Plivu na váš hrob

Poprava svépomocí aneb oko za oko a zub za zuby (!!!) I Spit on Your Grave je jednou z těch moderních předělávek, ze který je už od první minuty cítit, že vás bude chtít ojebat. Chci říct, stačí pár záběrů, úvod děje a vy už tušíte, že s vámi zajdou až do krajností, že to bude sakra bolet a že se u toho budou tvářit jakoby nic. Jenomže stejně jako u The Last House on the Left na to nemají koule. Nebo možná jen o trošku větší. Průšvih většiny moderních exploitation je, že se příliš nechávají unést obraznou brutalitou a zapomínají, jak tenká je hranice autenticity, na které balancují. Jo, alespoň v první půlce se Steven R. Monroe docela držel, šovinistický burani, jeden tuplovaný kokot a kočka v upnutým svršku, která skutečně jela do chaty jen pracovat. Pěkná kamera, obraz, slušná hudba. Jenže samotný očekávaný finále, vlastně jsem jen skřípal zubama a sledoval, kdy tomu ratingu dojde dech. Nakonec z toho byla taková zálesácká homemade skládačka zakončená veršem: "Kdo má moc a chtěl by více, toho čeká brokovnice!" Technicky to nebylo špatný, ale co do uvěřitelnosti šlo I Spit on Your Grave posunout dál, mnohem dál. [final rate: 65%] (25.07.2013)

Klíčová otázka samozřejmě zní, v čem je vlastně největší rozdíl mezi předlouhou a tímhle remakem. Největší rozdíl je v tom, že záporáci tady mají videokameru, takže některé záběry jsou zřetelně amatérské a zbylé ryze profesionální, kdežto v 1978 to bylo amatérský celý sakumprdum. Oproti starším exploitationům ze 70tých let, který se pyšnily 16kovým dokumentárním lookem a spartánskými natáčecími podmínkami, jsou ty dnešní zcela profesionální. Ty důvody k tomu jsou dva. Jednak se na netu povaluje tuna všemožných grafických násilných obsahů zachycených amatéry, druhak dnes, kdy si může každý opatřit kameru a zvukové nahrávací studio, existuje kvanta nadšených filmařů, který točí podobně, jako se točilo v 70kách. Kdokoliv chce dneska dát dohromady exploitation, musí se logicky od obou těchto skupin odlišit řemeslnou precizitou. S tím dost úzce souvisí, (-spoiler-) že hrdinka se mstí stejným způsobem, jakým jí bylo ublíženo, takže ass-man dostane nabrokováno zezadu atp., nicméně co je zajímavé, pořízek s kamerou (de facto personifikovaný Meir Zarchi - v 70kách za kamerou, tady před ní) přijde o své oči. Kamera byla odjakživa chápána metaforicky coby oko. Hrdinka jinými slovy ničí 16mm oko a nechává jen to profesionální, skoro až digitální, v postprodukci vyžehlený. (05.03.2011)

Snad jeden z mála remaků, který svého předchůdce nekopíruje de facto záběr po záběru, ale jde si tak trochu i vlastní cestou a i závěrečné vraždičky dopadnou trošičku jináč, než v původním kousku, oproti kterému tenhle revenge napínák dokonce i docela odsýpá. A i když to nejni kdovíjakej zázrak, nebyla jsem nijak zvlášť odvařená a z hadru už jsem to taky smázla, pořád má u mě tenhle od nasraný naivky poplivanej hrobeček velkej plus právě za to, že po všech těch Vtipnejch hrách, Recech, nebo Upírkách, co si je máte pustit dovnitř, nekoukám dvakrát na do mrtě stejný film s líbivějšími herci. 60% (13.03.2013)

Originál mě svého času zasáhl hodně, od remaku jsem nic nečekal a byl příjemně překvapen, obzvlášť tím protahovaným psychickým terorem a fajn slečnou i záporáky. Ten sedmdesátkový syrový amatérský feeling studiový remake samozřejmě nemá, věrohodností (pomsta hrdinky) ani originalitou se taky neobtěžuje (sadistického šerifa si scenárista vypůjčil z TEXASKÉHO MASAKRU MOTOROVOU PILOU a přirovnávání hrdinky ke koni silně - snad záměrně - připomene prasečí etudu z VYSVOBOZENÍ), ale hlavně že to šlape. (25.05.2016)

Pěkná krajina, pěkná spisovatelka, pěkní zmrdi, pěkná modelová situace, pěkné znásilnění a chudák Metjů. Ovšem druhá část filmu vyznívající stejně jako první? Pomsta oběti jako radikální rozvinutí chlapeckých fantazií? Konec konců, proč ne. To mají mazlíčci rádi. Takže bych trochu upravil velkohubé moto tohoto filmu: "Některé zločiny jsou tak brutální, že je chcete vidět ještě znovu, jinak a rafinovaněji." (05.11.2012)