poster

Bakalári (TV seriál)

Komedie / Rodinný / Povídkový

Československo, 1980, 60 min

Scénář:

Peter Ševčovič

Hrají:

Ivan Krajíček, Zita Furková, Paľo Mikulík, Oldo Hlaváček, Zora Kolínska, Eva Krížiková, Ľubo Roman, Zuzana Tlučková, Dušan Tarageľ, Juraj Slezáček, Hana Kováčiková, Viktor Blaho, Zdena Grúberová, Petra Vančíková, Monika Paššová, Jana Nagyová, Eduard Bindas, Vlado Durdík ml., Viera Richterová, Mária Breinerová-Mačáková, Vlado Kostovič, Ján Greššo, Juraj Ďurdiak, Ivan Krivosudský, Alojz Kramár, Ján Kramár, Ivan Rajniak, Andrej Hryc, Jana Bittnerová, Dušan Vaňo, Július Vašek, Kamila Magálová, František Dibarbora, Miroslav Noga, Ivan Vojtek, Vladimír Černý, Deana Horváthová-Jakubisková, Boris Farkaš, Marek Ťapák, Eduard Vítek, Dagmar Sanitrová, Magda Paveleková, Slavo Záhradník, Božidara Turzonovová, Marián Zednikovič, Igor Čillík, Michal Gučík, Roman Luknár, Matej Landl, Andrea Hrašková, Karol Spišák, Karol Čálik, Vlado Müller, Marián Labuda st., František Kovár, Ľudovít Greššo, Ivan Palúch, Jozef Skovay, Mária Prechovská, Oľga Zöllnerová, Soňa Valentová, Natália Hasprová, Tatiana Kulíšková, Marta Sládečková, Andrej Mojžiš, Ľubo Gregor, Zuzana Jezerská, Eva Večerová, Henrieta Mičkovicová, Milan Kiš, Zuzana Skopálová, Alena Vránová, Ladislav Chudík, Jiřina Krejčíková, František Zvarík, Ivan Letko, Daniel Junas, Viera Strnisková, Hana Maciuchová, Zita Kabátová

Střih:

Miroslav Dufek

Scénografie:

Luděk Škuta

Kostýmy:

Zdeněk Šánský
(další profese)
  • Paity
    **

    Slovenská verze Bakalářů, které sice neměli úroveň těch "Menšíkovských", ale přesto šlo o obstoujnou zábavu. Problémem byly hlavně náměty od diváků, které často za moc nestály.(18.6.2012)

  • arcticsky
    **

    Pamatuji si ten umakart a tesilové oblečení herců. Je sice pravda, že jsme u toho trávili sobotní večery, ale už tenkrát mi to bylo spíše protivné, ale co dělat - jiné programy nebyly a Rock- Palast byl na ARD 2 x do roka.....(15.2.2011)

  • -soch-
    ****

    Teší ma, že STV na tento seriál nezabudla a vysiela ho ešte aj dnes. Veľmi príjemné príbehy od divákov bratislavskí STVéčkari premenili na často naozaj vtipné grotesky s výbornými hercami. Ak sa niekto pokúsi označiť tento nie rodinný, ale komediálny seriál za odpad, určite daným vtipom nepochopil. A hoci som dobu, v ktorej sa tieto niektoré príbehy odohrávajú nezažil, dokážem pochopiť istú dávku trápnosti či gýčovitosti, ktorá práve tejto dobe zodpovedala. Epizóda, v ktorej hral Marián Zednikovič istého vtipkára sa mi veľmi páčila, najmä vtip, ktorý vymyslel s lanom. Ale to je na dlhé rozprávanie, to musíte vidieť. + Navyše jedinečná šanca vidieť Ľuba Gregora v posteli s baranom "zkožezodratým". :-)(24.2.2010)

  • MM_Ramone
    ***

    Niektoré epizódy boli celkom podarené. Reláciu "Bakalári" tvorili nie moc dlhé štúdiové inscenácie, ktoré boli vraj natočené podľa námetov divákov. Vtipné, netradičné príhody zo života. V programovej šedi vtedajšej štátnej televízie československej socialistickej republiky to bolo príjemné sprestrenie. Dneska to pôsobí už dosť archaicky. ***(24.2.2010)

  • WANDRWALL
    **

    Něco ušlo, něco méně. Je třeba si uvědomit, že socialismus věřil, jako ideologie, ve vylepšení člověka, kapitalismus mu tuhle iluzi neposkytuje. To se odráželo i v televizní tvorbě, a i v těchto krátkých hraných příbězích ze života.(16.11.2010)

  • - Na závěr každého vysílání bylo losování televizní loterie Mates. Do studia přicházeli autoři námětů jednotlivých příběhů. Diváky zajímalo, jak vypadají, co jsou zač ti, jejichž příběh se objevil na obrazovce. Losování se vysílalo živě, to přinášelo spoustu úskalí. Už jenom to, že má být televizi v jedenáct večer někdo, kdo kvůli tomu musí přicestovat z opačného konce republiky, která tehdy zahrnovala i Slovensko. Účinkování s lidmi, kteří se neuměli pohybovat před kamerou, měli trému, trpěli různými deklamačními vadami, vyžadovalo někdy značnou diplomacii. (Paity)

  • - Divácké příběhy jsou plné silných témat. Pisatel v dopise často popíše skvěle vypointovanou úsměvnou historku nebo svůj život, drama, které až vyráží dech. Film z toho ale nevznikne. Jen cit a dokonalá řemeslnost zkušeného dramatika ho dovede vystavět tak, aby z něj byl televizní scénář. V letech 1971–1980 jich Jaroslav Dietl napsal 168. Zpočátku vyžadoval, aby se mu dostaly do rukou všechny dopisy, které od diváků přišly. I jediná věta pro něj mohla být impulsem, který ho vedl k napsání příběhu, do něhož dosadil své osoby a děj. Kvantum dopisů mu pomáhala číst celá jeho rodina, ke konci požádal Libuši Pospíšilovou, aby zapojila své studenty z FAMU. Přesto mu to nedalo a často zalovil i v těch odložených. Aby se ujistil, že nezapadl příběh, který by stál za to. Během dlouhého vývoje Bakalářů se stávalo, že přišli jiní scenáristé a chtěli nahlédnout do diváckých dopisů v očekávání, že najdou hotový příběh. Většinou je odkládali s tím, že jsou to bláboly a divák je grafoman. Onu „zlatou žílu“, kterou skrývá zemina v podobě hromady bílých obálek, jak říkal, dovedl najít jenom Dietl. (Paity)

  • - Ke svému názvu přišli Bakaláři až později po svém vzniku. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit. Manžel poté nalezený kufr za dveřmi považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. (Paity)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace