Bestie bez vlasti

Tak co bude, do piče, s tou novou a lepší filmovou publicistikou, milé HOMO? Dneska tam mám kurvu, zmrda a hovno! Ani číst se mi to po sobě nechce, abych si nepřivodil nenapravitelné trauma, a hoššy z Cinespuru již čekají s otevřenými konečníky. *** Co to jako, kurva, bylo? Pokud to ve mně mělo vzbudit lítost a soucit s africkými vypatlanými malými zmrdy, zapůsobilo to asi tak stejně, jako když gorily týraly šimpanze a Čárltna Hestna v Planetě opic. Pokud mě mělo vyděsit a nasrat, že v jednadvacátém století s námi Zeměplacku stále obývají primitivní hovada na úrovni doby kamenné, které se po pečlivém militaristickém výplachu v útlém dětství stanou agresivními a narušenými primitivními hovady, načež se odstěhují do Evropy šířit lásku, porozumění a Islám, tak to se esoterickému nudilovi, panu Fučimunakulemu, povedlo dokonale. Naprosto se teď nemohu rozhodnout! Mám si jako po tomhle blijáku na dálku adoptovat nějakého lostomilouškého čelnouška a zajistit mu lepší budoucnost a doktorát z antropologie tím, že budu až do jeho pětadvacetin házet prachy do bezedných a naprosto nekontrolovatelných jam UNICEFU a Člověka v plísni, kteří pak za ně pořídí plukovníku Mugabemu nového Maybacha a budou mi do mejlu posílat fotečky, jak čelnoušek hezky tloustne a mocinky dobře mu jde matematika a humanitní vědy? Anebo mám raději přispět na eritrejský jaderný program, aby se ta zvířata už konečně zformátovala definitivně a Afrika se dala od nuly osadit humanoidními a hlavně humanistickými obyvateli, kteří by civilizovaně dbali o budoucnost svých dětí a bezmyšlenkovitě se v té údajné nepohodě jen pudově nemnožili jako krysy, aby měl Addidas s Benettonem kam vyvážet svá nevkusně křiklavá trička, opičí chunty měly dostatek vojáků na kmenové genocidy a světoví filantropové mohli usedavě plakat nad obrázky mouchami obsypaných čokoládových miminek s nafouklými bříšky a velkohubě vymýšlet řešení neřešitelného, které nakonec stejně zase jen apgrejduje plukovníku Mugabemu jeho vozový park, neboť světové politické klima nekompromisně diktuje „jen sem tam krmit, ale nikdy nezasahovat“? Tahle unylá až nudná dvouhodinová drezúra malých primátů, prokládaná místy urputným mletím hoven a hlubokým existenčním filozofováním malého negramotného debila, mi k tomu rozhodování věru příliš nepomohla. A nevytrhl to ani jako vždy famózní Luther s dokonalým africkým přízvukem. (04.11.2015)

Trochu iný "príbeh o dospievaní". Čakal som to ešte surovejšie, ale Fukunaga to v konečnom dôsledku dobre vyvážil - snaha šokovať neprebíja príbeh a celkovú myšlienku. Idris tradične výborný, ale všetci ostatní sú mu dôstojní spoluhráči. Réžia bez chybičky. (02.10.2016)

Myslím si, že na podobné téma nenajdete lepší film. Cary Fukunaga totiž použil veškerou depresi z Temného případu a vhodil nám tu do hlavní role kluka, který si v prvních dvaceti minutách hraje s jinými kluky a užívá si standardního života afrického dítěte v buši, které je rádo za každou mičudu, kterou mu západní civilizace přinese. Jenže ejhle, vznikne šok a tenhle kluk je vhozen do takového osobního teroru, že dostat se z něj, je prakticky nemožné. Cary je v tomhle totální borec, protože ve filmu vytvořil řadu scén, na které pravděpodobně nikdy nezapomenu. Také ale příběh vytvořil bez skrupulí a tak mě po celou dobu obrnil od emocí, čímž způsobil, že mě samotný film vlastně ani nijak nevyždímal. Při sledování filmu jsem tak byl jak duševně prázdná schránka, která bez emocí pozoruje hrůzy, které se v Africe dějí. Jen s tím rozdílem, že natočeno to bylo naprosto ultimátně. A to je vlastně ten jediný důvod, proč nedávám pětihvězdu. Netflix tak svým prvním celovečerním filmem hodně zaujal. (20.06.2017)

