127 hodin

Hned od první minuty jsem věděl, že to bude stát za to. Vynikající soundtrack, kamera, James Franco a hlavně zběsilý střih uzamkl můj pohled směrem k pohybujícím se obrázkům a odemkl ho až po skončení závěrečných titulků, poté jsem konečně mohl pohnout hlavou a slyšet podobné prásknutí, jako hlavní postava při jednom raději nespecifikovaném tělocvičném úkonu. Evidentně tu každý, kdo o filmu slyšel, zná konec (nebo alespoň drtivá většina), přesto nebudu zbytečně spoilerovat. Zmíním jen fakt, že při scéně "Good morning everyone" a po talk show epizodce jsem se i přes drsnou povahu snímku neubránil hlasitému smíchu, já bych Jamesovi toho Oskara klidně dal už teď, bez výčitek. PS: Po dlouhém uvažování se mi to nakonec rozleželo v hlavě a dávám maximální hodnocení. (11.01.2011)

Jedna z dalších one man show, která je tentokrát podle skutečné události. I když se to jistě nedá označit za one man show, díky expozici s více lidma a dalším flashbackům. Ale hlavní roli tu zaujímá James Franco, kterýmu ty vážnější role sluší a rok 2010 se v rámci hereckých charakterů vydařil (viz. Howl). Danny Boyle dělá čest dramatům a jeho rukopis je víc než jasný. Spolu se soundtrackem a střihem vzniká hezký film, který se však do historie nezapíše, ale zanechá v každém z nás rýhu jako v balvanu. (16.01.2011)

Boyle znovu dokazuje, že v Hollywoodu nemá nikdo tak obrovský cit pro spojení audia, vizuálu a studia síly člověka jako on. Neskutečná žranice, která má všechny Boylovské znaky a žene příběh kupředu jako rychlovlak, aniž bych se tím, že se film odehrává téměř celý v průrvě, někdy nudil. James Franco znovu světu ukazuje, že už je pán herec, tady v tomto filmu zatím úplně nejparádněji (talk show) a já jsem opravdu s nadšením sledoval postupný vývoj jeho chování. Nechtěl bych být tedy v kůži toho Arona, ani kdyby se mu tohleto nestalo. Závěrečný text mi to jen potvrdil. A Rahman po perfektním Slumdogu znovu složil soundtrack, který ty scény dokonale dotváří. A po tomhle šíleně dobrém zážitku bych mu za to dal i oscara. Snad tentokrát po ne zrovna zasloužených osmi oscarech za SM Boylea Akademie nepřehlídne. Protože tohle je film, který si budu pamatovat ještě dlouho.. (09.01.2011)

| Scenár: Danny Boyle, Simon Beaufoy / Aron Ralston | Hudba: A. R. Rahman | Produkcia: Christian Colson, John Smithson, Danny Boyle, Sharan Kapoor | Distribúcia: Fox Searchlight Pictures (USA), Pathé (UK) | Štúdio: HandMade Films, Film4 Productions | Rozpočet: 18 miliónov $ | Tržba: 57,547,568 $ | Príbeh určený pre herecký koncert, s ktorým si James Franco poradil na jedničku. Tvoriaci tím si zaslúži pochvalu, utiahli totiž nemožné. Hodinu a pól zreprodukovať príbeh zaseknutého típka medzi skaly tak, aby to človeka nenudilo, je fakt umenie. Životné umenie človeka je aj samotné príkladové ponaučenie filmu: Nikdy to nevzdávať!!! (24.01.2011)

127 hodin je natolik realistickým snímkem, že téměř cítíte, jak se na Vás z kouta pokoje tlemí Scooby-Doo:) Now, seriously. James Franco byl do role Arona Ralstona skvělá volba, je přirozený, jeho výkon je tak skutečný a působí natolik nepředstíraně, že jsem až věřila, že si tu ruku fakt uřízl:) Danny Boyle je machr, a precizní vizuální stránku svých děl dává na obdiv i zde. (17.08.2014)

