Ajami

Muslimští Arabové, křesťanští Arabové, Izraelští Arabové, Palestinští Arabové, Židé a sem tam i Beduíni.... Vše zamícháno na předměstí Ajami, které dělá předměstí Jaffy, které dělá předměstí Tel Avivu... uff. Pro semitsky nerozumějícího pozorovatele je snímek poněkud chaotičtější, pro semitsky nemyslícího diváka je charakteristika postav velmi vyhrocená a postavy reagují přehnaně, ale tak to tam prostě je. Buď žiješ a pereš se o to abys žil dál, nebo prostě nežiješ. Tečka. Někdy však ani nežiješ, i když se o to sebevíce pereš. Ale abych jen nevytahoval reálie Izraele tak, kamera fantastická, střih i koncept bravurní! (Je pravda že na film se sám znovu dívat nebudu, ale nikdy neříkej nikdy) (20.05.2015)

Klobouk dolů. Naprosto objektivně a nezaujatě musím přiznat, že ačkoliv nechovám žádnou velkou náklonnost k Filištínským, tak tohle jsem zhltnul s maximálním zaujetím. Nikdy bych nevěřil, že se mi nějaká palestinská verze Amores Perros bude líbit ještě víc, než samotný Amores Perros. Téměř odpolitizovaný děj, maximálně realisticky a přitom zručně filmařsky natočené, bravo. Blízkovýchodní sociálně-kriminální drama jedna báseň. A neodpustím si poznámku k těm několika zdejším poznámkám těch, kteří prý tápali v ději a nevěděli kdo je kdo: Vážení, když trpíte nedostatkem mozkových buněk a navíc oplýváte nechápavostí a natvrdlostí, tak se radši příště koukejte třeba na Komisaře Rexe. (04.05.2015)

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč mají izraelské filmy takový úspěch na Oscarech? Někdo by řekl, že nad Izrael prostě není i pokud jde o filmy, jiný by mohl podezřívat z nadržování židovskou kliku v Hollywoodu, ale osobně si myslím, že tento blízkovýchodní stát prostě produkuje snímky západnímu divákovi blízké (což už se o mnoha východních kinematografiích říct nedá) a zároveň často obsahující oblíbená "festivalová" témata - tu válka, tu etnické spory, tu konflikt sekularismu a nábožentví... Ajami jako by byl pro festivaly na zakázku vyrobený. Scénáristicko-režisérské duo je složeno z Žida a izraelského Araba, vypráví se o životě arabské menšiny na předměstí Jaffy (de facto Tel Avivu, jímž byla Jaffa anexována), je v tom spousta náboženské, rasové i jiné nesnášenlivosti, je to točené polo-dokumentárním stylem, je to rozsekané do kapitol a vyprávěné nechronologicky - to by v tom byl čert, aby domu nepřistály do klína nějaké ceny! Ajami má ale kliku, že proházené vyprávění nepoužívá jen tak na efekt, ale s jistým účelem - demostruje takto provázanost omylů, předsudků a bezdůvodné nenávisti, jimiž si obyvatelé Ajami ztěžují (a ničí) životy. Však celé to klubko příběhů ani nemá jasně ohraničený začátek a konec. Ajami tedy není úplný prefabrikát, ale jiné izraelské želízko v ohni, Lebanon, pro mě představuje zajímavější a poutavější film, proto se přikláním spíše k těm třem hvězdičkám. 70% (15.06.2010)

Film trochu svým stylem připomíná mozaikovité příběhy Alejandra Gonzáleze Iñárritu. Je stejně emotivní, přičemž dává nahlédnout do každodenního soužití Židů a Arabů v tak trochu jiném světle, než jsme zvyklí. Není to o žádném politickém boji, nýbrž o běžném klanovém soužití, kdy za chybu jednotlivce platí celá rodina... kde nestačí peníze ani vliv starších, nastupují nekonvenční řešení vedoucí třeba i k prodeji drog, to vše na hraně zákona a rodinné cti, aby byl zachráněn aspoň jeden lidský život... Snímek nedává jasné odpovědi, neukazuje prstem na viníky, ani je neklasuje podle arabské či židovské příslušnosti... přesto lze cítit vzájemné sympatie i antipatie na obou stranách. I proto bych si přála, aby anglické titulky seděly časově. Bohužel jsem film viděla ve zvláštním načasování, takže orientace byla náročnější. Myslím, že po druhém zhlédnutí a nastudování titulků ještě pár detailů vypluje na povrch. I tak hodnotím tento film vysoko... Vím o něm už pár let a nezklamal má očekávání. (01.04.2013)

Tak ako je láska neuchopiteľnou a rozumom ťažko ovplyvniteľnou emóciou, dovolím si trvdiť, že s nenávisťou je to ešte horšie. Tá totiž býva veľakrát hlboko zakorenená v dušiach ľudí, napriek tomu, že si už niekedy mnohí ani nepamätajú čo bolo jej príčinou. Ľudia na blízkom východe a nielen tam, vedia o tom svoje a niet divu, že väčšina ich tvorby sa týka práve týchto tém. Mám rada tzv. puzzle filmy, ktoré sa potom v závere spoja do jedného celku, ktorý spojí životy všetkých zúčastnených do jedného príbehu. Miestami to možno bolo neprehľadné, ale nie natoľko, aby som to mala problém vstrebať. Celkovo mám izraelské filmy rada a tento rozhodne patrí určite k tým, ktorý si zaslúži pozornosť. Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou. (22.03.2016)