║Rozpočet $6miliónov║Tržby USA $90,777║Tržby Celosvetovo $90,777▐ režisér Cary Fukunaga sa teda riadne profiluje medzi dosť drsných režisérov čo sa filmovej palety tíka, opäť tu máme silnú krvavú drámu z Afriky, kde odboj nejakej čudnej frakcie likviduje všetko čo mu vojde do cesty, príbeh sa odohráva z pohľadu chlapca čerstvo naverbovaného do odbojovej skupiny a ten prináša smutný pohľad na proces upadnutia jeho mysle až takmer na samé dno súdnosti a začlenenia do nechutných praktík tejto skupiny ako že vojakov osloboditeľov, Idris Elba ako vodca odboju skvelý, úvod filmu prekvapí svojou detinskou hravosťou a tým umocní aj zážitok alebo lešpie povedané znechutenie z toho čo dokáže človek v tomto svete vykonávať, sila tieto filmy /70%/ (29.10.2015)

Přemíra artovosti a akademičnosti tenhle film skoro zabila... (22.08.2020)

O kolik by to bývalo bylo lepší, pokud by si to odpustilo onen papírem šustící, příliš často znějící, doslovně "každou emoci, kterou má divák cítit" vysvětlující a hlavně nadbytečný voice over? Sice o hodně, ale stále ne dost, aby to zakrylo, že jakkoli to umí být v mnoha ohledech působivé, tak to nezanechá žádnou stopu ("na duši"). Což s ohledem na v tomto směru kromobyčejně vděčné téma ("dětské" Conradovo Srdce temnoty) je přinejmenším s podivem, ne-li přímo na pováženou. (18.10.2015)

Smutná ukázka toho, co se stane, když pologramotný pervert velí jednotce zfanantizovaných nadrogovaných dětí. Natočené to je vytříbeně a herecky v pořádku. Nejvíc se mi líbila scéna, kdy už se na něj všichni vysrali, sebrali svejch pět švestek a jednoduše odešli. (21.08.2016)

Viděno 2x -- Fukunaga se nesnaží šokovat/dojímat za hranu. Beasts není greengrassovsky akčně/adrenalinově syrový. Ani přehnaně odtažitý a chladný. Ale samozřejmě to není ani americký patetický dojáček. Má ze všeho něco, ale zároveň má vlastní tvář a vlastní cit. Fukunagovo filmové chameleonství a nerozpoznatelnost charakteristického stylu napříč žánry z něj dělá jednoho z nejzajímavějších režisérů současnosti a samozřejmě i budoucnosti. Těším se, čím mě dostane příště. (21.10.2015)

„VIDĚL JSEM PŘÍŠERNÉ VĚCI. DĚLAL JSEM PŘÍŠERNÉ VĚCI. BUDEŠ SI MYSLET, ŽE JSEM BESTIE NEBO ĎÁBEL. JSEM VŠECHNO Z TOHO…“ /// Za 15 minut se seznámím s Agu a pochopím, že jedinej způsob, jak se vyhnout v (některých) africkejch státech válce, je bejt mrtvej. Agu vstoupí do povstalecký armády. Nejde o nešťastnou shodu náhod. Prostě takovej je život. Umění přežít – v tom je největší síla africkejch kluků. Naučej ho používat mačetu, a protože hlava je jako meloun, je jeho první zabití silným okamžikem (zřejmě i pro něj). Klučina Agu, hnusný myšlenky a neskrývaný násilí jsou průvodci snímku. Patří sem. Je to Afrika! Spolu s těma parchantama si uvědomíte, že s některýma věcma jim nikdo nepomůže. (Třeba s oživením kamaráda.) A když si některej z nich bude někdy schopnej představit neválečnou budoucnost, bude to úspěch. Za sebe jim přeju, ať jejich jedinou nadějí není cesta do Evropy. P.S.: Konečně pořádná role pro Idris Elbu. Taková, jakou dostanete jednou za život. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2005 napsal Uzodinma Iweala, číst nebudu. 2.) Mám rád filmy plný dětí. 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (23.10.2015)

Solidní film s nejlepším dětským hereckým výkonem, který jsem kdy viděl. Beasts of no Nation zobrazuje nekompromisně, syrově, brutálně, emotivně i velmi reálně civilní válku v Africe s děsivým vůdcem Idrisem Elbou, který to s Oscarem myslí vážně. Stopáž vůbec nevadí, film je svižný a velmi poutavý. Překvapivá Indie žánrovka. 80% (25.10.2015)

Bože, to zas bol film. Fukunaga mi asi chcel povedať strašne dôležité veci o vojne. Ako Mr. Pip s Hughom Lauriem. A ako Mr. Pipovi, ani jemu sa to nepodarilo. Ale čo mi vlastne chcel povedať? Že vojna je zlá? Že spolu s ňou prichádza šialenstvo? Že existujú detskí vojaci? To som dávno vedel a Cary k tomu nič nové/svoje/originálne nepridal. Len kĺže po povrchu a nie je zaujímavý. Iba minimum krát šokuje (mačeta). Po vizuálnej stránke to nie je najhoršie a detskí herci fajn (vrátane záverečného monológu pred „psychiatričkou“). Ale napríklad Idris Elba bohužiaľ pokračuje v úspešnom zošupe kedysi fenomenálnej kariéry. Hrá totálneho hajzla, tvorcovia sa ho ani len nesnažia čo i len na sekundu poľudštiť. Napriek tomu bol za svoj priehľadný, povrchný, suchý, nudný a neoriginálny prístup nominovaný na Zlatý glóbus. Nepresvedčivé, nudné a dlhé. Nebavilo ma to. (02.12.2016)