Pokiaľ ide o životopisné filmy, niet nad vďačnejšiu tému ako tú, v ktorej stredobodom pozornosti je osud človeka vystaveného fyzickej či duševnej bolesti. Aj Danny Boyle využil tento námet na sprostredkovanie neľahko sprostredkovateľného príbehu, aby ukázal čo všetko je schopný človek obetovať a dokázať, keď ide o svoje vlastné prežitie. Veľmi dynamicky natočené, najlepším atribútom je okrem hereckého sóla Jamesa Franca jednoznačne kamera, a tak aj jednoduchá príbehová línia nestráca na zaujímavosti. Bez zbytočných prieťahov drží film diváka stále pri vedomí, servíruje mu porcie adrenalínu, a pocity bolesti a zúfalstva prenáša na diváka tak, aby počas hodiny a pol prežil tých 127hodín spolu s Aronom. 85%. (18.01.2011)

Tento rok akoby sa roztrhlo vrece s filmami hodných Oscara za najlepší film (The Black Swan, Inception, The King´s Speech... facebook doň na niektorých zdesenie nezaraďujem :) To, čo dokázal Danny Boyle s jedným hercom uväzneným obrovským balvanom v stiesňujúcich podmienkach, je priam neuveriteľné. Veľmi plytký námet je zachránený množstvom technických detailov - parádne strihy, krásna farebná kompozícia obrazu, jemná melodická hudba prelínaná potrebnou dynamikou, kamerové nálety na nekonečnosť dravej prírody a najmä retrospektívne vracanie diváka do minulosti, ktorý si pod rúškom blízkej smrti vytvára k Aronovi vzťah plný súcitu a túžby, aby našiel konečne to správne východisko. Divák nemá chvíľu na to, aby si oddýchol od adrenalínových sekvencií a film utečie ako voda. Chvíľami meditatívne prvky, chvíľami neznesiteľná agresivita, ktorá vyráža z nevyhnuteľnosti urobiť to najdrastickejšie rozhodnutie. Priznávam, tú mega brutálnu scénu som odmietla vidieť, pretože v tom prípade by hrozilo, že by som tomu filmu jednu hviezdu neprávom odobrala :-) (27.01.2011)

Nemám pocit, že by film trpěl nějakým rozmělňováním skrze hrátky s formou, já jsem spolu s hlavním hrdinou prožíval každou minutu, i přestože jsem samozřejmě věděl, co se stane. Po skončení filmu jsem byl emočně vycucnutý jak už dlouho ne. Bravo, Danny i Jamesi. (13.02.2011)

"Zážitkový" film. Tady nejde o příběh, tady jde o věrný prožitek jednoho mladého dobrodruha doplněného o počáteční krásnou kameru americké krajiny a tradiční Boylovské vychytávky jako pohled skrz láhvi s pitím či štěpení obrazu na několik pruhů. Ačkoliv si 127 hodin v nejbližší době znovu nepustím a ačkoliv ten film nenese přímo nálepku "enjoyable" (vlastně se tam hodinu nic neděje a poslední pokus o útěk taky není zrovna krásné pokoukání), sedl mi tento Boylův počin mnohem víc než Milionář z chatrče. (10.01.2011)

Jsem rád, že tento celosvětově známý příběh natočil Danny Boyle... jeho dynamická réžie a parádní cit pro hudbu jsou jednou z mála klíčových faktorů, proč jsem se po celou stopáž nezačal nudit. Boyle opět zvládá přenést psychické rozpoložení hlavního hrdiny na diváka a je radost sledovat výtečně hrajícího Jamesa Franca, který one-man show zvládá na jedničku. Tato podívaná mě bude dlouho ležet v hlavě… mé hodnocení 4,5 hvězdičky… Skutečná fotka Arona Ralstona: den třetí (08.01.2011)

Neskutočný film plný emócií a dokonalých záberov, perfektný výber hudby, výborný strih, sympatické obsadenie... vtiahlo ma to do deja a prežíval som to všetko spolu s ním od začiatku do konca. (07.03.2011)

Příběh na středně dlouhý novinový článek nebo na dokument NBC (který natočili). O pitomci, který si navršením několika hloupostí na sebe trochu zaslouženě přilákal smůlu. A jelikož se z toho dostal dostatečně nechutným způsobem, stal se senzací, a samozřejmě zbohatl (to jako fakt hodně). Pak se vzhledem ke scénářové krizi rozhodli vyždímat téma i filmem. A díky bravurní filmařině a mírným švindlem to jakž takž natáhli na celovečerák. Akorát nechápu jeho smysl (teda krom vejvaru pochopitelně). Na survival příručku je to trochu monotematické :) (17.11.2011)

