127 hodin

Danny Boyle se pomalu stává evropským (nadsázka jak hrom) Tony Scottem...a předvede cestu, kterou by si každý sebestředný chlap tohoto světa měl projít a uvědomit si, o čem je život. Ta osudovost (zase?), průhlednost konceptu (holt předloha) a délka ve výsledku vůbec nevadí, protože na ně nemyslíte a necháváte se unášet one-man-show Jamese Franca a jednoho velkého kamene. Je skvělé, že si Danny své filmy tolik užívá (a s ním i divák), obarvuje a stříhá je velmi agresivně a nebojí se obětovat někdy až klišovitý obsah skvělému celku. Pět hvězd to nebude, ale jedna úžasně uvěřitelná a intenzivní scéna ten film posunula do těžko zapomenutelné roviny. PS(spoiler): proč během závěrečných titulek neběžel zrychlený sestřih nahraných záběrů původního Aarona?:( (13.01.2011)

Tento rok akoby sa roztrhlo vrece s filmami hodných Oscara za najlepší film (The Black Swan, Inception, The King´s Speech... facebook doň na niektorých zdesenie nezaraďujem :) To, čo dokázal Danny Boyle s jedným hercom uväzneným obrovským balvanom v stiesňujúcich podmienkach, je priam neuveriteľné. Veľmi plytký námet je zachránený množstvom technických detailov - parádne strihy, krásna farebná kompozícia obrazu, jemná melodická hudba prelínaná potrebnou dynamikou, kamerové nálety na nekonečnosť dravej prírody a najmä retrospektívne vracanie diváka do minulosti, ktorý si pod rúškom blízkej smrti vytvára k Aronovi vzťah plný súcitu a túžby, aby našiel konečne to správne východisko. Divák nemá chvíľu na to, aby si oddýchol od adrenalínových sekvencií a film utečie ako voda. Chvíľami meditatívne prvky, chvíľami neznesiteľná agresivita, ktorá vyráža z nevyhnuteľnosti urobiť to najdrastickejšie rozhodnutie. Priznávam, tú mega brutálnu scénu som odmietla vidieť, pretože v tom prípade by hrozilo, že by som tomu filmu jednu hviezdu neprávom odobrala :-) (27.01.2011)

Na tenhle druh filmů moc nejsem, ale tenhle se mi fakt líbil. Vyloženě bych tady sice nevychvaloval herecký výkon Franca, ani další tolik vyzdvihované atributy filmu, ale spíše jeho psychologii, psychologii hlavní postavy a to, že i když měl Boylle pouze dva způsoby, jak příběh divákovi přiblížit, tedy vizual a audio, podařilo se mu to naprosto dokonale. Divák (alespoň ten vnímavější) doslova cítí emoce hlavního hrdiny, cítí bolest, trpí žízní s ním a podléhá změnami vědomí, tolik typických pro takto extrémní životní situace. Samotný závěr je pak vygradován do emocionálního orgasmu, který nese jednoduché, ale naprosto základní poselství pro všechny živé bytosti ..."Přežít... a nikdy se nevzdat!!! ..." (14.05.2011)

Přiznejme si, že i když je skutečná událost, na níž film staví, osobní tragédií člověka, který ji prožil, jako filmový námět je přece jen banální. 127 hodin je dobrý film v tom smyslu, že nepostrádá nic z toho, co skutečný Aron v té skalní průrvě prožíval a s čím se potýkal, nic z toho, o čem jsem předpokládal, že uvidím. Ale to je taková nepřekvapivá kvalita, kterou (rouhačsky?) považuju za naprostou samozřejmost. Kreace Jamese Franca je uvěřitelná a na to, jakého floutka hraje, i překvapivě sympatická. Ale víte co? Film skončil a já jsem si na něj v následujících dnech ani nevzpomněl. Takže myslím, že je to klasický případ malého hitu jedné sezony a pokud se mu nepoštěstí získat nějakou pofidérní cenu, do roka nebo dvou se nad ním zavře voda. 60% (23.01.2011)

Od prologu Boyle šlape jako nadopovaný a hádám, že by stejné tempo rád udržel až do konce, což je z podstaty námětu vyloučené. Poté, co Aron spadne do průrvy, minuty začnou ubíhat výrazně pomaleji. Přirozeně. Ne však dost pomalu, aby se z filmu stalo meditativní zamyšlení nad vztahem člověka a přírody či dokumentárně syrová reality show – (záměrně) utrpení pro protagonistu i diváka. Střihy jsou rychlé, záběry pomalé, nedokážou se zažrat po kůži. Vizuální načechranost a nepříjemná realističnost nejdou k sobě, což nejlépe vyjevuje „klíčová“ DIY scéna. Emotivněji na mne zapůsobila až následná dohra, videoklipařská óda na člověčí společnost. Pro režiséra šlo nejspíš o rychlou, jakkoli vyčerpávající rozcvičku, pro diváka je smysluplnější zhlédnout libovolnou epizodu Man vs. Wild, případně si zopakovat Útěk do divočiny, jehož konec je sice taky všeobecně znám, ale Penn se k němu alespoň ubírá nápaditější cestou. Mohl být Boyle nápaditější? Nevím. Určitě ale mohl být odvážnější. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Marius, Gimp, Niktorius, teutates, Rosomak (13.02.2011)