// Dvou hodinový (!) hraný dokument (!) o tom, že Afrika sucks. Jo, to nikdo nepopírá. A že to je vážné už jsme taky věděli a viděli předtím, tudíž... jsem se měl dozvědět, že Idris Elba je boží i jako napůl záporák? Eh. Je mi líto, krom toho, že to je řemeslně vynikající snímek, za kterým stojí obří režisérské úsilí Caryho Fukunagy, to fakt nepřináší vůbec nic nového a já se vlastně celou dobu spíš nudil, než bavil. Škoda. 6/10 (26.12.2015)

Temně atmosferické drama o beznadějné, krvavé válce v chaosu a s tlupou dětských válečníků, kde není lehký najít sympatie k postavám, jejichž život se zdá být tak nejistý, bezcenný a pomíjivý (tvrdě řečeno). Mrzí mě, že jsem se nedokázal zhypnotizovat, nechat v tom srdce a odnést si z těch všech hororů moc, ale bezpochyby je to film jaký se zapíše a najde si své očarované publikum - nedivím se proč. (18.10.2015)

Cituji jednoho novináře : „Jedná se o jednu z nejtemnějších stránek války, když se pro děti válka stane normou. Dospělí se zhroutí nebo zblázní, ale děti přežívají a rány nesou v sobě. Ještě se nenaučily ani mluvit a podle zvuku výstřelů poznají, kam granát letí. Týdny žijí ve sklepích a nevidí nic víc než ruiny domů a tragédii svých rodičů. Zvyknou si a pro děti se válka stává hlavním dějem jejich života, ale z té ponuré stránky.......... Zůstaly bez střechy nad hlavou a staly se z nich bezdomovci. Děti jsou to fyzicky a morálně zmrzačené. Nemají v sobě nenávist a disponují neuvěřitelnou odolností a schopností žít dál.“ Agu tam na jednom místě říká: "Znám lidský křik, pach lidských těl, znám, co dokáže hnědák a djamba v mé krvi. Jediné co umím, je boj. Jsem jen dítě, ale jsem jako stařec. Viděl jsem příšerné věci, dělal jsem příšerné věci. Ale v tomhle životě chci být šťastný..........." Není co dodat. (23.07.2017)

Tak tihle malí černošští ozbrojenci mě totálně odzbrojili a rozsekali svými mačetami. Tady cítím hereckého Oscara. (31.10.2015)

Podíval jsem se na to pod vlivem jednoho článku o dětských vojácích a musím říct, že ten stručný článek na mě zapůsobil víc, než dvouhodinový film, který fakta překlápí do příběhu. Ale špatné to není, má to fajn rozjezd, kdy si hrdina ještě užívá bezstarostného dětství, několik silných scén (první zabití, setkání s matkou...) a Idris Elba válí, ale v mých očích by tomu prospělo trochu svižnější tempo. (22.02.2016)

Válka je peklo. Při záběru, kdy kolem Agua a ostatních jednou džípy UN s bílými žurnalisty, mě až zabolelo u srdce. Protože veřejnost v krajinách s mírem si opravdu může tvořit obrázek jen skrze takto odosobněné okamžiky. Proto, jakkoliv tento film stejně nic nezmění, děkuji za jeho hlubší, bolestivější pohled na věc. Nevadilo by mi, ani kdyby Netflix místo filmu udělal minisérii, protože by to pak bylo zřejmě ještě o to silnější. Takto to ovšem zase působilo jaksi víc dokumentárně, ale na rozdíl od dokumentárních pořadů stále silně osobně - realita noční můry, do které se Agu dostal a musel v ní neustále žít, přičemž i malé momenty dětské radosti a zábavy byly promazávány téměř jednolitým utrpením. Celé to probíhá na pozadí rozpadu civilizace a ztráty jakýchkoliv hodnot, jednoho z mnohých nesmyslných konfliktů, které se v 20. století v Africe (ale mohlo to jistě být i kdesi jinde) udály. Cary Fukunaga tímto potvrzuje svůj status výjimečně talentovaného režiséra, který dokáže už jen pomocí obrazů podat hluboce zneklidňující atmosféru nebo i poselství. Nádherné scenérie střídají brutální záběry na brutální činy velitele Idrise Elby a jeho batalionu, zmanipulovaného sílou velitelovy osobnosti a taky danou situací. Našlo by se zde min. 5 opravdu hrůzyplných momentů, které nebudují svou sílu jenom na zobrazeném násilí, ale na přerodu dětí na skutečné bestie bez národa. Hudba je minimalistická a dotváří sílu výpovědi. Malý Abraham by možná skoro zasloužil oscara. Chop Him! (18.10.2015)

