Obsahy(1)
Drama básníka v politickém thrilleru z roku 1948. Smyčka je strhující politický thriller, který odhaluje praktiky komunismu, a to jak v globále, tak v poutavých detailech. Vzdálenou inspirací pro příběh je historie B. Laušmana, předního sociálně demokratického politika, kterého komunisté unesli a pak zabili.
Drama Smyčky má ale jiného protagonistu: je jím třicetiletý básník Jan Soukup. Z chudé rodiny, předválečná levá orientace, totálně nasazený v Drážďanech, kde ho při náletu zasáhla bomba. Před tím ovšem se v lágru zamiloval do české herečky Kamily Nostitzové, rok s ní v Drážďanech žil. Po válce, když se vrátil z dlouhého léčení, se stal členem ÚV KSČ, říká se mu "rudý Mácha" a je redaktorem Rudého práva. Kamila se po válce vdala za váženého profesora Fischera, svého manžela obdivuje a váží si ho. Fischer je sociálně demokratický poslanec, jeden ze tří členů vedení sociální demokracie, kteří jsou spíše proti sloučení KSČ a sociální demokracie. Jsme totiž v roce 1948, časně po Únoru a připravuje se "svatba" dvou levicových stran.
V čase našeho příběhu vzplane znova láska mezi Soukupem a Kamilou a StB usiluje o to, aby nebezpečného demokraticky smýšlejícího Fischera odstranila. Chce to svést ovšem na "imperiální pomahače Západu" a právě v tom jí v dobré víře Soukup pomáhá. Když brutálním způsobem zjistí svůj omyl, je pozdě. Mohl by ještě čestně vycouvat, ale to by musel obětovat svou existenci a nechat se zavřít. Neudělá to a prohraje svůj charakter a zmarní svůj život.
(Česká televize)
Recenze (60)
"Jestli mi to situace dovolí, tak Vám určitě přijdu zatleskat. Čest práci!" Myslím, že chování lidí a jejich "výrazivo" se tvůrcům tohoto politického a především konverzačního dramatu povedlo. I díky skvělým hereckým výkonům. Zde bez jakéhokoliv náznaku úsměvu platí "Proletáři všech zemí, vyližte mi..!". ()
Český thriller natočený podle stejnojmenného románu P. Kohouta odehrávající se v roce 1948, tedy v době, kdy Komunistická strana Československa upevňovala svou moc a byla pevně odhodlána zbavit se všech, nejen politických, oponentů. V tomto snímku můžeme sledovat, jaké úsilí vyvinula a jaké nechutné praktitky si osvojila, aby mohla odsoudit předsedu sociálně demokratické strany Felixe Fischera (V. Preiss) ve vykonstruovaném soudním procesu. K tomuto vymyšlenému obvinění použila všechny dostupné prostředky včetně manipulace, lhaní, vyhrožování a nepravdivé, vynucené a předem připravené výpovědi korunního svědka, Fischerova přítele, mladého a naivního komunistického básníka a novináře s nadějnou budoucností Jana Soukupa (O. Kavan). Hlavní postava užasle objevuje pravou tvář nového režimu a s hrůzou zjišťuje, že byl využit jako návnada pro obvinění svého přítele Fischera. V případě odmítnutí předem dohodnuté výpovědi by ho čekal stejně neblahý osud jako jeho přítele. Bohužel neshledávám na herectví pana Kavana nic zajímavého, jeho neustále překvapená tvář a mdlé vyjadřování kvalitě jinak výborného snímku nepomohla. V dalších významných rolích se objevili J. Hanzlík a vynikající J. Novotný jako vysocí představitelé komunistického režimu a půvabná M. Preissová jako perzekuovaná herečka, Fischerova manželka a současně milenka hlavního hrdiny. Dále jsme mohli sledovat J. Dulavu či V. Dlouhého představující typické příslušníky tajné policie či dalšího člena rodiny Preissových Martina v menší roli státního žalobce. Poitický thriller režiséra V. Polesného mě mile překvapil, neboť tento snímek se může opřít o výborný scénář a skvělé herecké výkony, což se bohužel netýká představitele hlavní postavy. ()
Komunisti byli, jsou a budou svině. A filmy jako je tento by se měly točit, aby se na to nezapomínalo. ()
