VOD (1)
Obsahy(1)
Profesor Vopěnka je světově známý český matematik, autor mnoha knih zabývajících se historií matematiky, především geometrie, a originálním myslitelem propojujícím matematiku s filozofií. Veřejně známým se stal především autorstvím největšího čísla (tzv. Vopěnkův kardinál) a svým dvouletým působením v politice - byl prvním polistopadovým ministrem školství. Jeho portrét pracuje s úlomky každodennosti, v níž se Vopěnka pohybuje nebo která se otiskla na jeho minulosti. Práce s obrazy v nich však hledá abstraktní kvality a snaží se diváka inspirovat k soustředěné interpretaci slov, jež mapují osobnost Vopěnky - matematika. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Dokumentárně esejistická koláž, ve které se prolínají jak archivní záběry, animované pasáže, tak i záběry geometrických obrazců, vše navíc velmi zdařile zvukově zarámované nezvyklým hudebním doprovodem, především ale komentářem profesora Vopěnky a příležitostnými glosami Andrey Slovákové. ()
"Človek by si mal vážiť to, čo sa stane všeobecnou vecou, všetci ju používajú a nikto už nevie, kto ju prvý vymyslel." Krásna úvodná veta (osobne je pre mňa takouto vecou najmä splachovací záchod) pokračuje komentármi prof. Vopěnku o svojom živote, názoroch a filozofii, vše prerušených poučenými otázkami režisérky, pričom obrazový podklad prechádza od všedného zobrazenia pracovne profesora do exteriérov, útržkov minulosti z dochovaných amatérskych flmov. Pritom sa vytvára zaujímavá paralela medzi vyslovenými a napísanými myšlienkami a obrazovými hrami svetla, tieňa, či rôzne nasnímanými povrchmi vodnej hladiny. Oživenie dodáva niekoľko animomaných vsuviek. Keďže mi dokument stál za opakované pozretie, hodnotím nadpriemerne. 65%. ()
Matematika, geometrie a jejich abstrakce do vizuální formy, která doplňuje komentář profesora Vopěnky, mi přišly vhodné a působivé, dokonce i ta podivná hudba začala časem dávat smysl. Je vidět, že autorka nad portrétem slavného matematika přemýšlela. ()
Prostorová představivost je jednou ze sedmi složek inteligence. Měl jsem na střední průmyslové škole jeden rok deskriptivní geometrii a stačilo. Dokument je geometrie a matematiky plný, ale naštěstí v popularizované podobě, něco o sobě. Knížky pana profesora mám některé přečtené. ()
Přes přitažlivost Vopěnkova výkladu mě celek neoslovil. Přišel mi příliš nejednotný, roztříštěný, a to především nedostatečným spojením životopisných vhledů a představovaných matematických idejí. Nadto přítomnost animovaných vsuvek mi příliš asociovala dávná "televizní vysílání pro školy", plná antropomorfizovaných množin, úseček a číslic, pověstné trauma nemocných školáků (v letech pozdně normalizačních) před dopoledními obrazovkami, zesilující jejich osamocenost připomínkou „živé neživé“ výuky kdesi nedaleko (nebo v dáli) a ztrpčující jejich karanténu. ()