Na Beast of no nation som bol veľmi zvedavý, keďže táto tématika ohľadom detských vojakov zapojených do afrických občianskych vojen mi príde nadmieru atraktívna a pritom nevyužívaná, toto je prvýkrát, čo sa s ňou stretávam vo filmovom spracovaní a našťastie to nedopadlo vôbec zle, ale predsa len sa nevyhnem pocitu, že sa z toho dalo získať aj viac. Na moje prekvapenie ma to hlavne úplne minulo po emocionálnej stránke, tu sa skutočne nenašla ani jediná scéna, ktorá by ma aspoň trochu zasiahla, čo ma mrzí najviac a tiež to mohlo byť aj o niečo drsnejšie, ale zase beriem, že tvorcom šlo o natočenie plnohodnotnej drámy z tohto prostredia a tak som s tým nemal problém. Ale inak sa mi na to prvé dve tretiny pozeralo viac než dobre, dejovo to síce neprekvapí, ale aj tak to bez problémov spĺňa žánrové očakávania, pričom to ešte k tomu prebieha svižne, nájde sa tu dostatok zaujímavých postáv, ktoré pritom nie sú čiernobiele, takže určitým spôsobom sa dá fandiť všetkým, dokonca aj tým záporným a našťastie to kvalitne zahrali aj samotní detskí vojaci na čele s hlavným hrdinom, pričom ale nechýba ani nejaký ten predstaviteľ charizmatických dospelých, v tomto prípade Idris Elba. A poteší aj pár kvalitne zvládnutých akčných sekvencií. Ale po obsadení mesta sa už dej začne posúvať smerom, ktorý mi vôbec nevyhovoval a tak to síce stále bolo kvalitne zvládnuté, ale už som skôr čakal na koniec, lebo ma to už ani moc nezaujímalo. A Cary Fukunaga podľa mňa odviedol veľmi rozporuplnú prácu, po vizuálnej stránke je to výborné a občas sa mu darí vytvárať veľmi dobrú atmosféru, ale tie nefunkčné emócie ma pri filme z prostredia občianskej vojny, kde trpia nevinní veľmi prekvapujú. Takže celkovo som očakával o niečo viac, ale aj tak som s výsledkom dosť spokojný, klady prevládajú a som rád, že som konečne videl niečo s touto tématikou. 72% (29.10.2015)

Realistické. Každý nepatrný moment tu má své místo, a i když je většina diváků přejde bez povšimnutí, já si jich nesmírně vážím. Třeba toho rituálu se slepými náboji, kdy velitel svým mladým rekrutům tvrdí, že je ochraňují kouzla. Nebo hladovění hlavního hrdiny, protože není voják. Nebo té chvíle, kdy je zabití prvního člověka odměněno právem mít vlastní zbraň. Jsou to v podstatě maličkosti, ale pro kohokoliv, kdo ví něco o tom, jak se RUF rekrutovalo své stoupence v Sierra Leone nebo jak se choval generál Butt Naked v Libérii, to bude přesně ta pomyslná čára, která ukazuje, že Fukunaga o praktikách rebelských skupin něco ví a že se nejspíš také obklopil velmi schopnými poradci. Ano, většině diváků bude ukradené, že příběh Beasts of No Nation působí realističtěji než děj řady titulů pyšnících se nálepkou "based on true story", já si za to ale Fukunagy cením. A cením si ho i za to, že se neponížil k černobílému zobrazení situace, že zbytečně nehraje na emoce, že divákovi věří natolik, aby se mu nesnažil vnutit, jak po závěrečných titulcích bude vše v naprostém pořádku. Pro mě osobně možná nejlepší film roku 2015, za který by si minimálně Abraham Attah zasloužil nominaci na Oscara. Film, o kterém si troufám tvrdit, že je stejně tak důležitý jako všechna dnes již kultovní díla o vietnamské válce ze 70. let. (30.01.2016)

Globalizační intro o hodných černoušcích vystřídá kravavá válečná odyssea o dospívání. Elba je fantastický, Comandant dětský potenciál využívá naplno. Mlaďoši hrajou taky parádně, ale především jde o Fukunagův koncert. Bohužel neříká nic moc nového. I tak je radost Bestii bez vlasti sledovat. Solidní příběhová linka, vizuálně podmanivé, práce s postavami je učebnicová. Moc mě mrzí, že netočí To. Když mi neodpovíš, tak tě sní. (18.10.2016)