Reklama

Reklama

Bakalári

(TV seriál)
Komedie / Rodinný / Povídkový
Československo, 1975, 60 min

Scénář:

Peter Ševčovič

Hrají:

Ivan Krajíček, Zita Furková, Pavol Mikulík, Oldo Hlaváček, Zora Kolínska, Eva Krížiková, Ľubo Roman, Zuzana Tlučková, Dušan Tarageľ, Juraj Slezáček, Hana Kováčiková, Viktor Blaho, (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Cyklus malých televíznych príbehov zo života podľa námetu televíznych divákov vyrobené v bratislavskom štúdiu. (oficiální text distributora)

Recenze (9)

-soch- 

všechny recenze uživatele

Teší ma, že STV na tento seriál nezabudla a vysiela ho ešte aj dnes. Veľmi príjemné príbehy od divákov bratislavskí STVéčkari premenili na často naozaj vtipné grotesky s výbornými hercami. Ak sa niekto pokúsi označiť tento nie rodinný, ale komediálny seriál za odpad, určite daným vtipom nepochopil. A hoci som dobu, v ktorej sa tieto niektoré príbehy odohrávajú nezažil, dokážem pochopiť istú dávku trápnosti či gýčovitosti, ktorá práve tejto dobe zodpovedala. Epizóda, v ktorej hral Marián Zednikovič istého vtipkára sa mi veľmi páčila, najmä vtip, ktorý vymyslel s lanom. Ale to je na dlhé rozprávanie, to musíte vidieť. + Navyše jedinečná šanca vidieť Ľuba Gregora v posteli s baranom "zkožezodratým". :-) ()

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

Niektoré epizódy boli celkom podarené. Reláciu "Bakalári" tvorili nie moc dlhé štúdiové inscenácie, ktoré boli vraj natočené podľa námetov divákov. Vtipné, netradičné príhody zo života. V programovej šedi vtedajšej štátnej televízie československej socialistickej republiky to bolo príjemné sprestrenie. Dneska to pôsobí už dosť archaicky. *** ()

Reklama

arcticsky 

všechny recenze uživatele

Pamatuji si ten umakart a tesilové oblečení herců. Je sice pravda, že jsme u toho trávili sobotní večery, ale už tenkrát mi to bylo spíše protivné, ale co dělat - jiné programy nebyly a Rock- Palast byl na ARD 2 x do roka..... ()

Paity 

všechny recenze uživatele

Slovenská verze Bakalářů, které sice neměli úroveň těch "Menšíkovských", ale přesto šlo o obstoujnou zábavu. Problémem byly hlavně náměty od diváků, které často za moc nestály. ()

WANDRWALL 

všechny recenze uživatele

Něco ušlo, něco méně. Je třeba si uvědomit, že socialismus věřil, jako ideologie, ve vylepšení člověka, kapitalismus mu tuhle iluzi neposkytuje. To se odráželo i v televizní tvorbě, a i v těchto krátkých hraných příbězích ze života. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (7)

  • Povídky vznikly v roce 1971 jako součást losování televizní loterie Mates. Zdálo se, že nápad dramaturgyně Libuše Pospíšilové nabídnout divákům tři krátké komedie v jednom pořadu, ztroskotá na nedostatku autorů schopných jednou měsíčně zásobovat televizi kvalitními scénáři. Když ale do hry vstoupil scenárista Jaroslav Dietl a režisér Jaroslav Dudek, počáteční pochybnosti zmizely. Základní kámen k více než desetiletému cyklu, který se těšil mimořádné divácké popularitě, byl položen. (Paity)
  • Ke svému názvu přišli Bakaláři až později po svém vzniku. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit. Manžel poté nalezený kufr za dveřmi považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. (Paity)
  • Divácké příběhy jsou plné silných témat. Pisatel v dopise často popíše skvěle vypointovanou úsměvnou historku nebo svůj život, drama, které až vyráží dech. Film z toho ale nevznikne. Jen cit a dokonalá řemeslnost zkušeného dramatika ho dovede vystavět tak, aby z něj byl televizní scénář. V letech 1971–1980 jich Jaroslav Dietl napsal 168. Zpočátku vyžadoval, aby se mu dostaly do rukou všechny dopisy, které od diváků přišly. I jediná věta pro něj mohla být impulsem, který ho vedl k napsání příběhu, do něhož dosadil své osoby a děj. Kvantum dopisů mu pomáhala číst celá jeho rodina, ke konci požádal Libuši Pospíšilovou, aby zapojila své studenty z FAMU. Přesto mu to nedalo a často zalovil i v těch odložených. Aby se ujistil, že nezapadl příběh, který by stál za to. Během dlouhého vývoje Bakalářů se stávalo, že přišli jiní scenáristé a chtěli nahlédnout do diváckých dopisů v očekávání, že najdou hotový příběh. Většinou je odkládali s tím, že jsou to bláboly a divák je grafoman. Onu „zlatou žílu“, kterou skrývá zemina v podobě hromady bílých obálek, jak říkal, dovedl najít jenom Dietl. (Paity)

Reklama

Reklama