Tak se ptám
Obsahy(1)
Ovdovělá čtyřicetiletá Marie (I. Janžurová) si našla novou lásku a chtěla by se vdát. Jenže její šestnáctiletá dcera Eva (M. Chytilová), jež až chorobně vyžaduje matčinu pozornost, na jejího nového muže Martina Kalába (A. Švehlík) od prvního okamžiku žárlí. Pak ale Eva i Kaláb dostanou žloutenku a matka na doléčení ubytuje muže u sebe doma. Oba jsou najednou uvázáni na lůžko ve společném bytě a mají tak dost času k sobě nalézt cestu. Jsou spolu každý den od sedmi do čtyř a Kaláb má šanci přesvědčit Evu, že její matku má opravdově rád. Podaří se mu to? (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Zajímavá tv inscenace odehrávající se jen v jednom bytě , kde stůně dospívající dcera a matky přítel. A tak mají dost času se nák zblížit. Jenže Eva je proti tomu ,aby si máma našla nového přítele a "nového" otce. On se sice snaží jak může ,ale spíš se jen hádají. Eva přesto chce ,aby tam mámin přítel zůstal nebot se jí ve dvou lépe stůně. Jenže to tak přežene a neunese kritiku mámina přítele a hodně se pohádají a donutího odejít.(Eva by zasloužila přehnout a ....) Což máma sice těžce nese, ale nechá to tak. Poněkud divný konec, čekal jsem lepší happyend. ()
Československý televizní film, v němž se ovdovělá matka dospívající dcery znovu zamilovala. Vzdorovitá, na matku přehnaně vázaná dcera Eva však od prvního okamžiku na sympatického nápadníka Martina Kalába žárlí a snaží se ho svým přezíráním a urážením z jejich domácnosti vypudit. Sobecká a osamělá Eva a skutečně zamilovaný Kaláb onemocní žloutenkou, jsou uvázáni na lůžko ve společném bytě a mají tak dosti času k sobě nalézt cestu. Časový interval v názvu inscenace označuje dobu, kdy je starostlivá a obětavá matka Marie I. Janžurová v práci a inteligentní A. Švehlík má prostor přesvědčit dívku, jež chorobně vyžaduje matčinu pozornost, aby respektovala skutečnost, že se s Marií mají rádi. V mimořádně působivé a mistrně panem Švehlíkem zahrané scéně, v níž pochopí, že Eva je zlá, tvrdohlavá a sobecká osoba, rezignuje na svou snahu se ji zavděčit. Pouze Kalábův rozchod s Marií a její smutek, donutí Evu přemýšlet o svém chování, avšak jak se podle otevřeného a nejasného konce zdá, je už pozdě. V komorním televizním dramatu socialistického panelákového stylu z běžného života od režiséra Adamce se ve výborné formě představili všichni tři hlavní představitelé a celkově se rozhodně se jednalo o velmi zajímavou podívanou s mnoha působivými momenty. ()
Komorní inscenace o třech hercích, kteří předvádí nádhernej koncert. Čtyřicetiletá matka si po smrti svého manžela najde nového partnera, s čímž se nemíní smířit její šestnáctiletá sobecká dcera, která chce mít maminku jen pro sebe. Náhoda tomu chce, že ve stejnou dobu dcera a nový matčin nápadník onemocní žloutenkou a tráví společné chvíle v matčině bytu. Každý den od sedmi do čtyř, než se matka vrací z práce domů. Neustálé přestřelky mezi nimi trvají dva měsíce a matka je z nich zoufalá, má je ráda oba, ale v určitých věcech se musí rozhodnout a přemýšlet, jak dále dusnou atmosféru vyřešit. Vše vrcholí finálem, které se happyendem nazvat rozhodně nedá, otevřený konec však dává určitou naději, že by všichni spolu nakonec mohli dobře fungovat. Kvalitní scénář přímo ze života napsal Otto Zelenka a režie se ujat tenkrát zručný mistr dramatických rodinných příběhů Jiří Adamec. Herecké trio Iva Janžurová, Miriam Chytilová a Alois Švehlík byl fakt zážitek sledovat. ()
16letý sebestředný fracek který si plete lásku s vlastněním. Až po nastěhování partnera maminky, který ji řekne co si o ní myslí jí dojde, co je to láska a co sobectví. Líbila se mi jedna část :" Ty nevíš že šťastnej člověk může mít rád stokrát víc,když miluje o jednoho člověka navíc.Ty si to představuješ jako hokynář, že mámina láska váží kilo a když se rozdělí tak na tebe zbude jen půl kila. Za herecké výkony si zaslouží všichni absolutorium. ()
Nevím kolik času ti dva strávili hádáním mezi sebou a podruhé na to koukat nebudu. Mimochodem, já se chovat ke své matce jako ten malý rozmazlený fracek, tak mi máma urve hlavu a hodí ji do kanálu. Dobrý výkon herců, ale dějově je to odporně statické, a tím vlastně i nudné. Ale hercům tu dvacku jsem chtěl skutečně dát. Ale za ten konec ani ň. ()
Reklama