Danny Boyle má nepopiratelné režijní schopnosti, dokázal natáhnout poměrně monotónní událost odehrávající se na jednom jediném místě a trvající 127 hodin do celovečerního filmu. Podobný výkon odvedl Roman Polanski ve svém posledním díle, Muži ve stínu, kde zase režisér nesmírně zručně buduje atmosféru strachu, aniž by hrdinovi většinu stopáže cokoliv očividného hrozilo. Jenže 127 hodin i Muž ve stínu nakonec nejsou moc dobré filmy... 127 hodin je velmi přímočarý, neinovativní, nenápaditý film, který nemá čím překvapit a ačkoliv obsahuje dvě či tři docela povedené pasáže a v některých chvílích je hodně intenzivní, většinu času v podstatě nudí. Různé Boylovy "vychytávky" jako rozdělení obrazu (mimochodem prvek taktéž několikrát použitý, ale řekl bych že funkčněji, v Útěku do divočiny) nijak příběhu neslouží. To, že k pádu balvanu na Aronovu ruku dojde hned na začátku, nepovažuji za šťastný nápad, a bál jsem se, že Boyle zvolí tento postup. Protože bylo jasné, jakým způsobem bude následovat distribuce informací: vzpomínkami, fantaziemi, nůůůůdaaa. Boyle v podstatě vyplnil mé obavy a předložil film bez nápadu. Protože co jiného by se také v kaňonu mohlo těch pět dní dít, než aby Aron vzpomínal na okolnosti, které ho do této svízelné situace dostaly. Nutno říct, že mě velmi mrzí naprostá absence nějakého psychického vývoje postavy, ani pod náporem problémů/kamenu:) se Aron nezměnil, myslím tím jeho psychika.... Nebo ano? Film to totiž nezobrazuje, ani přímo, ani implikovaně. Film prostě o jeho myšlenkových pochodech pohříchu téměř vůbec nevypovídá - to, že hovoří s rodiči či vzpomíná na rodinu o jeho povaze nevypovídá nic nového, co bychom už nevěděli z jeho předchozích na plátně již zobrazených činů. PS: Pročítám zdejší komentáře a shledávám, že 127 hodin je další film, který u uživatelů csfd vyvolává syndrom nadhodnocování, ačkoliv v komentáři snímek převážně kritizují, například kOCOUR: "nejde se zbavit pocitu, že to klidně může být o hodinu kratší a nic se nestane, protože půlku filmu člověk neprožije, ale jenom se jí pročeká," B!shop: "Nemuzu si pomoct, ale prijde mi, ze Boyle v podstate nema co vypravet," H34D: "film trooošičku sklouzává k povrchní jednohubce," Janek: "Bohužel jednohubka jak hrom," Zeck: "sledování se mění v pasivní fandění hlavní postavě." a další. Všichni citovaní hodnotí čtyřmi *. (12.01.2011)

You gonna be so lonely! Už dlouho se mi nestalo, že bych u filmu oněměl. Byť si to ve své podstatě 127 Hodin ani nezaslouží. Ale závěrečné spojení vizuální dravosti, hudební opulentnosti a nahromaděných pocitů z fyzického výkonu, ani ne tak loutky Jamese Franca, jako spíš samotného loutkovodiče Danny Boyla způsobily přesný opak spolu s mrazením po většinu stopáže. Nelze se vyhnout srovnání 127 Hours a Buried. V obou případech excelentní One Man Show, kde u Buried chybí Boyleova dravost a vizuální vypiplanost s důrazem na detail. A u 127 Hours zas Cortésův odstup a možná lepší využití časové plochy. Protože Boylův kousek se v polovině vleče a nepomáhá mu ani důraz na detaily ala CSI makra spolu s podivně zapadajícími flashbacky a skutečně se musí pročekat. Ale i kdybych si z něj měl odnést jen ponaučení plynoucí z poslední věty filmy, byla to ta nejsmysluplněji strávená devadesátiminutovka. PS: závěrečná If I Rise zasloužená! (07.01.2011)

