávných legend. A není to parodie. Anime s nejobtížněji vysvětlitelným názvem dokáže sloučit linky jak zdánlivě obyčejných hrdinů, kteří našim školním letům snad nemohou být bližší, s nadpřirozeným hledáním sebe sama tak, že obojí funguje zcela nenásilně, civilně a uvěřitelně. Navíc ve chvílích, kdy situaci vidíme z pohledu Mikada a úplně jindy zase z pohledu Celty, jsou sice relativně vypravěčsky průhledné, ale zas a znova dokonale působivé. O podrobnějších dějových zákrutách se mi vlastně ani psát nechce, protože v takhle komplikovaném vyprávěcím schématu je i to nejmenší překvapení důležitým střípkem mozaiky. Pro milovníky netradičního řazení scén a zásadních změn tempa vyprávění jsou osudy postav z Ikebukura povinností. (03.07.2015)

škoda rozvleklého konce, který trochu sráží celkové napětí z první půlky seriálu. Ale prostě to svou logiku. Durarara!! staví na neskutečně dobře zpracovaném prolínání děje, kdy se podstatné věci dovídáte později a s o to větším důrazem na samu sdělovanou skutečnost. Postavy jsou své, jen některým tak trochu chybí uvěřitelnnost. Což zní samo o sobě dost podivně, když je jednou z postav bezhlavá motorkářka. Ale nedpřirozeno je prostě jen z formou existencí a tak některé obyčejné postavy působí až moc "superhrdinsky". Ale klidně jim to odpustíte. Velké plus je dokonalý soundtrack, perfekně zapadající do celkové nálady seriálu! (17.12.2013)

Nemyslel jsem si, že by mě povídání soustředěné okolo bezhlávého jezdce mohlo nějak zvlášt vyvést z míry, ale ono to skutečně fungovalo. Vyzdvihnout musím 3 věci: 1. Režie. Chvíli bylo pro mě problematické se vžít do nechronologického mozaikovitého vyprávění; o to větší důkaz, jak je mistrovsky děj veden, když jsem to vše začal chápat a mírně žasnout, jak se to prolíná a vysvětluje. Postavy nám jsou postupně dávkovány, každá má svůj prostor a necítíte se okradeni, že by někomu byla ukradnuta záře reflektorů. 2. Hudba. První opening i ending jsou jednoduše stylový, fajn na poslech, žádná ukřičená blbost. Jazzové kontůry během dílů podbarvují všeobecný silný nadhled k dění. 3. Postavy. Většina z nich je velmi dobře rozvinuta, každá má své typické charakteristiky a pohled na svět, takže dokážete mnohé z nich chápat a skamarádit se s nima. Žádná z nich není černobílá, což se jednoduše říká, ale o to hůře provádí na plátno. Nemůžu ale říct, že bych měl všechny v oblibě. Třebas prezenci diváky oblíbeného Shizua, respektive jeho samotnou existenci, jsem nedokázal úplně pochopit, protože zvlášť u něho nejvíc funguje ona neblahá Deus ex machina a objevuje se "náhodou" v pravou chvíli na správných místech, aby dramaticky způsobil to, co on umí nejlíp. Za to taková Celty či Izaya mají pro mě vskutku vymazlenější charakteristiky a hodně mě zaujali. Závěrem tomu nemůžu dát 5* kvůli tempu ztrácející 2. polovině a takový nemastný konec tomu taky úplně nepomáhá. Čas strávený nad tím ale litovat nemůžu. Pevné ctyřky jako má Anri. (01.06.2015)