Tak si říkám kdy budu moci dát po shlédnutí českého televizního filmu ze současné doby také dát nějaké ty hvězdičky navíc. Proč pro boha tak závažné téma má někdo zapotřebí točit takovýmto televizním pojetím. Účinek se pak míjí a zůstává pachuť na jazyku. Celému příběhu by slušel filmový háv, více profesionality a lepší herecké výkony. Jsem na jednu stranu rád, že se na komunistické zvěrstva nezapomíná, zvláště pak na jejich počátky, ale na druhou stranu mě pořad uniká ta nechuť českých tvůrců stvořit pořádný příběh, který by dokázal opravdu velkým způsobem chytit za srdce. Co měl znamenat tento pokus? Byl to snad dokument? Hraný dokument? Nač ta jednoduchá hudební smyčka místo doprovodné muziky? Nebo ta falešná teatrálnost vedoucích funkcionářů. Vím, že tak nějak se vše tehdy odehrávalo. Informace se dají docela jednoduše sehnat v naší společnosti, ale mě prostě mrzí celé to amatérské ztvárnění. Tvůrci chtějí za každou cenu vyvolat vážný tón, protože jde o vážnou věc, ale tolik se jim to nedaří. Vše působí fušersky uměle. Nebyl to vlastně ani tv produkt. Ztvárnění oscilovalo někde mezi špatným filmem a televizním projektem, který se snažil vypadat jako že je něco více, než televizní výtvor. No nic. Snad možná příště. ()
Tak tohle je pravá tvář začátku komančů! Čest práci soudruzi! ()
Film do jisté míry ukazující život Bohumila Laušmana, který také nejprve, jako přední sociální demokrat utekl před komunismem do Rakouska, než byl unesen agenty Stb zpět. Ukazuje názorně, jak se chovali komunisté k sociálním demokratům, kteří se mohli do budoucna stát jejich největším nepřítelem. Skvělý film ()
Smyčka mě mile překvapila po všech stránkách kvalitním zpracováním tématu, které uvěřitelně rozkrývá mechanismy nastupující totality (v daném případě komunistické) a její sofistikované metody manipulace jednotlivci, kteří se dostanou do soukolí jejích zájmů, ať už v jakékoliv pozici. Na příkladu hlavního hrdiny přesvědčivým způsobem ukazuje, jak se ze zřejmě původně vcelku čestného mladého muže, který slepě věří ideálům, stává do jisté míry proti své vlastní vůli nejdřív užitečný idiot zneužitý k prosazení mocenských zájmů jeho manipulátorů a nakonec pod existenčním tlakem i zbabělý kariérista a přisluhovač. Základem je výborný scénář Pavla Kohouta, který je nejen skvělý dramatik, ale také toho o dané době hodně ví z vlastní zkušenosti a prošel si i složitým osobním vývojem a hlubokou vnitřní sebereflexí. Nelze ho proto nezahlédnout i v zobrazení hlavního hrdiny – mladého a zapáleného komunistického básníka. Nevzniklo tak scholastické dílo ryze propagandistického charakteru, jak to zpravidla u ztvárnění stále ještě živé historie často bývá, ale výrazná sonda umožňující lepší pochopení, proč a jak se lámaly charaktery, což má i mnohem obecnější platnost než jen pro konkrétní historické období a konkrétní politický systém. Poněkud zidealizovaná a tím pádem i schematičtější, se mi zdála jen postava významného sociálního demokrata profesora Fišera (nepochybná analogie s osudem Bohumila Laušmana), ale to na kvalitě filmu i díky skvělému ztvárnění Viktorem Preissem příliš neubírá. ()
Z mého pohledu se jedná o velmi dobrý TV snímek, který nám velmi zřetelně ukazuje, co dokázala nenormální doba udělat s relativně normálními a možná i v jádru slušnými lidmi. Ve filmu se objevuje celá řada předních českých herců, a na výsledku je to opravdu znát v tom nejlepším slova smyslu. Ať už se jedná o Jana Soukupa v podání Ondřeje Kavana, Jaromíra Hanzlíka v roli komunistického funkcionáře Teringla a pochopitelně vůdčí postavu sociální demokracie a oběť zrůdného režimu prof. Fischera v roli výborného Viktora Preisse. Je opravdu hrozné, co dokázala tato krutá doba udělat s normálními lidmi, a jak se ze dne na den měnily charaktery těchto "elit" národa, budovatelů socialismu či vůdcům dělnické třídy. Je docela k zamyšlení, že i po 70 letech od "Vítězného února" máme v našem parlamentu nezanedbatelné zastoupení komunistů, jejichž účast na zločinech v období minulého režimu je neoddiskutovatelná (viz př. bývalého předsedy KSČM a nynějšího poslance Miroslava Grebeníčka) a i přes tyto milníky nebyl nikdy nikdo z nich žádným způsobem potrestán, ba naopak, stále více stoupá jejich vliv a byť zatím nepřímo mají účast na současné vládě. Nu, uvidíme kam to dál dospěje. V každém případě film skutečně dobrý a nezbývá než hodnotit vysokým počtem bodů. ()
...film z prostředí naší republiky z padesátých let minulého století... O tom, jak je politika hrou, divadlem, jak se tahá za pomyslné provázky lidmi, kteří si myslí, že něco ovlivní, keď nemají oči otevřené, o strachu, době... Sledovala jsem to s vnitřním odporem a znechucením, jak se tohle mohlo dít a jak se to může dít stále... Leč herecké výkony byly dobré, ale vidět Hanzlíka jak hraje záporáka tělem i duší... Děj docela dosti odhadnutelný. ()