Není to film o chlapíkovi co mu balvan skřípne ruku, jde o mnohem hlubší zkoumání člověka a Boyle především zobrazuje to, že ač jsme v dnešní době ovládáni technologiemi pořád máme na... jsme víc. Styl jakým to ukazuje je, zjednodušeně řečeno, technokratický. Chcete příklad? Narvěte malou kameru do flašky s vodou a natočte jak z ní někdo (James Franco) pije. I samotná Ralstonova postava k technologii tíhne, provařené záběry z trailerů, jak fotí všechno a všude (poslední fotka tohle všechno neskutenčně posune v hodnocení Aronova vývoje v průběhu celého snímku), což pěkně kontrastuje s jeho láskou k přírodě. Dva světy se tu střetávají v tak jedinečném boji o přežití. Upřímně... jaké byly šance, že se něco takového může stát a hlavní hrdina SPOILER přežije, sice s upižlanou rukou, ale přežije a ještě o tom napíše knihu? Když už jsme u toho řezání ruky, jde o jednu z nejintenzivnějších věcí (letošního/loňského roku) poslední doby. Nervík je ozvláště citlivá záležitost. Což mi připomíná, neberte do kina svou něžnější polovičku, jedna slečna ze sálu uprchla už ve chvíli, kdy našemu hrdinovi došla voda a začal pít moč. Franco si mimochodem tu nominaci na Oskara (přál bych mu i výhru, bylo by to asi poprvé co by zvítězil moderátor) zaslouží jako málokdo, kdyby to neuhrál ztroskotal by celý film. Ralston je totiž namachrovaný frajer, který "všechno zvládne sám" a i když právě to má svou roli v tom, že se z toho dostane, je to i o změně, která v něm probíhá a Franco ji dokáže podat tak přirozeně, že si toho možná ani nepovšimnete. A pozor, nebude vám ho líto, to rozhodně ne, ale možná se někteří do něj, tak jako já, vžijtete. P.S: přesně ten nůž/kombinačky/pilka v jednom mi leží doma na stole. Ups. (03.02.2011)

Malé, milé, prchavé. Taký Buried rezal oveľa hlbšie. 70% (14.04.2011)

Filmy, které tak trochu citově vydírají bývají vždycku dost nadhodnocené, protože nikdo nemá to srdce říct, "on přece tak trpěl, to nemůžu říct, že mě to nudilo". Je pravda, že kamera je zde výborná a herecký výkon Jamese Franca zrovna tak, ale film sám o sobě nemá moc co nabídnout. Za hrdinu někoho, kdo z vlastní hlouposti uvíznul v kaňonu a nakonec si musel amputovat ruku, prostě nepovažuji. Samozřejmě mě příběh Arona dojal a nedovedu si představit, co musel prožít s rukou uvízlou pod kamenem, bez vody a jídla, ale jak už bylo řečeno, zavinil si to více méně sám. Boyle naštěstí to 127 hodinové utrpění (pro diváka naštěstí trvalo jen hodinu a půl:)) ) ozvláštnil vzpomínkami z Aronova života, takže to nebylo zase tolik nudné, ale i tak jsem nezřídkakdy koukala na čas nebo odvracela oči. Určitě se jedná o dobrý film, ale nic moc nadprůměrného v něm nevidím. (26.05.2012)

(3x) Pokud si mám vybrat smrt nudou z botoxového obličeje Jesse Eisenberga, tak to už snad radši prozření egomaniaka Jamese Franca, když už to tedy musí být. A dám přednost pánovi Trainspottingu před pánem Sedmi. A kdybych byla Pacco, tak napíšu, že se mi líbil záběr zevnitř lahve, když se Franco snažil vylízat zbytek vody. (12.02.2011)

Pôsobivý filmový experiment, ktorý ma však príliš neoslovil. Viac ako celok ma zaujali skôr konkrétne podarené scény a Boylove audiovizuálne hrátky v úvode filmu. Režisér má každopádne stále formu a teším sa na jeho ďalší počin. (29.06.2011)

Danny Boyle je kvalitní režisér a tahle adrenalinová jednohubka je daleko více úderná, než by se na první pohled mohlo zdát. Z banální zápletky udělal Danny psychedelickou záležitost nejtěžsího kalibru. Touha přežít je zde krásně vidět v plné síle. Z minima vytěžené maximum, tento film stojí rozhodně za vidění. Jednoduchá, leč velmi koukatelná záležitost. (19.02.2011)