Možná by to bylo zajímavé, kdyby to nestvořil tandem Polesný a Kohout. Ten druhý ta svinstva v té době z karieristických důvodů veřejně a ktivně provozoval, takže je to obvzlášť pikantní. Nazývat tohle politický thriller je směšné, protože Pavlík Kohoutů velice dobře věděl už v té době, "o čem" to je. Když si vezmu dva díly Českého století od Pavla Kosatíka, tak si člověk uvědomí, jaká slátanina je tohle. Thriller je Vraždění soudruha, ale i řada dalších, mnohem méně křiklavých "veleděl", kterým ale nechybí nic z toho, co tenhle pokleslý opus zcela psotrádá. ()
v rámci tv produkce výborná věc.... ()
Režisér Pavel Kohout svou uměleckou dráhu zahájil jako komunista a jeden z představitelů tzv. budovatelské poezie, později prošel osobnostním vývojem/přerodem od bezvýhradné podpory stalinismu přes postupné vystřízlivění, účast na pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. letech 20. století až k demokratickému antikomunismu. To jenom aby ti mladší věděli s kým mají co do činění. ()
Takové neumětelské. Škoda, námět dobrý, scénář napsal Pavel Kohuout, jen ta opakující hudba mě spíš rušila, než že by podkreslovala atmosféru. Viktor Preiss hraje výborně podle očekávání, ale jinak to jsou dřeva, takže to působí uměle, sterilně. Tři hvězdy za to, že zapomínáme, co bylo a takových filmů by mělo být víc. ()
Téma je natolik silné, že z něj těžko mohlo vzejít něco úplně nazajímavého.Bohužel všudypřítomná trčící televiznost byla místy opravdu nesnesitelná. ()
njn, Kohout Polesný. Když napsal Jan Procházka své rozhovory s Novotným nebo jak se to jmenovalo, říkalo se prý jaký Masaryk, takový Čapek. Tedy že ani Novotný ani jeho dvorní spisovatel Jan Procházka nebyli nic moc. No tak tohle je to samý. Napsané se znalostí věci, ale taky s kohoutovskou snahou vždy vyhovět momentálním požadavkům. A Polesný natočí cokoli, nic ne vysloveně špatně, ale prostě je to takové čistě řemeslné, jako rohlíky z velkopekárny. ()
O potřebnosti natáčení takových témat netřeba pochybovat, otázka je, jestli zpracování tímto způsobem nečiní věci medvědí službu. Film je jak stať z učebnice. Sterilní a akademický. Na koho tohle může zapůsobit? Scénář, jehož vývoj nikoho nepřekvapí, rutinérská režie, nudná hudba. A herecké výkony? Preiss a Hanzlík odvedli svůj standart, Kavan (hlavní role) asi taky, ale jeden jediný výraz tváře mi na téměř dvě hodiny připadá přece jen málo. Velmi neinvenční, jen za téma dávám 10%. ()
Vážení soudruzi, soudruh renegát Kohout se opět vrací na naše obrazovky, aby zavzpomínal na staré dobré časy v lůně rodné strany a podal nám podrobný popis přeměny soudruha uvědomělého, leč lidsky poněkud naivního, v soudruha překovaného událostmi a Stranou ve funkční součástku komunistického aparátu. Doslovný popis mechanismů užitých v revolučním roce 1948 může našim mladším soudruhům poskytnout cenné rady pro další etapy třídního boje a našim nepřátelům(ta hovada už skoro zapomněla co v nás mají!) připomenout, že naše strana zvládá metodu cukru i metodu biče. Zkušený televizní pracovník soudruhu Polesný sice pokulhává a vrávorá pokaždé, když se má pokusit zpracovat dění nějakými filmovými metodami, nicméně budiž mu pro tentokrát odpuštěno, celkovou ideu díla se mu podařilo vysledovat se svými omezenými výrazovými schopnostmi. Zmiňme také soudruhy Preisse, Hanzlíka, Dlouhého a Novotného, kterým se neokázalou snahou o zpracování vedlejších rolí podařilo přispět ke zdaru společného díla....děkuji za pozornost, následně Vám soudruh Paroubek ve svém příspěvku sdělí své alarmující poznatky ke stavu hliníkových příborů v závodních jídelnách RaJ. ()
špičková kamera, dobrý příběh a solidní herecké výkony, celkově solidní čtyři hvězdy. ()
Naivita se neodpouští, soudruh Soukup! Skvělé drama. ()
Téma zajímavé, bezesporu. Ale dramaturgicky to má trochu slabší místa, třeba zápletka kolem únosu. Fišer dodržuje konspiraci, ale sejde se Soukupem na veřejném místě. Tajná služba jakoby to věděla a hned má v pácu falešného číšníka a otrávený schnaps. No to trochu (víc) kulhá... Stejně tak před tím na hranici při nepovedené akci je soudruh, co Soukupa řídí (i když ho měl vyzvednout někdo jiný) a náčelník. Co by tam tak asi dělali, kdyby to celé nebyla bouda, že... Ale jak říkám, téma zajímavé, některé výkony výborné (Preiss, Hanzlík, Novotný, Dulava, Myšička). Naopak Kavan a Preissová dosti přehrávají. ()